Co se pro tebe změnilo od výhry BLACK Card na Unique fashion weeku? Co se za tu dobu stalo a změnilo?
Měla jsem takovou ne úplně dobrovolnou pauzu z rodinných a finančních důvodů. V podstatě jsem jenom pracovala a řešila tragické události doma a módě jsem se nemohla věnovat ani trochu, takže jsem to, dá se říci, trochu zazdila. Ale konečně jsem se vzpamatovala a už zase tvořím v tempu. Samozřejmě, lidé o mě teď mají větší povědomí, to se změnilo
Novou Kalokagathii jsi prezentovala na FASHION STARS Night. Jaké byly okolnosti jejího zrození?
Oslovila mě firma ALAE, která spolupracuje s mladými designéry. Koncept je postaven na tom dát příležitost designerům, udělat oděv nejen pro přehlídku, ale taky na prodej. ALAE nabízí zázemí a zákazníky.
Na základě čeho tě oslovili a jak to probíhalo?
Kamarád, který se zná s manažerkou ALAE se o mě zmínil. Pozvali mě na pohovor a padli jsme si do noty.
Jakým způsobem probíhala tvorba kolekce?
Přinesla jsem patnáct návrhů, na deseti jsme se shodli. Materiály jsem vybírala předem. Některé z velkého fundusu ALAE, něco jsme dokupovali a po tom jsem na základě nich vytvořila návrhy K dispozici jsem měla švadlenu, já jsem dělala střihy a stříhala, švadleně jsem to dávala šít a chodila k ní na konzultace, když to bylo v procesu. Část věcí jsem pak šila úplně sama.
Byla třeba nějaká autocenzura, nebo jste se prostě rovnou shodli?
Takhle jednoduše se to nedá říct. Asi jediná „cenzura“ byla na začátku. V ALAE mi osvětlili celý koncept, ukázali věci, které dělají a řekli, že chtějí, abych v té kolekci měla svůj rukopis, ale zároveň, zdůraznili prodejnost. Zkrátka že musím dbát, aby to bylo prodejné, aby to chtěly nosit ženy od 25ti až do 50ti let. S tímto zadáním jsem pracovala od samého začátku a byla jsem si toho vědoma, když jsem všechny návrhy vytvářela.
Jaké bylo se k tvorbě takto postavit?
Někdy to bylo těžké, ale bylo to i příjemné v tom, že jsem si uvědomovala, co bych já sama chtěla nosit, co bych chtěla mít v šatníku. Inspirovala jsem se sama sebou a pak také svojí předešlou kolekcí, asymetrií a střihy, v podstatě jsem z toho vytvořila takovou variabilnější, nositelnější věc. Nebylo to těžké, jenom mě občas mrzelo, že jsem nemohla popustit uzdu fantazii a udělat něco neprodejného. Ale to nejde dělat pořád. 😀
Jaká pak byla spolupráce při prezentaci v rámci FASHION STARS Night?
Pracovalo se mi dobře, protože já jsem vlastně nic nedělala. Měli hudbu, choreografii, své boty, modelky. Všechno bylo zařízené, a jelikož to byla prezentace návrhářek v rámci jednoho večera, muselo to mít jednotný koncept včetně make-upu a takových věcí. Bylo by kontraproduktivní vkládat tam své vize. Nechala jsem to tedy na organizátorech, všechno dobře dopadlo a byla jsem spokojená.
Už se něco z prezentovaných věcí prodalo?
Ano, věci se prodávají.
Jak hodnotíš spolupráci s ALAE? Doporučila bys ji i jiným návrhářům?
Rozhodně. Spousta návrhářů má problém, že si ani neumí vykalkulovat svoji cenu, jednat se zákazníky, nebo si je sehnat. V ALAE je manažerka, která všechno zařizuje a má přímý kontakt se zákazníky. Mě to velmi pomáhá. Je to osvobozující a vlastně příjemné.
Co je teď před tebou? Co právě děláš?
Zrovna pracuju na nové kolekci na září. Je hodně konceptuální a budou tam i méně nositelné věci, takže různě vytvářím, přetvářím, střihově to řeším a pořád nad tím dumám. Je to kolekce na Unique fashion week a bude to trošku větší projekt.
Původní myšlenka je udělat art performance pomocí videa, což je taková nejlepší, nejvstřícnější cesta. Plánuju spolupráci s různými umělci, především tanečníky, dále s kameramany, choreografkou, s fotografkou. Bude se jednat o taneční art performance, založené na mé konceptuální myšlence, která vychází z toho, co se mě událo, a jak se změní můj pohled na věc obecně. Celkem by mělo být okolo 18 modelů, část bude sice prodejná, ale v této kolekci mi jde o něco jiného, než o prodejnost. Zase se chci trošičku vyřádit. A samozřejmě i posunout ve své tvorbě, aby nestagnovala, jít trošku do sebe.
Tvé „artové“ věci ze starších kolekcí jsou k dispozici ke koupi?
Mé věci půjčuji na focení nebo na další obdobné akce. Některé jsou už rozebrané, některé zničené, ale stále je možné je půjčit. Jinak si svoje věci nechávám. Mám raději, když za mnou někdo přijde s tím, že se mu líbí nějaké věc z kolekce, a já mu ji navrhnu, v závislosti na jeho představách, postavě. Jde o to, že věci z kolekce jsou ve velikosti 34-36, jsou dělané na show, na focení. Na běžný život by se měly určitým způsobem přizpůsobit. Nejraději mám, když se to zákazníkovi vyloženě udělá na míru a vypadá to jako z kolekce. I letní kolekci prezentovanou na UFW jsem chtěla posunout dál, udělat přímo nějakou postprodukci, ale nakonec nebyly peníze a ani čas.
Kromě velké kolekce na UFW máš v plánu ještě další věci?
S ALAE hodláme dále spolupracovat na dalších projektech a od září se vrhám na diplomovou práci, abych dokončila své magisterské studium. Navíc je tady věc, kterou jsme měli v plánu již dříve, a to je spolupráce s mými známými architekty. Ti se zaobírají inovativními technologiemi, plánujeme spolupráci a doufám, že se to někam posune. Je to takový dlouhodobější projekt, který se doufám během dalšího půl roku rozběhne, a který už chceme směřovat a prezentovat i v zahraničí.
Rozhodně toho nemáš v plánu málo. Jak jsi na tom při takovém zápřahu s časem?
No, je ho málo, a ještě tady je realita, že stále chodím do práce a vydělávám si na nájem. Celkem je to tedy práce, práce pro ALAE, vlastní projekty, škola…
