Moderátorka večera halasně rozhlašovala něco o minimalismu a rafinovaných detailech, kterých by si diváci měli všímat. Nejsme si jisti, ale snad tím myslela nezačištěné okraje, případně vyloženě roztřepené okraje spodničky sukně, což je však prvek, který zkušeného pozorovatele nepřekvapí. Nebo snad tím myslela drobné, důmyslné, ale nahodilé detaily, jako bylo použití skrytého zipu jednak na zapínání, ale také na regulaci výšku rozparku sukně, nebo na bedrech ven ohrnuté podložení pasu kalhot, podšité saténem. Nebo ji snad zaujala košile s asymetricky skrytým zapínáním, shodou okolností řešená stejně, jako v kolekci Borise Hanečky? My máme za to, že detaily na tomto místě nebyly nosným prvkem. Tím, co kolekci scelilo, bylo použití střihového řešení a specifická minimalisticko-rozevlátá nálada, kterou navodilo. Společným jmenovatelem modelů jsou rozstřižená záda. Hranaté „krovky“ jsou spojeny jen v horní části, při chůzi sotva znatelně i výrazněji vlají, někdy spoutané tenkými šitými pásky, jindy ponechané vlastní vůli. Lehkost a vzdušná nálada tak v kontrastu s rovnými, základními liniemi, představují harmonický celek. Harmonicky nakonec působily i doplňky – psaníčka – značky ELAJEDIOVA.
Nakonec tedy nikoli detaily, ale specifická práce s kontrastem ve zpracování odlišuje Danielu Peškovou od její „minimalistické“ konkurence a dělá z jejich modelů něco zapamatovatelného – stejně jako v minulém roce.
