Značka Belka je tvořena dvěma osobnostmi, tišší Andreou, která se naplno věnuje oděvu a akční Martinou, která studovala textilní výtvarnictví a malbu a k oděvu se vrátila přes šperk a design doplňků. Martina je zároveň majitelkou obchodu Kurator, ve kterém měla shodou okolností Belka „svůj měsíc“ a kde jsme se také setkali. (A do toho holky narychlo demontovaly expozici z Designbloku, chystaly se na focení nové kolekce a občas přišel zákazník.)
Jakým způsobem se rozhodujete nad materiály v kolekcích?
Rozhodování je snadné, snažíme se jiné materiály než je vlna, bavlna, hedvábí nebo jejich směsi nepoužívat. V aktuální kolekci najdete ještě bambus, máme rády i kašmír, polyester u nás nenajdete. Nerozmýšlíme se mezi horší a lepší kvalitou, vždycky hledáme to, co můžeme mít v rámci možností nejlepší. V zimní kolekci je hodně hedvábí a vlny, klíčový je komfort při nošení. Jsem hrozně zimomřivá, klepu se od října do května, proto se snažíme, aby věci byly co nejteplejší. U kabátů navíc na některých místech vlnu podšívkujeme dutým vláknem, aby skutečně zahřály.
Na Designbloku mě zaujal tenhle kousek, přišel mi dost zvláštní a neuchopitelný, neobvyklý v tom, že je vzadu kratší než vpředu…?
Nene, je to naopak. Vzadu je delší, vepředu kratší, na zádech se navíc rozevírá o vsazený klín. Naopak by to asi nefungovalo, celá kolekce je postavená na tom, že se veškeré dění odehrává v zadní části.
Konečně tomu rozumím 🙂 Kolekce mi přijde dívčí i pánská, jak jste se k ní dostaly, co je téma?
Kolekce je dívčí, ale jinak. 🙂 Loňská kolekce se jmenovala „silou psů“ – Par force de chiens. Je to výraz, kterým se označoval parforsní hon. To je když máte smečku psů a koně a divokou zvěř štvete. Nejdříve to byly lišky, potom jeleni, dnes zůstala jen Hubertova jízda. Pokud se parforsní hon u nás ještě provozuje, pak jen sportovně, zvířata se neštvou až ke zhynutí. Pro loňskou kolekci jsme přebírali střihy z historických knih a materiálů o myslivosti, od počátku dvacátých let, ale i z doby dřívější až po současnost. Vybíraly jsme detaily z oblečení mužů, protože hon je mužská záležitost. Klíčovým prvkem byl hubertus, což je typický pánský lovecký kabát. Sesazovaly jsme u něj ramena, upravovali jsme jej tak, aby byl velmi ženský.
Letos jsme se rozhodly, že podržíme linku příběhu, ale nebudeme už popisné a nebudeme se držet historických předloh. A protože jsme cítily, že téma ještě zůstalo nedořečeno, příběh honu pokračuje v jiné rovině. Zatímco v minulé kolekci byla žena pasivním divákem, který honu a dění okolo celý den pouze přihlíží a průběžně se převléká, od denních lycrových šatů, až po večerní róbu, teď je to naopak. Žena je samostatná, vyjela si sama do lesa, ztratila se a už to není ona, kdo štve zvěř, jsou to zvířata, kdo štve ji, a ona běží lesem a hledá z něj cestu ven. Když dlouho běžíte, tak se na vašem těle postupně všechno otáčí a všechno vlaje, proto všechno to drama vzadu, proto je všechno otočené, i límečky u košilí. Otáčení probíhá nejen na těle, ale také v rukávech, které jsou podtočené dozadu, na zádech jsou pak vsazené klíny a všechno drama směřuje stejným směrem. Zároveň, hon je společenskou událostí a proto jsou nohavice, límečky, ale i u tašky zakončeny ozdobným vykrojením, které v podstatě vychází ze způsobu ukončení manžet košilí.
Ozdobné vykrojení je jedna věc, vidím, že v kolekci máte i prvek nezačištěného okraje. Proč jste se je rozhodly nezačistit?
Martina: My jsme měly nezačištěné věci v každé kolekci. Představuje to určitý respekt k materiálu. Navíc to úzce souvisí i s konceptem kolekce, která v sobě obsahuje přírodu, surovost a živočišnost. Představte si mech, kůru stromů, zvířata a jejich srst… to k tomu všemu patří. Nezačištěný okraj používáme v tomto konkrétním případě i s ohledem na materiál jako takový a na délku oděvu. Má být lehčí, má se jakoby nést. Jakmile do okraje dáte lem, tak ztěžkne, ztratí ten správný dojem. Jsou to jemné nuance, které podpoří fungování. Navíc, na počátku byla idea i taková, že by všechny věci, například límečky, měly být trochu „otrhané“. Jako když běžíte a zatrhnete někde o větvičku.
