Podzim je v Praze tradičně obdobím, kdy se designéři a milovníci designu nezastaví. Pořád se něco děje a letos je tento shon ještě výraznější. I my souhlasíme s tím, že dokud nebude odprezentováno všechno zajímavé, klidně může podobných událostí přibývat, zvláště pokud v sobě nesou podobné myšlenky, jako Prague design week. Ale ani ta nejlepší myšlenka a nejvyšší úsilí a snaha nepomůže, pokud se nesnaží všichni.
Někdy se zdá, že se v Čechách stalo koloritem, donekonečna opakovat teze o malém trhu, o nezájmu lidé o design, o finančně náročných účastech na akcích, které design prezentují. Jak ukázal Prague design week, problém je někde jinde. Nejde o načasování (i když přiznejme si, že dělat podobnou akci v březnu, kdy mají studenti hotové semestrální práce a je tak co vystavovat, by asi bylo lepší) a už vůbec nejde o umístění. Ideální výstavní prostor v samém centru města, týdenní trvání, slušná komunikační kampaň, lidové vstupné, které umožní nakouknout opravdu každému, to jsou podmínky téměř ideální. Akce se navíc postavila proti davovému snobismu, otevřela se pro malé výrobce a soustředila se na náplň značky a nikoli peněženky. A i když můžeme namítat, že některé věci nefungovaly úplně dokonale, od novorozeného dítěte ani nechceme čekat a vyžadovat dokonalost akcí o generaci starších.
Zdá se však, že si mnohý neváží toho, co není snad až extrémně drahé. Pořadatelé mohou vyhlašovat soutěže o nejlepší expozici, mohou navrhovat téma akce, mohou radit… ale když není stejná ochota a snaha i na straně vystavovatelů, vložená energie se nenásobí, ale zaniká. Ty nejkrásnější vázy, jen tak ledabyle umístěné ve vybydleném prostoru, přišly o své kouzlo. Pracovní postup při výrobě koženého psaníčka byl přehlédnutelnou dekorací v krámu s galanterií. Šperky ležící na stole jako drobky a nádobí po obědě francouzské rodiny, nebo se lesknou za vitrínou, jako kýčovité relikty dob minulých. Inovativní nápady a dokonalé zpracování se tak často ztratili v balastu nedotažené prezentace. Jak si ještě dnes někdo může myslet, po letech bombastických instalací, že něco takového bude fungovat?
Chápeme, že ve školách se věnují především výuce a rozvoji kreativních talentů a na prezentace už nezbývá tolik energie a financí. Přesto patřila místnost Ateliéru Průmyslového designu FMK UTB ve Zlíně k velmi příjemným a propracovaným. Jaký rozdíl oproti studentům Produktového designu FUD UJEP, kde to vypadalo, že jen na stolek vyložili, co je napadlo? Roksor bezesporu má styl, ale pokud se prezentuje jako Sconto, nedokáže vyvolat takové emoce, jako kouzelná Zahrada na niti nebo svět houpacích koní Jakuba Gureckého. Poslední dvě jmenované expozice dokázaly z minimálního prostoru vytěžit maximální efekt, o vlivu prezentace na návštěvnost by mohli vyprávět v Papírně, kde bylo snad pořád plno, zatímco v Tonaku si kustod nudou snad musel hryzat nehty.
Prague design week nastavil zrcadlo. My jsme v něm viděli potenciál. A zároveň to, že když si skutečně všichni designéři a vystavující příští rok dají záležet na epxozicích, dočkají se úspěchu.
