Za každým niche parfémem od značky Pigmentarium stojí emoce, vzpomínka nebo myšlenka. Od roku 2018 značka vydala celkem 8 parfémů. Když její zakladatel Tomáš Ric jako první v Česku začal s vývojem niche parfémů, málokdo měl představu o tom, jak voní Praha. To se úspěšně podařilo napravit a co víc – tento aromatický zážitek brand dokázal odvát až za hranice. V současnosti je tak možné českou parfumérskou stopu najít už v 23 krajinách, včetně Hong Kongu, Kuvajtu nebo Islandu. „Užívám si, že do zahraničí jezdím s něčím, co je lokální. Vždycky tam chci dovézt onoho pomyslného umělce, řemeslo a ideu,“ popisuje s nadšením Tomáš, a mně v průběhu povídání dochází, že jsem už dlouho nevedla rozhovor s někým, kdo by o svém produktu mluvil s tak silným zápalem, nadšením a pokorou.
Tomáši, jakým parfémem jste se dnes navoněl?
Žádným, ale pokud bych měl dnes po nějakém sáhnout, byl by to Erotikon. Je takový konejšivý, příjemný a hřejivý. Dnes je zataženo, tak to přesně sedí.
Celkem jste k dnešnímu dni uvedli na trh 8 parfémů. Jaká část procesu vás baví nejvíce a jaká naopak nejméně?
Bude to znít jako klišé, ale mám rád opravdu celý ten vývoj. Ať už je to řešení s finančníkem, kolik toho můžeme objednat a jak to vyrobit, nebo úvahy nad tím, jak se bude dohromady skládat kampaň. Stejně tak když sedíme poprvé s parfumérem nad tím, jaké zvolíme ingredience, aby parfém vydefinoval naši ideu.
Když přemýšlíte nad uvedením nového parfému, máte nějaký rituál, který dodržujete?
Rituál nemám. Nicméně mám oblíbeného fotografa a filozofa, jmenuje se Wolfgang Tillmans. V jedné pasáži v jeho knize rozhovorů popisuje, že se nemůžete zavřít do bubliny a rituálně chodit pro inspiraci na jedno místo. V dnešní době je znalost trendů a toho, co se ve světě děje, naprosto nezbytná k tomu, abyste mohli přinést něco nového a úspěšného. Součástí světa je chodit ven a objevovat ho. Mluvit s lidmi, navštěvovat galerie a cestovat. To je pro mě cesta, jak získat novou prvotní myšlenku, na kterou pak mohu otevřeně navázat.
Můžete v krátkosti popsat proces tvorby vašich parfémů?
Nejdříve si s parfumérem popíšeme základní myšlenku, často je to nějaká emoce. Zkoušíme jednotlivé ingredience a povídáme si o nich, abychom si rozuměli, že je popisujeme stejně. To trvá několik hodin či dní. Potom se vyberou základní ingredience – když chcete, aby vůně byla energetická, tak jdete do citrusů. Při opulentním záměru jdete zase do květin. Když chcete, aby byla uklidňující, zemitá, jdete do dřev.
Jsou to emoce a pocity, které máte spojeny s určitými ingrediencemi vázanými na danou společenskou strukturu. V momentě, kdy se zvolí základní ingredience, vytvoří se první raw kompozice a podle ní se dále vyvíjí. Než máte první verzi, tak to trvá zhruba 4 měsíce, další úpravy pak půl rok. Dostáváme se tedy zhruba na délku jednoho roku od začátku idey po uvedení na trh.
Praha propojuje vše, co děláme
S Pigmentariem začínáte teď v lednu váš sedmý rok. Co se za tu dobu změnilo?
Stojím si za tím, že hodnoty značky jsou pořád stejné. Věřím, že je díky nim svá a rozpoznatelná. Také stále platí, že si zakládáme na uměleckých spolupracích a komunikaci. Na tom, že Česko a pražská historie propojuje všechno, co děláme. Co se změnilo, tak především byznys. Z naivity nasazených růžových brýlí, jak už to bývá, jsme se postupem času naučili, co je potřeba, aby značka uspěla i za českými hranicemi.
A kam vás to posunulo jako člověka? Sedm let je přece jen dlouhá doba.
