Letošní jarní Grace’n’Glamour proběhl v prostorách Novoměstské radnice. Po zaplacení vstupného stačilo vystoupat po schodišti a ponořit se do víru nákupů „mimořádných kousků“ českých designérů. Nebo ne? Gotický sál rozhodně nebyl přeplněný nakupujícími a ani sami návrháři nereflektovali vysoké tržby. Přesněji řečeno, v polovině akce někteří prodejci ještě neprodali vůbec nic. Je otázkou, zda jsem jen nenavštívila akci v nevhodný čas a po mém odchodu nevypukly ty pravé nákupní orgie, ale pořadatelů bylo v tu chvíli více, než zákazníků.
V tuto chvíli a u tak zavedené akce už asi není úplně vhodné obviňovat nezralý módní trh. Naopak je třeba ptát se, jestli koncept, který se za dobu svého trvání prakticky nezměnil, ještě stále reflektuje potřeby zúčastněných. Předně, přestože se Grace’n’Glamour prezentuje jako luxusní záležitost pro širokou veřejnost, může být vstupné jedním z faktorů, které návštěvníka odradí, a to zejména v kombinaci s dalšími faktory. Pořadatelům se zvláštním způsobem povedlo obsadit stánky jmény, která mají vlastní showroomy, prodávají v concept storech nebo dokonce mají vlastní značkové butiky. Samo o sobě to nemusí být problém a logika věci, že prezentace výrobků na jiném místě osloví nové klienty, je správná. Pokud ale akce nemá masovější propagaci, může se účast stát zbytečnou. Dalším bodem je motivace návštěvníků touhou po originalitě, novinkách a dobrých cenách. Jaké je pak překvapení, když mnozí autoři jen doprodávají kousky ze starých kolekcí a to za ceny, které jsou totožné s cenami jinde? Proč by měl návštěvník utratit za vstup, když vše prezentované si může za stejnou cenu, s vyšším komfortem a s možností třeba platit kartou, zakoupit někde jinde? Trh se mění a s ním se musí měnit i model tržiště. Doba, kdy jsme nadšeně skákali po čemkoli je pryč, a kvalita, to není jen prázdné slovo, ale také požadavek na odpovídající hodnotu.
Grace’n’Glamour je událost, která byla vždy zaměřena spíše na kvalitní věci pro denní nošení, v inovativních provedeních, než na divoké umění nebo street. Zákazníci, kteří tyto věci nakupují a jsou za ně ochotni utratit požadované částky, se ale nespokojí s modelem tržnice. Pokud se pořadatelé nepřizpůsobí cílovému návštěvníkovi, nemohou čekat jeho náklonnost. Akce s takovou tradicí by nikdy neměla sklouznout k diletantismu a rádoby umění. Hrana však začíná být nebezpečně blízko.
