V minulých dílech seriálu ‚S‘ fashion o udržitelnosti současných praktik módního průmyslu jsme se dovědeli již mnoho věcí, které móda přímo ovlivňuje. Velmi obecně je to životní prostředí, světová ekonomika a všechny zainteresované osoby od zákazníků, značek a výrobců po budoucí generace. A právě o ty půjde v dnešní epizodě.
Není asi nutné zdůrazňovat důležitost lesů pro udržení života na zemi. Dovolím si pozměnit citát, který minulou sezónu použila značka KENZO na limitovanou kolekci, jejíž výtěžek byl věnován na podporu programu na záchranu života v mořích.
„No trees no nothing“ (původně „No fish no nothing“)
Ryby, stromy, všechno, co milujeme a potřebujeme, nám mizí před očima. A jak to tak už v mých článcích bývá, módní průmysl na tom má svůj podíl. Dnes tedy konkrétně o těch stromech.
Nikdy jsem dost dobře nechápala, proč se kácí pralesy. Vzácné dřevo? Možná. Po mém dlouhodobém výzkumu dnes už vím, že k tomu přispívají i krávy, konkrétně poptávka po jejich kůži. Ta je hnacím motorem vypalování deštných lesů a pralesů především v severní části Brazílie a v Asii. Aby místní farmáři měli více pastvin pro svá rozrůstající se stáda a mohli tak využít příznivé situace na trhu, vypalují lesy na svých pozemcích. Místní úřady nastavily pro ranče povinný poměr 20 kusů dobytka na 80 stromů na jejich pozemcích. Realita je však jinde. Ve skutečnosti je poměr stromů na kus dobytka opačný.
To, že peněz se nadechnout nedá, místním nevysvětlíme a spotřebitelé po celém světě o těchto skutečnostech vědí málo. Na druhou stranu můj přítel pracující pro bohaté vládní úředníky v Číně už od svých klientů slyšel: „luxury is not next bag from LV anymore“ narážejíc na nevyčíslitelnou hodnotu přírodního bohatství.
Při nákupech se nenechte zmást visačkou „made in Italy“. Itálií spousta kůže projde a je zde jenom zpracovávána. Surový materiál může ale pocházet právě z oblastí způsobujících odlesňování. Na trhu existuje certifikát zaručující, že kůže pochází z ranče, který dodržuje nařízení úřadů.
Takto označených produktů je ovšem po čertech málo. Zbývá nám věřit menším značkám, které úzce spolupracují se svými dodavateli, jako například francouzská značka Ekyog, o které ode mě ještě uslyšíte.
Po kritickém vypalování pralesů nedávno přišly další zprávy o tom, kam módní průmysl zasahuje. S nárůstem digitálních médií v USA a EU kriticky klesla poptávka po papíru a dřevotěžařský průmysl hledá odbyt pro svůj produkt. Jedná se o takzvaná „man-made natural fibres“ (uměle vyrobená přírodní vlákna).
Nejznámější z těchto vláken je viskóza, která v současné době tvoří již 6% světové produkce a její obliba stoupá. Opět ale narážíme na nezodpovědné čerpání přírodního bohatství a odlesňování v oblastech, kde o poslední kusy svého přirozeného životního prostředí přicházejí ohrožené druhy a kde vzniká významné množství kyslíku.
Navíc využití celulózy pro textil je nejméně efektivní ze všech způsobů upotřebení. Na výrobu jedné tuny viskózy jsou potřeba celé tři tuny dřeva.
Vypadá to, že na módě už nezůstala „nitka suchá“, ale na trhu existují možnosti, jak se obléknout stylově a bez kompromisů vašich hodnot. Něco bylo řečeno již v článku s názvem Kreativní spotřebitelská zodpovědnost a více toho přijde v dalších článcích.
