Možná byste si ho na první dobrou nevšimli. Černé oblečení, na hlavě čepice, brada a nenápadné skromné chování. On si vás ale všimne určitě. Alespoň pokud máte na sobě hezkou věc, nebo z vás jde zajímavá dynamika. “Pro streetstyle fotografii musíte mít dobré oko na detail, všímat si světla, okolí kolem, kde a jak outfit zapadá, pohybu těla, rukou, nohou, pohled…” Začíná s vyjmenováváním základů své práce Adam. Již po první otázce je jasné, že to co dělá, má moc rád a jde do akce s nadšením i srdcem. Adam začínal v roce 2007 v rodném Seattlu a jeho kariéra se rozjela až po přestěhování do NYC. “Hned druhý den, jak jsem se usadil v NYC mi volali z Elle, že viděli moje fotky a hledají někoho, kdo by fotil streetstyle v Seattlu. Což byla docela ironie,“ vzpomíná Adam.
Paradoxně mu pak první focení fashion weeku klient zrušil poté, co si Adam koupil letenku i hotel. Takže se ocitl v Evropě bez toho, aniž by měl důvod zůstávat. Adam se ale rozhodl, že bude i přesto fotit a sám od sebe poslal fotky. Skvělý příklad toho, že nebát se být iniciativní dělá velký rozdíl. Teď se Adam do svého brooklynského bytu dostane jen zřídka. “Paříž 4 krát do roka, Moskva, Miláno, Londýn, Florencie, Kodaň, Stockholm, Oakland, Sydney, Tokio, Reykjavík, Istanbul…,“ vyjmenovává Adam, když se ptáme, kam všude jezdí. „Rád bych přidal ještě São Paulo, je toho prostě spousta, chci být všude, kde se něco děje…“, pokračuje fotograf.
„Být ve velkých městech je skvělé, ale rád objevuji nová místa, kde lidé vypadají jinak, a hlavně kde není tolik fotografů, kteří by měli stejné fotky. Takže města jako Praha jsou vždy plus,“ říká Adam a dodává, že díky servisu od organizátorů věděl, které přehlídky budou zajímavé, a kde se čeká největší koncentrace lidí. Při našem rozhovoru si pamatuje a vzpomíná například na show La Formely nebo Martiny Špetlové.
Vždycky to tak ale nebylo, a když si Adam vzpomene na první sezonu, o žádném servisu nebo informacích nebyla ani řeč. „Když jsem letěl do Londýna a Paříže na začátku, s nikým jsem se nebavil skoro celé týdny. Jezdil jsem na kole, abych se dostal na všechny show, na které se dalo. Dnes je to jinak. Mám kolem sebe hodně kámošů fotografů, s kterými cestujeme spolu. Být streetstyle fotografem, je jako patřit do nějaké party. Tommy Ton má svou skupinu lidí, já mám svou… Víme, kdo kam patří a zároveň se respektujeme.“
Co je dobré na tom, mít jako fotograf kolem sebe svou “partu” ? Nejste náhodou i tak trochu konkurence?
„Jo jasně, že jsme. Ale to máš i v jiném zaměstnání. Chodíš do práce, a prostě se snažíš být ten nejlepší. V partě se podporujeme, ale někdy je to i stresující. Je to trochu jako lov. Když uvidíš někoho zajímavého, nemůžeš se rozběhnout, protože by tě pak celá banda ostatních fotografů následovala. Takže se snažíš být co nejnenápadnější a neběžíš, abys taky dotyčnou osobu nevyděsil. Někdy zase běžíš nonstop zpětně dozadu. Mám kámoše, kterého takto už několikrát srazilo auto, narazil do něčeho, někoho shodil a podobně :).“
Měl jsi někdy nějaký svůj idol?
„Asi nejvíc respektuji Tommyho Tona. Někdy se dívám na fotku, kterou postne, když fotíme stejnou osobu ve stejnou dobu a říkám si jak to, že ta jeho je tak dobrá a je tam detail, který mi unikl?“
Co myslíš, že je pro mladé fotografy, kteří chtějí fotit streetstyle to nejdůležitější?
„Nejdůležitější je dávat pozor. Polovinu skvělých momentů propásnu, protože nedávám pozor, jsem na mailu, instagramu, dívám se na fotky, které jsem už cvaknul... Asi je to stejné, jako když jezdíš na kole, nebo se v autě nedíváš jen 10 metrů před sebe. Já jsem notoricky známý tím, že plánuju. Vidím nějaké super oblečené děvče 200 metrů před sebou a přemýšlím nad trajektorií, kterou půjde. Streetstyle je neustále o sledování, plánování a odhadování toho, co se stane. Jde o to vidět nejen dobrý outfit, ale umět ho i také zachytit. Proto, když se dívám na dobře oblečenou holku, dívám se také kolem ní. Nerad zastavuji lidi a rozhodně nedělám to, že jim říkám, co mají dělat nebo pozorovat. Proto rozhodují sekundy.“
A co tvé vztahy s „ikonami streetstylu“, jste kamarádi?
„Nemám moc zájem kamarádit se streetstyle ikonami, nebo jak by se daly nazvat. Nechci, aby mě lidé zdravili, protože pak neudělám žádnou práci. A také, když člověk mluví, tak to kazí celý obraz. Chci mít pocit, že když prošvihnu správný moment, už se další nezopakuje. Chci mít pocit, že člověk, co přede mnou kráčí, je nedosažitelný. Chci to mít magické. S kámoši si můžu popovídat i po přehlídce. Kromě toho, nechci přijít o jediný dobrý moment a kvalitní snímek, takže moc nevykecávám.”
Adam bere streetstyle vážně. Za den vyfotí i 3000 fotek, 100 jich edituje a jen pár se někam dostane. Pokud hledáte inspiraci u jeho klientů jako HM, Elle, W, Vogue, Style.com, můžete si také denně přijít pro nové dávky inspirace na jeho webu Le 21ème, kde najdete to nejlepší z celého světa. Po minulém víkendu se tam tak mohly objevit i outfity vašich známých z Prahy. Adam tu rozhodně nebyl naposled, takže pokud jste ho propásli, vytáhněte ty nejlepší věci znovu na podzim na dalším pokračováni MBPFW!
