Na úvod psaní tohoto textu si lehám na postel, zavírám oči a nahlas pouštím znělku novozélandského kinematografického klenotu – filmu Piano. Tóny klavíru mi sklouzávají po kůži a otevřenými balkónovými dveřmi letí dál a dál. Představuji si, jak kličkují mezi stromy, malují trajektorii na obloze a končí až na druhé straně zeměkoule – ve vlnách u novozélandské pláže Karekare, kde se filmový příběh natáčel. Kdyby mělo toto mé chvilkové lucidní snění fyzickou podobu, odpovídalo by středečnímu uvedení nové kolekce módního designéra Martina Kohouta – točité trajektorie v podobě pro Martina typických mašlí, černý písek otisknutý ve strukturovaných tmavých látkách a silueta vějíře jako skládané tóny do jednoho zvuku.
Středa večer a já netrpělivě kráčím směrem k ateliéru na Strahově, kde Martin představí novou kolekci – zatím o ní příliš netuším. Dle vizuálu tipuji, že to bude jiné, temnější a o něco více historické. Místo konání nelze přehlédnout – mám malinko pocit, jako by přehlídka probíhala už tady – před vstupem na módní show. Návrhářovu tvorbu totiž na uvedení oblékla slušná řada osobností.
Na tom jde jasně vidět, jak silné má u nás Martin jméno. A to i přesto, že nedisponuje módním vzděláním a jak sám říká, je do jisté míry samoukem. Vystudoval totiž střední školu zaměřenou na fotografii a film. Cesta k oděvu je tedy možná podobně spletitá jako trajektorie onoho tónu piana zmíněná v úvodu. Jak ale vidíme, rozhodně se vyplatila. Návrhář má za sebou mimo jiné účast na Designbloku i na pražském fashion weeku, kde hned napoprvé vyhrál soutěž Van Graaf Junior Talent (v roce 2018).
Když se ptám návrhářů na jejich inspiraci, obvykle slýchávám, že čerpají z dobových fotografií, tvorby velkých módních domů nebo vzpomínek z dětství. U Martina je ale spojitost jiná a logická – motivy hledá a nachází v kinematografii a umění. Po kolekcích Orlando, Alenka v říši divů nebo Frida tak přišel s inspirací z vnitřního boje hlavní postavy Ady z filmu Piano od režisérky Jane Campion. Tedy díla, které se od předchozích značně liší, ať už novozélandskou atmosférou nebo prvky viktoriánského stylu.
Piano vypráví příběh dobrovolně němé ženy Ady, která se kvůli smluvenému sňatku ocitne na Novém Zélandu. Film rezonuje mezi dvěma směry – jeden definuje čistotu Ady, její svázanost a vnitřní rozkol, který vychází na povrch skrze tóny jejího piana. Podkladem této nálady je klidný šum moře a monochromatické odstíny pláže, kde Ada nuceně zůstává. Druhá nálada je zcela odlišná, její atmosféru dokresluje divokost krajiny, nepropustné pralesy, bouřlivé útesy a nekonečné množství bláta.
„Inspiroval mne především Ady vnitřní boj. Vnímám ho jako symbol, do kterého se promítají nálady a napětí, které rozpoznávám ve společnosti. Jde o moji nejtemnější kolekci, ať už příběhem Ady či barevnou paletou. Modely mají v nositelce vzbudit touhu po vyjádření svého já nekonvenčním, osobitým způsobem, přesně tak, jako se Ada vyjadřuje svým pianem,“ okomentoval kolekci designér.
Výsledkem je tak 23 modelů. Šaty jsou variacemi viktoriánského stylu, zastoupení zde mají korzety a krinolíny. Různorodost se projevuje také ve využitých látkách – od hedvábí, krajky, tylu, až po nevšední materiály jako je například silikon.
Ve střizích nechybí návrhářův charakteristický rukopis – dramatický objem a hra se siluetou, které doplňují prvky jako jsou výrazné mašle, dekonstruované korzety či aplikace květin potřených silikonem. V barevné paletě převládají monochromatické odstíny – zejména černá doplněná zelenou, fuchsiovou, pudrovou či slonovinovou.
Jednotlivé modely jsou po předchozí domluvě k prodeji v holešovickém showroomu Martina Kohouta. Kromě nové kolekce Martin přichází s novou, zároveň první vizuální identitou své značky. Autorem je grafický designér Lukáš Veverka. Logo tvoří z poloviny oříznutá jména designéra, která tak vytváří rámující formát a nenásilný dekor.
fotografie: Jiří Královec
