„Baví mě image, móda a make-up a v Londýně toho bylo všude plno“, začíná své vyprávění Tereza. Proto si nejdřív udělala make-up artist kurz, který ji dostal do módních kruhů Londýna. Zamilovala si atmosféru módy, zamířila dál do oboru a přihlásila se na University of Arts. „Při studiu jsem se začala přirozeně propojovat s lidmi a zabývat se tím, čemu říkáme „creative direction“. To mě bavilo víc a věděla jsem, že je to to, co jsem hledala a co chci dělat. Vystudovala jsem magisterské studium v oboru MA Fashion Media Production na University of the Arts, která je propojená s Central Saint Martin ‘s College. Právě studium mi dalo potřebný network s profesionály z oboru a otevřelo několik dveří,“ pokračuje Tereza a my se nemůžeme dočkat naší první otázky, která by měla odkrýt tajemství pozice Art director.
„Art director“ zní super, ale co konkrétně tvá práce obnáší?
„Existuje několik přístupů k profesi Art direction. Jeden se týká grafického designu a layoutů magazínů. Tomu se věnuji jen z 10%. Je to logicky práce určená zejména pro grafické designéry a tím já nejsem. Dále se Art direction uplatňuje u audiovizuálních projektů. Tuto práci jsem také měla příležitost si vyzkoušet na několika módních filmech a music promo. Nejvíce se ale Art direction váže na scénografii. To obnáší hodně aspektu spojeného i s kreativní produkcí.“
Kdyby jsi měla být konkrétnější, jak vypadá takový proces?
„Když pracuji pro klienta, jde o to „prodat“ produkt – v tomto případě tedy módu. Většinou se jedná o vytvoření počátečního konceptu na určité téma. Vymýšlím story nebo charakter do konceptu, buď sama, nebo společně s fotografem. Klient nám většinou zadá klíčová slova nebo definici trendů dané sezóny a nebo poukáže na konkrétní produkt styling. Zajišťuji vlastně celý umělecký a vizuální dojem od začátku do konce, až po postprodukci a někdy také finální layout. Součástí práce je taky sestavení týmu lidí. Odborný název pro tuto činnost je v angličtině Art Buying.“
Jak moc je pro tvoji práci důležitý fotograf nebo stylista?
„Pokud pracuji s fotografy, vybírám podle toho, kdo má ve svém portfoliu určitý směr a na projekt se nejvíce hodí, jelikož jeden fotograf nemůže fotit všechno. Klíčový je nejen styl fotografa, ale i stylisty, někdy i scénografa, ale to dělám velmi často sama. Dále zajišťuji make-up a vlasového stylistu. Všechny aspekty musí být promyšlené a vypracované dopředu, což považuji za velmi důležité. Improvizace je někdy na místě, ale zpravidla se držím předpřipravené vize. Ke všemu se proto připravují mood boardy a nákresy, aby byl celý tým na stejné vlně a každému dávala práce smysl. Zároveň každý dostává šanci koncept vylepšit o svou vlastní vizi. Základ však vždy zůstává stejný. Klíčová úloha Art directora je udržet pohromadě koncept a celkový dojem“.
Všechno, o čem mluvíme se u nás skutečně profesionálně děje v malém množství, nebo vůbec. Jak vidíš UK scénu oproti té naši?
„V Anglii je více příležitostí a hlavně tam mají mladí talentovaní šanci právě proto, že mají inovativní myšlení, vize a nový směr. Dnešní generace je úplně jinak ovlivněná. Vůbec to nefunguje tak, že editoriály fotí ten samý člověk dokola, protože se zná se všemi 10 let. Tohle je právě až moc velká jistota v tom, co můžete očekávat – žádné překvapení. Česká scéna je malá. Mnoho věcí zde vůbec nefunguje jako v Anglii a dá se těžko srovnávat. Už například to, že zde není moc kvalitních lidí jako například stylistů“.
V čem je tedy podle tebe ten největší rozdíl?
