Jedno z nejaktivnějších kulturních center v Paříži. I takovým přízviskem se může České centrum chlubit. První čeští “osadníci” sídlili v budově č. 18 na rue de Bonaparte již v roce 1916 za dob Masarykovy prozatímní vlády, v současné podobě funguje od roku 1997. Pořádá až 180 akcí ročně, každé pondělí promítá české filmy, každý pátek zase klenuté sklepy ze 17. století rozezní jazz.
Současný ředitel Michael W. Pospíšil tu slouží už svoji druhou misi a za tuto dobu stihl navázat důležité kontakty i vydobít jistá privilegia. Jedním z nich je i účast na Paris Design Weeku. “Poté, co se nám podařilo vniknout do této velmi uzavřené rodiny, jsme sami začali být oslovování k vystavování na Prague Design Weeku. A to aniž bychom museli platit jakékoliv fee.” Podobným příkladem je i další prestižní pařížská akce Maison et Objet, kde české barvy pravidelně hájí návrhářka Helena Dařbujánová, jedna z aktivnějších designérek v Paříži.
Strategickým partnerem je pak pražská UMPRUM, jejíž výstava v rámci právě proběhlého Paris Design Weeku byla jedním z lákadel Českého centra. Jak ředitel Pospíšil sám podotýká, toto partnerství je založeno hlavně na vzájemné důvěře a respektu. “Víme, že UMPRUM je pro nás dobrým a spolehlivým partnerem. Na vernisáž výstavy přijel i sám rektor a pan profesor Pelcl. žJenom přítomnost těchto dvou pánů ukazuje, že i UMPRUM si váží toho, že jim tato příležitost byla umožněna.” České centrum vyjadřuje svou důvěru i poskytnutím naprosté volnosti, co se obsahu výstavy týče. “Žádné bližší zadání není. Nemůžeme vědět, kteří studenti jsou dobří. My hledáme, co si myslíme, že se dostane do katalogu Paris Design Week. Konkrétně u UMPRUM jsme ale netušili. Pan profesor Pelcl se u mě stavil a řeč se stočila k tomu, jak by bylo fajn tu něco společně vytvořit. A takhle to vzniklo, vlastně trošičku náhodou,” popisuje M. W. Pospíšil pozadí vzniku výstavy a vlastně tím jen potvrzuje, že současný umělecký svět je závislý na kontaktech, známostech a spontánních nápadech.
I autoři, za kterými nestojí mohutná instituce (jako je UMPRUM), neuniknou pozornosti. “Nemůžeme samozřejmě vědět, pokud tady někdo sedí v koutku a nedá o sobě vědět. Jinak ale máme poměrně jasný přehled o tom, kdo z českých umělců tady působí. Sledujeme internet, časopisy, různé odborné články a snažíme se zjistit, kdo je tady aktivní.” A když se někdo takový objeví? “Všichni u nás nemůžou vystavovat, ale můžeme pomáhat například s komunikací. Za léta našeho působení tady jsme si vybudovali adresář čítající na 11 000 adres, kam pravidelně posíláme newslettery. Stává se i, že nás oslovují pořadatelé výstav, a my jim doporučujeme naše umělce.”
S módou je to bohužel o něco složitější. Čeští návrháři jsou v porovnání s ostatními umělci méně průbojní. Navíc prorazit v Paříži v módním odvětví je složitá záležitost. “Bohužel jim tolik nemůžeme pomoct. Jsem realista, prorazit tady je skoro nemožné. Je na to potřeba spousta peněz a ty nejsou.” Přes omezené finanční prostředky se ale české módní scéně párkrát podařilo upoutat pozornost. Celkem dvakrát se přímo v Českém centru pořádala přehlídka tehdy začínající Kateřiny Geislerové a díky partnerství s Eurolines rozzářila pařížské autobusové nádraží přehlídka Heleny Fejkové. “To bylo dost originální a setkalo se s velkým ohlasem.” Komentuje Pospíšil české úspěchy.
Objevují se i případy, kdy přímo francouzská strana projeví zájem financovat českou kulturu. Těch ale není mnoho a jak Michael W. Pospíšil podotýká, občas je potřeba tak trochu vařit z vody. “Náš rozpočet je v porovnání s ostatními kulturními centry v Paříži opravdu miniaturní. Jsem ale optimista a věřím, že lidé pochopí, co už jednou řekl Winston Churchill. Když mu navrhovali zkrácení rozpočtu na kulturu ve prospěch armády, odpověděl: ‘A zač tedy bojujeme?’ A to je i naše motto.”
A my? Ani nemůžeme jinak než tomuto boji fandit! Propagace v zahraničí je důležitá pro zlepšení celkového obrazu naší kultury i jako motivace pro všechny začínající designéry. Dva z nich, účastníky zmiňované UMPRUM výstavy, jsme v Paříži také vyzpovídali a na jejich úhel pohledu se můžete těšit už v příštím článku!
