Dopolední blok českých a slovenských „studentů“ představil tvorbu absolventů a studentů českých i zahraničních škol a ty nemohly být rozmanitější. První svou nebeskou kolekci představila Markéta Martišková. Nebe, andělé, ráj, bílá a blankytná, modlitbičky i modlitební knížky a úžasnou porci ruční práce doplnila Denisa Adolfová. Propracovaný styling, ucelený koncept a i přes divokou kreativitu kombinující mariánský kult s milostným punkem nositelné pojetí jenom potvrdili, že Martišková je dospělá návrhářka, která ví, co a proč dělá.
Monika Krobová pracovala s velkými hranatými formami, tuhostí, modrou a bílou. Nezačištěné okraje, asymetrie a velké kapsy jsou trendy a výsledný dojem koláže a origami z modrého i bílého kepru byl příjemný. V ucelené kolekci jsme však nenašli pokus o styling a interpretaci.
Karolína Juříková představila svou diplomovou práci, založenou na materiálech a jejich zpracování. Metodou Art protis aplikovala na základní materiály barvené ovčí rouno a výsledný efekt malby působil magicky. Kolekce však mnohem více vypovídá o vývoji myšlenky, než o záměru.
Filip Jakab už má svou diplomku za sebou a oděvy pro S/S2016 na ni plynule navazují. Nechybí kultovní kousky jako vyšívané rukávy, organické formy, průsvitnost a nahodilost, překvapením jsou upcyclovaná pánská saka, dekonstrukce a rekonstrukce. Nemůžeme se však zbavit dojmu, že Filip pobral, co by v ateliéru k dispozici, místo aby o kolekci uvažoval jako o celku.
Lukáš Spilka vzdal svým oblečení poctu Anglii a golfu. Precizní a dokonalé zpracování vlněných tkanin i úpletů bylo ohromující, na publikum však nejvíce zapůsobil především punkový závěr zahrnující řetězy a hřebíky. Spilka potvrdil svou pozici ve skupině nejtalentovanějších mladých módních profesionálů.
Daniela Pešková představila večerní černobílé modely. Šité i aranžované kusy oblečení ponechaly maximální prostor pro diskusi a vlastní interpretaci a mají velký potenciál pro následnou zakázkovou výrobu. Profesionální a dospělý výkon.
Tereza Rosalie Kladošová se do tvorby pustila s háčkem v ruce, s neutuchajícím nadšením a odhodláním psychedelickým divadlem vyrazit dech. Diváci se nestačili divit a bylo snadné přehlédnout prudce nositelné prvky a kusy, jako bohatě květy vyšívané šaty. Suma modelů však působila spíše jako průřez tvorbou za poslední půlrok, než jako kolekce.
Duo Defresh, Tereza Ledvinová a Filip Heike se také ponořili do dětství a ukázali, jak divoce nepochopitelný může být pro chlapce holčičí svět plný podivných her a rituálů. Dopolední blok pak završil Maroš Baran. Talentovaný Slovák si jako obvykle neodpustil performance a hru se symboly karet a osudu. Komu se však povedlo proniknout pod nepříliš dobré divadlo, tomu neunikla kontinuita, precizní zpracování, styling a nositelnost jednotlivých kusů kolekce. Maroš navázal na „langustu“ i loňské polovojenské motivy, hraje si se střihem a přemýšlí. Chtělo by se až říct že je škoda, že své oblečení šije pouze v „modelkovských“ velikostech a je tak většině lidí nedostupné.
Na rozdíl od dopoledního mixu, závěrečná gala přehlídka obsahovala pouze kolekce studentů London College of Fashion, vybrané Mariou Kohutik. Fotografie jsou v tomto případě výmluvnější, než tisíc slov a přestože každý z šesti mladých designérů pracoval s jinými materiály a jinou myšlenkou, jedno mají společné. Každý model byl dotažený do posledního detailu a to nejen po technické stránce, ale jako celek, od bot až po šperk. A na detailu záleží.
Možná to bylo způsobeno tím, že zahraniční hosté prezentovali jen po šesti outfitech zatímco „domácí“ se více rozmáchli. Obě show postavené vedle sebe ukázaly, že trendy ve „studentském“ designu jsou podobné bez ohledu na zemi studia. Diametrální rozdíl je však v detailu a přístupu. Češi a Slováci jsou bezesporu talentovaní těm, něco ale ve finální prezentaci chybí. Otázkou je, jak moc jsou vedeni k detailu a k ucelené precizní prezentaci. Možná není úplně správné a příjemné říct, že lepší vedení by mohlo pomoct, ale opravdu máme pocit, že pokud si absolvent ze školy neodnáší základní poznatky týkající se prezentace na mole, něco je špatně. Chybějící styling by se ještě dal odpustit, protože český trh je dlouhodobě nepřátelský k této profesi a nepochopil její význam. Mnohem větší chybou je nekonzistence, která může diváka dovést až k záběru, že autor nejdřív šije a až potom vymýšlí koncept. To, co snese statický výstavní prostor, ne vždy patří na show. Přehlídka není průřezem tvorby, není jen prezentací jednotlivých kusů, rukodělného umu a kreativních možností autora. Přehlídka prezentuje vizi, sen a emoce.