Že nic není tak horké, jak se zdá. Za den firmu nevybudujete, ale za den ji ani nezboříte. I když se něco může zdát jako fatální katastrofa, tak tomu tak většinou nakonec není. Zároveň, když něco chcete, tak se musíte hodně snažit a nenechat se odradit. Pokud je člověk do něčeho nadšený, baví ho to a vidí v tom smysl, dokáže nadchnout široké okolí lidí.
Přece jen se ale za tu dobu něco změnilo, a to poměrně zásadní článek – váš parfumér. Jakuba Hiermanna před 2 lety nahradil Francouz Théo Belmas. Čím novým Pigmentarium obohatil?
Ta změna má několik rovin. Jakub není formálně vzdělaný v parfumerii a prošel samostudiem. Potřebuje odbornou chemickou pomoc při finální formulaci parfému na molekulární úrovni. Což je v pořádku, v odvětví se tomu říká parfume designer. Théo je oproti tomu v parfumerii formálně vzdělaný. Studium parfumerie obsahuje právě i předměty jako je chemie, junior parfumér pak navíc musí projít praxí u větší značky. Celý proces trvá zhruba 10-12 let.
S Theem tak přišla větší knowledge. Zároveň, když máte formální studium, tak vás to do určité míry svazuje. Jsou tam vzorce, které sledujete. To třeba Jakub neměl a obrazně řečeno měl tak více volnou hlavu.
Koukal jste původně i po někom z Česka?
V Česku to pro mě nebylo možné, protože tady nejsou vystudovaní parfuméři a nebo se věnují vlastním projektům. Obdivuji Kateřinu Šantrochovou, je velice šikovná a to, co uvedla na letošním Designbloku, je skvělé. Pokud jsem někoho zvažoval, tak to byla právě ona. Kateřina chce nicméně dělat věci na míru. Já potřebuji prodávat šíři, a ta obnáší laboratorní zpracování, hygienické certifikace podle EU apod. Nikdo zdejší se na to nedokázal napojit.
Théo se pohybuje mezi Paříží a Dubajem. Není ta vzdálenost komplikací?
Každý náš parfém je inspirovaný Prahou, a tak mi naopak přijde zajímavé, že se Théo na ty věci dokáže podívat očima cizince. Najednou někdo, kdo přijde z venku, interpretuje to, co zažíváme každý den. Ten pohled je úplně jiný, fresh a osvěžující, řekl bych i s novým nadšením.
Přestože se inspirujeme 20. a 30. lety, snažíme se na tvorbu dívat optikou dnešní generace. Nejsme retro, v komunikaci bereme v potaz i to, že značku tvoříme pro mladou globální generaci. Praha je plná umění, undergroundu a řekl bych, že i celkem raw. Propisuje se to i do naší značky a světu venku se to líbí.
Byznys versus umění
Když jste zmínil studium, vy sám jste při výběru vysoké školy váhal mezi fotografií a ekonomií. Nelitoval jste někdy, že jste šel tou racionálnější, častokrát méně kreativnější, cestou?
Nelitoval. Nakonec mě to tak moc bavilo, že jsem teď na jaře dodělal doktorát. Pokud bych šel třeba na tu fotku, chyběla by mi ona racionální část, kterou firma potřebuje. Zároveň umění a volnost jsem si do práce dostal Pigmentariem, takže jsem toho stále součástí. Ne že bych do toho kecal, to nechci, umělce si volím, protože chci jejich rukopis. Ale musí tam být také kurátorský cit pro to, s kým vůbec spolupracovat.
Byl nějaký aspekt ve vašem studiu, který teď z praxe vnímáte jako nedostatečný?
Můžu jinak? Co bych ocenil? Nechci začít kritikou, já jsem totiž za studium moc vděčný. Bylo skvěle postavené: pracujte v týmu, společně najděte způsob, jak vyřešit problém a orientujte se v odvětví, ve kterém pracujete. To je za mě geniální. Na školu vzpomínám jenom pozitivně.
A o jakém povolání jste snil jako malý?
Já jsem pořád něco někomu prodával. Jsem z rodiny, kde všichni podnikají. Takže to přišlo přirozeně. Brácha miloval od dětství vařit, takže provozuje bistro, já jsem se pohyboval v kreativním světě, tak mám Pigmentarium. Nenapadlo mě nikdy jít jinou cestou než mít něco svého.
S jakou vůní máte spojeno dětství?
S vůní kedlubny, skleníkem a posečenou trávou na babiččině zahradě.