Andrea: Nezačištěnost a otrhání jsme použily i v minulých kolekcích, nepamatuju si, že by nebylo něco, kde by nebyla taková surovost. V každé kolekci máme věci na surovo. Máme to rády a určitým způsobem to nám patří.
Martina: Až budeme mít kolekci o papoušcích a palácových psících, tak to bude třeba něco jiného…
Andrea: Tak to bude stejně oškubaný 😀
Jak probíhal vznik značky, jak a kdy jste se daly dohromady, jak jste přišly k neobvyklému jménu?
To je docela prozaické. Andrea dělala šaty, čisté, jednoduché věci, já jsem dělala šperky a tak nějak jsem měla pocit, že to společně bude fungovat. Zeptala jsem se tedy, jestli to se mnou nechce zkusit a napadlo nás, že bychom šly na Designsupermarket dohromady, šperky a oblečení v jednom stánku. U pořadatelů se to nesetkalo s nadšením, řekli nám ať vytvoříme jednu značku a poté ať se přihlásíme. Protože jsme to obě dvě chtěly, tak jsme si sedly a na poslední chvíli se spojily. Seděly jsme tehdy na Letné, v kavárně na zahrádce a vymýšlely takové ty fashion názvy a pořád to nesedělo. A pak jsme se podívaly pod stůl, a tam seděla malá, bílá Belka.
Belka pochází ze slovenského útulku, my jí říkáme Bělka, a když jsme se tak trápily s názvem, podívaly jsme se na sebe, na Bělku a řekly si, že značka se bude jmenovat Belka.J Takže značka se původně jmenuje podle mého pejska, a my postupně sbíráme příběhy o tom, co jiného by mohla znamenat. Jednou za námi přišly dvě mladé Rusky, že v ruštině Belka znamená veverka, což nám udělalo radost, protože se zabýváme přírodou. Protože slovo pochází z ruštiny, v logotypu používáme znak z azbuky. Náš grafik zjistil, že Belka a Strelka jsou fenky, které letěly do kosmu hned po Lajce a jako první se vrátily živé. Belka pak vyletěla asi 17x, všechny lety přežila, a pak měla dokonce i štěňátka.
A tak si říkáme, že jsme vlastně tak trochu Belka a Strelka, každá kolekce je pro nás letem do kosmu, nikdy nevíme, jak to dopadne, nebo co bude dál. Par force de chiens II. je náš pátý let. Máme radost, že to všechno zapadá a snad nikdy nepřijde nikdo s tím, že „Belka, to byl ten elektrikář, co nám zkazil kuchyň :-)“
(Belka má v Kurátoru 2 mističky, a občas ji tam můžete potkat.)
Značka, to není jenom sedět a kreslit a snít ale taky praktické starosti. Odkud berete látky?
Martina: Látky jsou ze zahraničí. Máme i jednoho českého výrobce, ale 90 % je zahraniční, teď v září jsme byli v Miláně na veletrhu s látkami hledat přímé dodavatele, takže, když se to povede, tak od příští sezony už budeme mít krásné látky z Anglie, z Itálie, ze světa. Máme vzorníky, a jak nám postupně chodí, otevřít každou obálku znamená, že nás čeká parádní večer, protože to jsou fakt krásné, nádherné věci. A je to vlastně sen, brát přímo od výrobce. Látky, co se sem vozí, jsou často spíše odpad, věci jsou kazové, prodejci se nechovají hezky a neváží si zákazníků. Je malý výběr i množství a je to předražené. Už teď se snažíme brát maximum přímo od výrobců a doufáme, že brzo úplně přejdeme do systému, kdy budeme zcela nezávislé na zdejších dodavatelích a velkoskladech.
Andrea: Už si to vlastně nemůžeme ani dovolit, protože když je nedostatek kvalitní látky, chybí kontinuita ve výrobě, nedají se např. došívat další velikosti…
Jak to máte se šitím? Šijete samy nebo máte dílnu?
My jsme začínaly od nuly, teď máme čtyři krejčové, které pracují, když potřebujeme větší množství a velikosti. Jinak už se nedá větší produkce zvládnout a i objednávání látek od výrobce vyžaduje určité změny ve výrobním procesu. Pomalinku se nám to rozrůstá taky podle toho, na co stačíme i finančně. Když chcete zůstat výrobou v Česku, tak je to dost o finančních možnostech. Lidi, se kterými spolupracujeme, chceme zaplatit dobře.
Samy si děláme všechno od návrhu, výběru materiálu, konstrukce střihu, až k finálnímu produktu, a pak už to sdílíme dál ke švadlenám. Ale i tak vše pořád kontrolujeme, všechno projde našima rukama.