„Málokdo se snaží vybočit ze zajetých kolejí a raději volí stejnou cestu jako za posledních pár let. Bojíme se experimentovat nebo být inovativní z pochybnosti o tom, jestli by to lidé přijali. I když jsme všichni hladoví se posouvat a víme, že je to zapotřebí, raději si budeme jen stěžovat, že to jde těžko… Občas mi připadá, že jsem se vrátila do roku 1999, kdy jsem poprvé odcestovala do UK, ale na druhou stranu právě v tom sama vidím obrovskou příležitost. Příchod změn bude asi ještě chvilku trvat. Navíc, co se týče pracovní profesionality a přístupu a hierarchie, funguje to tady úplně jinak. Kultura, umění a móda lidem stále ještě nedává ten správný smysl a celkově je podceňovaná, což v tomto tržním prostředí chápu. Začíná se tu od jiného konce. Chci byt optimistická a věřím, že pomalu ale jistě tu vytvoříme nové vlny.“
Máš i svůj online Magazin Sons&Daughters. Proč jsi ho založila, co bylo impulsem?
„Magazine Sons & Daughters jsem založila na konci 2013, je pro mladé a zároveň sofistikované čtenáře, kteří se zajímají o kulturu a umění. Jeho cílem je napomáhat propagaci českým, slovenským a mezinárodním talentům, kteří jsou buď inovativní nebo vizuálně výrazní. Neetablovaní nebo etablovaní. Díky tomu, že je magazín založený v Londýně, dostávají šanci se zviditelnit mezinárodně. Nabízíme jim platformu, kde prezentovat jejich práce. Snažíme se být selektivní, vybíráme pečlivě. Magazín má jednotný směr a hlas, nefunguje jako online média pro aktuality, je víceméně nadčasový. Podobný titul u nás neexistuje. Sons & Daughters je nezávislý magazín. Chtěla jsem jít cestou mezi – není to čistě módní médium, nesnaží se být ani tolik “edgy“, ani příliš umělecký. Se založením S&D magazínu jsme schopni zviditelnit talentované lidi a objevujeme spoustu talentů, které chceme podpořit.“
I přes kvalitní obsah není Sons & Daughters moc známý. Jaké máš s ním úmysly do budoucna?
„Chceme vydat limitovanou edici v tisku. Toto samozřejmě vyžaduje finanční injekci. Naše redakce je malá a všichni z nás jsou roztroušeni po světě. Praha, Londýn, Paříž, nebo LA. V dnešní době to tak prostě funguje. Je pravda, že naše strategie není o číslech, magazín ani nikomu násilím “nepodstrkujeme“. Ti praví o nás vědí a sledují nás. Pokud naše plány klapnou, i strategie propagace bude jiná.“
Kde se necháváš jako Art Directorka inspirovat? Koho práci uznáváš?
„Omo Creates dělají super věci pro Kenzo. Oblíbené magazíny je The Room a AnOther, RUSH, Jeffesona Hacka, zakladatele Dazed& Confused. Kdo se zajímá o on-linová versus tištěná módní média by si ho měl vyhledat. Taky miluju fotku Jamie Hawkeswortha, Jurgena Tellera, Colin Dodgsona. Viviane Sassen, Coco Capitan, Harley Weir. Módní filmy Stephana Blaise, práce irské režisérky Aoife Mc Curly a Amandy Boyle a také videa Vincenta Hayckoka.“
3 instagram profily, které se vyplatí sledovat?
„French Frost, Isamaya Ffrench a samozřejmě Nowness.“
Co chystáš v Praze? Na jaké projekty se můžeme těšit?
„Pracuji tady na jednom krásném projektu – uměleckém dokumentu a na několika malých, ale zajímavých projektech. Mám pár volných projektů např. i s LaFromelou. Moc ráda bych se seznámila s dalšími novými inovátory v oblasti módy a spolupracovala s nimi. Mám stálého klienta v Bejrůtu, pro kterého produkuju v UK. Zatím si tady ještě zvykám a věřím, že můžu snad i něčím co jsem se naučila přispět k nějakému pokroku na naší malé scéně…“