Konzervativní Paříž a silné Polsko
Prodáváte pouze unisex vůně. Je podle vás vůbec genderové rozdělení v parfumerii relevantní?
Je to hodně kulturní věc. Třeba parfém Erotikon voní na začátku hodně sladce, proto je v Česku vnímaný jako dámský parfém. Když ale půjdete na jih Evropy, tak zase jako pánský. Těžší a kořeněné vůně u nás nosí spíše žena, protože je opulentní v prostoru, muž se spíše stydí. V arabském světě si naopak oud muž napálí pod kabát a ještě se potře olejem, aby dokázal, že je v tom prostoru ten dominantní.
Nyní vás můžeme najít ve 23 zemích. Je nějaká země, kde vás spotřebitelské chování překvapilo?
Určitě Francie. Jsou hodně konzervativní. Je velmi dobré být v Paříži vidět. Nicméně je také náročné tam uspět, mají velmi dobré vlastní značky a nechtějí si tam pustit nikoho ze zahraničí. Ta cílová skupina je taky zajímavá – část tvoří extrémně bohatí lidi, nicméně běžný člověk se tam nemá zase tak dobře. To my se v Praze máme mnohem lépe. Jsme pro Paříž častokrát drazí.
Ve kterém státě máte v tuto chvíli největší odbyt?
Česko je pořád nejsilnější, ale poměr se stále snižuje. Následuje jej Polsko a Itálie. Právě pro polský trh jsme nyní ve spojení s Mood Scent barem vydali novinku všech novinek – naše kožené vonné tyčinky, ze kterých mám neskutečnou radost. V Česku je najdete jen na e-shopu, jinde se nedají koupit.
Pracujete nyní i na novém parfému?
Ano, máme i předběžné datum, ale ještě bych jej nerad uváděl. Snažíme se také pokračovat v další expanzi do zahraničí.
Kam jste Pigmentarium dostali naposledy?
Do Kuvajtu, takže Blízký východ. Teď řešíme hodně asijské trhy. Jsme zatím v Hong Kongu, vyjednáváme i zbytek Číny a Tchaj-wan.
Díky Pigmentariu navštívím spoustu zemí, teď jsem celý podzim procestoval – Amsterdam, Paříž, Berlín, Lisabon a další města. Ten byznys vám umožní poznat to město trošku jinak. Není to jen o památkách, ale i o lidech – vidíte, jak mezi sebou interagují i na byznysové úrovni. Je hezké, že skrze Pigmentarium mohu poznávat svět. Ale tím způsobem, že tam jedu s něčím, co je lokální. Chci tam dovézt toho umělce, řemeslo a onu ideu.
Niche parfémy i pro mladé
A když se vrátíme zpět k nám, který parfém je od vás v Česku nejprodávanější?
Paradiso. Kubovi se moc povedl, je jednoduchý na pochopení díky vůním grapefruitu a jalovce, které dávají jasné znamení: voním fresh a cítím se v tom dobře. Je kladně přijímaná ve společnosti, dodává energii.
Kdo je vlastně váš nejčastější zákazník?
Věkově jsme někde v rozmezí 25 – 40 let. Někdo, ke komu přirozeně komunikuji, protože je to má věková kategorie. Máme dvě skupiny. Jedna jsou fajnšmekři, kteří se vyznají v parfumerii, chtějí něco jedinečného, nového. Ve světě z pohledu Paříže či Itálie jde o něco unikátního, co neznají. Chtějí si dopřát nezávislou kvalitu. U nás jsou to často lidé, kteří náš parfém chtějí mít i jako statusový symbol, protože tady má Pigmentarium už určitý brand awareness.
Obchodníci mi ale říkají, že se nám podařilo přitáhnout i mladou generaci blíž k niche parfémům. Já si myslím, že je to díky tomu, jak je pro mě důležitá vizualita a současná komunikace. Jsem rád, že jsme u nás naučili mladé lidi, co to jsou niche parfémy.
Když zmiňujete mladší generaci, jste poměrně dost oblíbení na Instagramu. Co TikTok?
