Steamer běží naplno, ladíme styling, na stole se lesknou šperky a mezi tím vším se fotí vůbec první cover story Fashion Map. Radost, nervozita i nadšení zároveň! A jako naši první coverstar jsme si nemohli představit nikoho přirozenějšího než Annu Purić.
Herečku a influencerku se srbskými kořeny, kterou můžete znát třeba z filmu Banger, která nás ale zaujala něčím mnohem méně uchopitelným. Má v sobě zvláštní kombinaci jemnosti a síly. Působí velmi současně, ale ne způsobem, který by byl vykalkulovaný. Je ženská, citlivá, občas trochu chaotic a messy, ale zároveň velmi pevná sama v sobě. „Aničku sleduju od jejích začátků a fascinuje mě, jak se její vnitřní síla a zároveň její jemná stránka propisují do její práce a sebeprezentace. To jak se sama posouvá, přesně ztělesňuje naší touhu posouvat Fashion Map dál nenásilně a s citem pro detail“ říká Andrea Jandová.
Pro Fashion Map jsme si povídaly o módě, ženskosti, tlaku sociálních sítí, vlastním stylu i o tom, proč někdy oblečení dokáže fungovat skoro jako forma ochrany.
- Tvůj styl působí velmi intuitivně, ale zároveň promyšleně. Jak moc je pro tebe oblékání vědomý proces a jak moc instinkt?
Řekla bych, že oblékání je pro mě vědomě intuitivní. To znamená, že se vědomě rozhodnu obléct se tak, jak to ten den cítím. Většinou, když nad tím moc přemýšlím, tak se v tom pak stejně cítím strojeně.
- Co pro tebe znamená „dobře se obléct“?
Mít na sobě oblečení, se kterým daný den skutečně souzním. Je to pocit, který se těžko popisuje slovy – jednoduše to musím cítit.
- A kdy se ve svém oblečení cítíš nejvíc sama sebou, nejvíc s ním souzníš? A kdy naopak nejmíň?
Cítím se skoro vždycky sama sebou, protože se vždy převléknu tolikrát, než cítím, že je to ono. A necítím se tak, když mám menstruaci. To vždy přeházím, vyzkouším celý šatník, přijde mi, že mi nic nesedí, a nejraději bych zůstala v pyžamu a doma (smích).
- Má pro tebe móda i nějakou ochrannou funkci? Schovává, nebo naopak odhaluje?
Když nemám svůj den nebo nechci outfit příliš řešit, sahám po oversize siluetách a pohodlí — v létě po lněných setech a volných bavlněných tričkách, v zimě po kašmírových svetrech. Naopak femininní a upnutější kousky volím ve chvílích, kdy mám chuť být víc vidět. Takže asi obojí.
- Musím se zeptat – sleduješ trendy, nebo se jim spíš vědomě vyhýbáš?
Ani jedno. Ale myslím, že mě určitě nějak přirozeně ovlivňují — ať už podvědomě ze sociálních sítí, nebo skrze lidi v mém okolí.
- Co ti na současné české módě a módní scéně přijde nejvíc zajímavé? A co naopak trochu únavné?
Dost mě baví fashion shows studentů. Hlavně proto, že se nebojí experimentovat, nedrží se pevně zajetých pravidel a překvapí – myslím, že někdy i sami sebe (smích). Jinak vše, co mi přijde únavné, automaticky vypouštím. Proč to sledovat?
- Sociální sítě často vytvářejí velmi sdílený look a všichni pak vypadají dost podobně. Jak si v tom udržuješ ty svůj vlastní rukopis?
Za mě je v pořádku se inspirovat, ale nikdy ne kopírovat. To znamená vždy to udělat po svém, přidat tam nějaké své prvky a podívat se na to, jak se to líbí mně a jak to celé mohu pojmout osobitě. Takže to je asi můj recept?
- Vše je ale poslední dobou dost rychloobrátkové – jak jako influencerka vnímáš tlak na neustálou produkci obsahu?
Tlak vnímám, ale ne pouze v našem oboru — je to obraz dnešní zrychlené doby. Proto si myslím, že je dobré, ať už děláme cokoli, se průběžně ptát sama sebe, zda to, co dělám, se mnou rezonuje, nebo jestli se jen snažím něco vytvořit z okolního tlaku. Navíc si myslím, že konkrétně na kreativní tvorbě je dost poznat, zda byla vytvořena jen proto, aby byla — protože se to očekává (kvůli dosahům), nebo zda za tím bylo něco hlubšího, smysluplnějšího, promyšlenějšího.
- Máš ty někdy pocit, že se od tebe očekává určitý styl nebo estetika, kterou musíš naplňovat?
Řekla bych, že v tomto ohledu jsem spíš já sama ten, kdo na sebe má očekávání, čímž si v hlavě vytvářím limity. Takže očekávám věci sama od sebe.
- Jak bys ladila kousky, které už mají svůj vlastní příběh? Třeba vintage Levis džíny?
Pokud je to opravdu specifický a ikonický kousek, tak bych ho doladila méně výraznými prvky — bílé tričko, hnědé kožené kozačky, hnědý Levi’s pásek.
- A co šperky? Podle mě právě ty často dovedou outfit k dokonalosti. Jakou roli hrají ve tvém každodenním oblékání?
Většinu měním podle nálady – náramky, prstýnky nebo grillz. Na krku mám ale šperky, které skoro nikdy nesundávám.
- Co tě na špercích nejvíc baví — je to víc design, nebo energie, kterou nesou?
Oboje. Musí se mi líbit vizuálně a zároveň miluju, když má nějaký příběh nebo když ho mám od své milované osůbky.
- Máš ty nějaký takový talisman?
Mám stříbrný ručně vyráběný prsten z Itálie, to je rozhodně můj malý talisman. A ještě mě napadá, že mám zelenou deku z Ikey, která pro mě má podobnou funkci a nosím ji jako šálu v zimě – není to sice šperk, ale jako doplněk by se počítat dala (smích).
- Co bys dnes poradila svému mladšímu já ve vztahu k tělu, stylu a sebevědomí?
Tělo — měj větší úctu, buď si vědoma toho, proč se zrovna cítíš tak, jak se cítíš.
Styl — méně je někdy více.
Sebevědomí — buduj na osobním růstu a charakteru spíš než na jakémkoli materiálním úspěchu.
- A kdy ty ses naposledy cítila opravdu krásná? A čím to bylo?
Vždycky se cítím krásná, když tancuju. Krásná a sexy zároveň. Je to moment, kdy se propojuji se svým tělem a pohyb ve mně probouzí energii, která se nedá ničím nahradit. A je mi i vlastně jendo,c o mám na sobě.
Kousek, bez kterého bys neodjela na víkend?
Lněné kalhoty a lněná košile.
Nejlepší outfit je…
Ten, ve kterém se cítím sama sebou.
Trend, který už by se nemusel vracet?
Takový asi neznám. Když má člověk vkus, tak se dá nastylovat všechno.
Nejvíc underrated kousek v šatníku?
Kšiltovka!
Ráno: plánuješ outfit, nebo improvizuješ?
Jak kdy, ale nejlepší je vždy improvizace nebo intuitivní plánování. Když nad tím začnu moc přemýšlet, tak to většinou není ono – dopadne to převlékáním a pochybnostmi.
Podpatky, nebo flats?
Záleží na příležitosti. Oboje miluju.
Vintage, nebo nové věci?
Mix!
Foto: Jiří Královec
Styling a Creative Direction: Zdeněk Marek
Make up a vlasy: Margarita Krupenich
