Zimní kolekce Hany Zárubové jakoby opouštěla filosofické výšiny geometrických tvarů, a zanořila se pod kůži až tam, kde sídlí všechny podvědomé nejistoty, všechno, co chceme zakrýt, všechno co děláme, ale docela si nejsme jisti, jestli skutečně a proč. Jakoby každý z nás byl pilotem vojenského letadla nad nepřátelským územím…
Hana Zárubová patří mezi nejoceňovanější osobnosti české módní scény. Její rukopis je avantgardní, nenechává se svazovat střihovými konvencemi a díky variabilitě je zde prostor i pro kreativitu klienta. Nejnovější kolekce v těchto směrech není jiná. Základní barvy – bílá, černá, jasně modrá a khaki, střihy popírající kontury lidského těla, variabilita jednotlivých kusů, „péřové“ bundy, větrovky, parky… vlastně kompletní sortiment toho, na co jsme od návrhářky zvyklí. Avšak kontext a spojení tvarů a materiálů jakoby obsahoval podtón toho, že nakonec, jsme v boji o svůj život vždycky sami. Nová kolekce je více praktická, než elegantní. Nepřehlédnutelné jsou khaki kabáty připomínající design gumotexových matrací a záchranných vest. Vrstvení střihu, nezačištěné okraje a hlavně švy s výraznými přídavky, vyvedené do líce, působící lepeným dojmem, vysoké límce, zbroj chránící před vlhkem a chladem. Nebo jsou snad významnější pohodlné khaki parky, se zdrhováním a koženými detaily, které tak připomínají vojenské stany? Bylo by škoda opomenout kabát se zabudovaným ruksáčkem a i u „obyčených“ bund nechybí pohodlná asymetrie. Zadní díl je delší než přední, jakoby se předem počítalo s tím, že nositel bude nucen posadit se do sněhu nebo na studenou lavičku a naopak, u elegantního kabátku ve tvaru vajíčka je delší přední část, jako ochrana kolen. Možnost tvarování šířky i délek větrovek a kabátů pomocí zipů a textilních pásků a přezek jsou tak praktické, jak to jen jde. Hana Zárubová připravila skvělou kolekci, reflektující současnou dobu.
Monika Drápalová vyhrála s poslední kolekcí ocenění Czech Grand Design, a proto očekávání spojená s přehlídkou nebyla malá. Jaká bude nová kolekce? Ponese se spíše v duchu praktického designu, nebo bude spíše nositelem myšlenky? Když ze tmy v sále, vyjel na své koloběžce mužíček v bílém, s hracím strojkem v ruce, s dvoumetrovým kuželem na hlavě, podsvíceným led diodami a vztyčeným pomocí větráčku, zašumělo to překvapením. Pěvecký sbor s komorním orchestrem a dálkově ovládaný balon, se zavěšeným hedvábným topem pak podívanou jěště znásobil.
Kolekce samotná obsahovala modely pro ženy i muže, oversized tvary, dlouhé tuniky, rozevláté vílí vrstvené šaty, oversized pánské saka a kabáty, františkánský hábit ve svítivě oranžové, košile a tuniky z bílého plátna pocákané barvami, oversized černý „kabátek“ z tuhé černé síťoviny, nabíranou žlutou „šusťákovou“ blůzku, dvoje krajkové šaty z předchozí kolekce New Vintage, potištěné tričko, šaty z úpletu s dekorací z na nudličky nastříhaného a stočeného materiálu.
Kolekce Not all is lost měla připomínat barevnost a hravost dětství. Svět snů a kreseb se nám ale roztek mezi siluetami, které měly možná něco společného, ale asi chtělo detailněji zkoumat co to bylo. Pár minut na mole nám odpověd nepřineslo. A tak zatímco publikum povstalo k potlesku a balon kroužil kolem lustru, myslely jsme na to, že Monika má za i sebou kompaktnější koncepty. Přeci jen, tleskáme za jednotlivé siluety, progresivní styling, invenci a za to s jakou energií a galantností Monika pořád tvoří a vnáší nové principy a vlastní pravidla.
Pavel Brejcha není na scéně nováčkem, přesto v pátek prezentovaná kolekce byla, po dlouhé době, jeho první samostatnou, oproštěnou od spolupráce a pomoci druhých. Na rozdíl od svých kolegyň se rozhodl prezentovat kolekci pro horké letní dny, kolekci svým způsobem silnou a nesmírně krásnou.Tuhé materiály trčely, lehounké splývaly a povlávaly, ne-střihy působily hravě, nikoli bezradně. Zavinování, zavazování, áčková silueta sukní, nezačištěné okraje modelů z tuhého plátna a denimu, prostá barevnost doplněná o květinový vzor, velké hranaté kapsy. Kouzelný půvab přinášela také variabilita. Šaty, které bylo možné obléknout s dlouhým rukávem, i zcela bez, práce s brožemi s broušených i nebroušených polodrahokamů, promyšlený systém modelů s otevřenými zády se zapracovaným zavazovacím dílem skýtajícím podporu pro poprsí.
Tématem Designbloku bylo dětství a Pavlovi se podařilo zachytit zvláštní atmosféru přechodu mezi holčičkou, dívkou a dospělou ženou, s celou čistotou, nevinností i smutkem té prchavé chvíle. Jakoby celá scéna i všechno oblečení bylo stvořeno právě pro tyto mladičké dívky, uzavřené v samotě předčasné dospělosti. Nevíme, jestli to byl záměr, ale mohlo se zdát, že modely prakticky nepoužitelné jako oblečení pro dospělou ženu táhnou celou kolekci do kategorie “neprodejná”. My ji přesto považujeme za jedinečnou poklonu dívkám, které řízením osudu musely dospět dříve, než by si přály. Ať už se jedná o dívky na mole, mladičké nevěsty středního východu nebo literární Maryčku Magdonovou…
