Slabost a křehkost – slova, která se v módě pravidelně vracejí jako estetické ideály. Vždy v trochu jiném obalu, ale s podobným poselstvím: být nemocný je sexy. Nebo přesněji – vypadat nemocně, aniž by člověk nemocný byl je sexy. Od viktoriánské éry, přes heroin chic 90. let, až po dnešní Ozempic face. Nemoc a slabost se v módě neustále romantizují a často se stávají normou. Ale proč?!
Nemoc? For spring? Groundbreaking!
V dějinách módy nebyla nemoc nikdy jen o fyzickém stavu – vždy šlo o symbol společenského postavení. V 16. století si Alžběta I. nechala tvář malovat směsí olova a octa, aby působila co nejbleději (a taky asi aby brzo natáhla bačkory), a malovala si falešné žíly. Průsvitná bledá pleť byla totiž znakem toho, že člověk netráví čas na slunci a nepracuje na poli – jinými slovy, že patří k vyšší vrstvě.
Říkejme Bětce první trendsetter, protože bledost se rychle stala módním doplněkem. No ještě, že si Evropa v 18. a 19. století prošla epidemií tuberkulózy – nemoci, která ok, sice decimovala populaci, ale v kulturní imaginaci získala aureolu půvabu. Na ní tak navázal trend „consumptive chic“, který zahrnoval vyhublé tělo, červené tváře, skleněné oči – rysy, které byly považovány za krásné a inspirativní. Ale pozor, jen v případě, že jste tuberkolózu samozřejmě neměli. To jen ti pod váma.
No a aby toho nebylo málo, korunu tomu nasadili tuberkulózou postižení umělci (třeba Byron, Kafka nebo Chopin), díky nimž se nemoc začala navíc vnímat jako „choroba géniů“. Nemocné tělo se instantně stalo symbolem nejen estetiky, ale také citlivosti a výjimečnosti.
Kokain, heroin a devadesátky
V druhé polovině 20. století už nemoc byla zastaralá a záře reflektorů padla na drogy – proč čekat až vás napadne nějaký bacil nebo virus, když si můžete jít s kámoškama zalyžovat na záchod a mít instatní výsledek?! Vyhublost, unavené oči a černé kruhy pod nima.
Vrcholem pak byla 90. léta 20. století a éra heroin chic. Fotografie Corinne Day s Kate Moss ukázaly světu modelingu, že už se nenosí glam, nosí se vyčerpání. Trend veřejně odsoudil dokonce i tehdejší prezident Bill Clinton za glorifikaci nemocí a závislostí. Přesto se estetika fyzické i psychické slabosti stala jedním z nejsilnějších módních symbolů 90. let.
Party girl cosplay a Ozempic
Fast forward do dneška, kdy nemoc jako estetika je zpět. Jen má přes sebe jiný filtr. A je víc ironická a performativní. Stačí otevřít TikTok a najít si trend (nebo spíš počkat, až si díky algoritmu najde on vás) „post-club makeupu“ (no a co, že jste šli spát v 10 večer), tvrzení „Hot girls have tummy issues“ nebo jeden z mnoha příspěvků oslavující Ozempic, lék na cukrovku a hubnutí, který definoval nový typ krásy: propadlé tváře, extrémní štíhlost a Ozempic face.
Na Instagramu zase trenduje crying makeup – lesklé oči, rozmazaná řasenka a červený nos. Protože co je víc sexy než zraněná žena?! Na Pinterestu vládne „sick girl aesthetic“, kde bledé tváře, podmalované kruhy pod očima a oversized mikiny tvoří celou vizuální identitu – my pamětnice tomu říkáme tumblr v novém kabátě.
A nesmím zapomenout na „clean girl look“, který sice na první pohled hlásá zdraví a wellness, ale v praxi často stojí na drastických dietách, doplňcích stravy a rutinní sebekázni, která hranici zdraví překračuje zase opačným směrem. Ale o tom třeba jindy…
Proč zase my?!
Estetika slabosti se historicky i dnes spojuje především se ženami. Křehkost, bledost či únava se prezentují jako žádoucí atributy ženského těla, zatímco mužský ideál se staví na síle, vitalitě a výkonu. Ani jeden z těchto obrazů přitom není univerzálně dosažitelný ani zdravý. Nicméně Gen Z diskutuje: skrývá se v idealizaci ženské slabosti politický rozměr? Proč by právě ženy měly obdivovat křehkost a učit se v ní hledat krásu? Jak posedlost vzhledem a nedosažitelnými standardy utváří společenskou a politickou atmosféru? Nebo je to přesně naopak? A to nikomu nevadí, že glorifikace nemocí je formou neúcty vůči těm, kteří s nimi skutečně žijí?
Prostě má celý tenhle fenomén jeden zásadní paradox: nikdo nechce být doopravdy nemocný. Doopravdy závislý. Stejně jako na place při focení editorialů, i tady jde o pečlivě řízenou inscenaci a nemoc je jen dalším stylingem, který se dá obléct a zase odložit na ramínko.
úvodní foto: ig @gabbriette