Zkoušeli jsme to jako cestu k oslovení nové generace. Hodnotově to jde ale proti mému nastavení a tím pádem i částečně proti Pigmentariu. Mám na mysli ten způsob komunikace. Vadí mi, že tam v té rychlosti nepřenesete onu informaci a kvalitu, na kterou jsem zvyklý. Ale třeba s tím jenom neumíme. Na tomto přemýšlení Pigmentarium vlastně vyrostlo. Na uvědomění, že nepotřebujeme oslovit miliony lidí, my potřebujeme oslovit ty správné tisíce či desetitisíce, kteří k nám hodnotově sedí.
Broušení myšlenek
Vaše značka je jednoduše rozpoznatelná. Kdo stojí za vašim logem?
Původně toto písmo vytvořil grafický designér Solpera, tak se jmenuje i ten font, který vznikl v 60. letech a je využitý na českých bankovkách. My ho máme v lehce zeditované verzi, spolupracovali jsme na začátku s moc šikovným grafickým designérem Janem Novákem. Ten vytvořil celou brand identitu značky.
Je nějaká značka ze zahraničí, se kterou vizuálně souzníte?
Je jich hodně. Z parfémového světa se mi líbí Stora Skuggan, mají moc hezkou minimalistickou komunikaci, signifikantní vůně a pěkný flakónek. Mám taky rád nezávislé časopisy, jsou pro mě mimo jiné velkou inspirací. Například Gert Jonkers, který vydává třeba Fantastic Man nebo Butt magazín pro queer komunitu. Mají krásně zpracovaná témata, kdy je to na pomezí politiky, lifestylu, designu a lidských osudů. To miluji, je to pro mě vizuální potěcha a obsah je taky skvělý, brousí vaše myšlenky. Nezávislé magazíny jsou podle mě dobrým zrcadlem.
Jaký význam má pro vás estetika?
Velký. Estetika je takový životní postoj. Když jste v hezkém prostředí, tak vás inspiruje, máte klidnou mysl a povznáší vás to. Když máte v ruce hezký produkt, za kterým si představíte hezkou komunikaci, tak se i vy se cítíte vnitřně lépe. To se dá propsat do čehokoliv, nemusí to být jenom produkt, může to být hezky napsaná zpráva, jak s někým komunikujete, v jakém prostředí se potkáte nebo obecně kultura.
Pigmentarium jako lifestyle značka
Kromě parfémů Pigmentarium nabízí také vonné tyčinky vyráběné na Srí Lance. Proč jste nešli více očekávaněji do svíčky nebo difuzéru?
Mně se na vonných tyčinkách líbí ta stránka onoho rituálu. I buddhisti kouř rituálně využívají jako spojení s dušemi – jsou za tím moc hezké významy. Svíčka byla příliš očekávaná a doteď je. Difuzér by byl nepřekvapující. U vonný tyčinek jsem si řekl, že to od nás nebude nikdo čekat. Trošku ten trh šokujeme a to mě baví.
Dodnes věřím tomu, že jsme udělali dobrý krok. Tenkrát jsme před sebou měli velký úkol naučit lokální a evropskou cílovou skupinu umět si ten produkt užít a zbořit stigma, že je to nekvalitní chemická věc, kterou koupíte v etno shopu. Ukázali jsme, že je to stylový a moderní funkční doplněk tvořící mysteriózní atmosféru. S tím chaosem, který se děje ve světě, všichni potřebujeme spirituálno a nádech umění.
Když jsme u toho umění, Pigmentarium vnímám jako určitou pražskou komunitu, která spojuje české umělce. Je to něco, co vám tady chybělo?
Primárně jsem ji netvořil kvůli tomu, že by mi tady chyběla, ale spíše protože mě to prostě baví. Spolupráce mi přináší nové podněty, dneska upřímně horkotěžko vytvoříte něco úplně nového, všechno už na světě je. Pokud tedy nejste biochemik nebo technolog. Nové ideje, myšlenky a produkty vznikají spojením různých oborů a odvětví a nahlížením na věc z jiné perspektivy. Dostane to pak novou přidanou hodnotu. To je to, co se při naší spolupráci s umělci děje. Vzniká oboustranná spolupráce, za kterou jsem velmi vděčný.
Já vždycky říkám, že je Pigmentarium lifestylová značka. Do budoucna se nechci držet jenom parfémů, třeba přibude něco dalšího, jen ještě nevím, co. Baví mě tvořit jeden celý koherentní svět.
A závěrem – mají umělci, se kterými spolupracujete, něco společného?
Možná to bude znít jako klišé, ale první, co mě napadlo, je radost a pokoru. Za tím si pevně stojím.