Bylo to složité krejčové najít?
Martina: Teď to je složité. Ten začátek nebyl, protože kolem sebe máte vždycky někoho, kdo umí šít. Ale když chcete něco náročnějšího a také čím máte lepší materiály, tím více jde o to, aby lidé byli precizní, a naprosto profi, s profi vybavením. Vlastně to až teď začíná být drama, v česku najít lidi, kteří to budou dělat dobře. Nešijeme levné a nenáročné věci, proto potřebujeme takové, kteří mají zkušenosti.
Andrea: My nejsme firma, která by primárně chtěla vybudovat fabričku, mít svoje provozní které budou řídit lidi. To je u nás těžké. Hledáme proto firmy, které jsou zkušené a umí si tu kvalitu ohlídat samy. I starší švadleny a krejčí mají různou kvalitu, některá má i cit a přemýšlí, jiné je třeba stát za zadkem a je to nepříjemné.
Co s Belkou plánujete na léto?
Aktuálně připravujeme kolekci na podzim a zimu 2014/2015. Rády bychom jely do zahraničí na veletrhy pro nákupčí. Ono je to jedno soukolí, látky, výroba prodej a to všechno musí fungovat. Když jeden článek vypadne, celé se to zhroutí. Kdybychom našly v zahraničí i jen jednoho či dva prodejce, kteří od nás odkoupí celou kolekci, tak nám to moc pomůže k dalšímu rozvoji. Je to krok někam, kde byznys funguje lépe a proto se teď chystáme napnout nejvíce sil a energie právě směrem ven.
Letní kolekce jsme zatím vždycky měly minoritní, jenom něco malého, bonbonek pro zákaznice. Tak jako minule, i letos jsou v zimní kolekci oděvy, které můžete nosit i celoročně. Chystáme jejich modifikace, to co máme, je základní řada, a ta se může rozvíjet dále, ale v celku léto nebude nic grandiózního.
Takže v létě ještě budeme utíkat lesem?
Je to možné, ale ne jisté. Běh někde začal, někam jde, a zatím náš příběh chceme rozvíjet pořád dál. Máme pocit, že celé Česko teď dělá šišky, je toho moc.
Má značka nějaký styl, ke kterému se blíží, nebo jde přirovnat, nebo záleží jen na tom, jakou máte náladu a jedete si podle svého?
Andrea: My jsme každá úplně jiná. Já nemůžu říct, že by mě nějaká osobnost vedla, ale mám svůj rukopis. Záleží taky na tom, co navrhne a chce Martina, a potom se naše ideje snoubí a propojují.
Martina: Nechci si hrát na to, že žijeme v černé díře a nevnímáme co se děje ve světě okolo nás. Pohybujeme se navíc v oboru, kde vzniká každý rok miliony produktů, ideje autorů se v různých bodech protínají či setkávají. Čím více cestujete, tím více různých přístupů vnímáte a je vám jasné, že originalita je velmi diskutabilní. Když chcete, můžete o čemkoli říct „vypadá to jako to nebo to“. Co se Belky týká, myslím si, že naše kolekce drží jistou kontinuitu.
Andrea: V Česku mám pocit, že poslední sezonu nebo dvě se lidi potkávají, je tady jeden směr. Ale možná to je tím, že žijeme v jednom prostředí a potkáváme se a jsou podobné věci, které nás ovlivňují.
Obchod, veletrhy ale i koncept… tvoříte kolekce spíše jako umění nebo jako konfekční záležitost?
Asi střed. První kolekce, na které jsme se potkaly, to byla spolupráce šperku a oděvů. Až jako značka jsme se rozhodly pracovat na větších celcích, které vypráví příběh, sledují určitý koncept a tomu se podřizují určité části celé kolekce. Máme jemné přesahy, ale do škatulky umění se rozhodně neřadíme. Kolekce jsou plnohodnotné, hlavně v zimě to je tak, že člověk čeká sadu oděvů, která se dá využít, a my se to očekávání snažíme naplnit.
Co si myslíte, že je klíčem k úspěchu na českém trhu?
Andrea: Je to hodně o magazínech. Lidé reagují na to, že si četli byť malý titulek, třeba v Elle. Ženy se o módu zajímají a všechno registrují právě v časopisech. A je mi to líto, když pak nakupují zajeté značky, protože mladí jsou stejně dobří ne-li lepší.
Martina: Podpora médií pomůže dost, ale jeden článek, situaci nezmění. Otevřete si časopis a většina produktů je z Pařížské, je to sázka na jistotu, ale pořád je to, byť luxusní, konfekce. Bylo by fajn, kdyby magazíny představovaly nová a nová jména, a neopakovaly pořád to stejné.
Tak, doufám, že Fashion Map vám ke zviditelnění trochu pomůže. 🙂
