Yohji Yamamoto – jméno, které rezonuje módním světem jako synonymum avantgardy, minimalismu a revoluce. Jak se z chlapce vyrůstajícího v poválečném Japonsku stal jeden z nejuznávanějších návrhářů současnosti?
Zatímco většina jeho kolegů touží po slávě, rozhovorech a přítomnosti v médiích, Yamamotovi stačí malý byt, postel, oblíbené knihy a prostor na tvorbu. Tím, že se uzavřel do svého hnízdečka kreativity, se vymyká. Nenásleduje trendy, nefandí okázalosti – a dokazuje, že móda stále může být primárně uměním, ne jen komerčním produktem.
Kořeny melancholie a hledání vlastní cesty
Yohji Yamamoto se narodil v roce 1943 do rozbombardovaného Japonska, v době, kdy se země stále vzpamatovávala z hrůz války. Melancholie tehdejší doby ovlivnila jeho vnímání světa a promítla se do jeho tvorby. Jeho otec padl ve válce, takže ho vychovávala pouze matka, která se živila jako švadlena. Právě ona mu ukázala svět střihů, látek a precizního řemesla.
Jako dítě snil o tom, že se stane malířem. Lákalo ho umění, ale po zvážení jeho nejisté budoucnosti se rozhodl pro stabilnější cestu – práva na Keio University v Tokiu. Po jejich absolvování však pochopil, že ho právnická kariéra nenaplňuje. Krejčovství jeho matky a svět módy ho fascinovaly natolik, že se rozhodl změnit směr svého života a nastoupil na prestižní Bunka Fashion College.
Móda jako prostředek sebevyjádření
Během studií na Bunka Fashion College přestal vnímat módu jen jako průmysl – pochopil, že může být prostředkem sebevyjádření. Po dokončení školy dostal dvouleté stipendium v Paříži, kde pronikl do samotného srdce módního světa.
Po návratu do Tokia v roce 1972 založil svou první značku Y’s. Ta byla inspirovaná funkčností a jednoduchostí pracovního oblečení. Jeho modely byly minimalistické, v tlumených barvách a s volnějšími střihy – tedy pravý opak tehdejších pestrobarevných trendů. Značka měla v Japonsku úspěch, ale do mezinárodního povědomí nepronikla. To se však mělo brzy změnit.
Anti-móda a Pařížský šok
Zlomovým se stal rok 1981. Yamamoto se rozhodl dobýt Paříž a přenést svou vizi na světovou scénu. Společně s Rei Kawakubo, zakladatelkou Comme des Garçons, a Issey Miyake zamířil do Francie a světu ukázal nový pohled na ženskou módu.
Jeho první pařížská přehlídka šokovala. Zatímco tehdejší móda byla plná luxusních materiálů, zdobných prvků a ženských siluet, Yamamoto představil asymetrické střihy, oversized modely, černou barvu a dekonstrukci. Modelky měly na sobě volné vrstvené oděvy, ploché boty a jejich krása byla neokázalá, ale silná.
Módní kritici byli nejprve rozpolceni. Někteří označovali jeho styl za „roztrhaný“, „zanedbaný“ či „příliš japonský“. Jiní však pochopili, že se nejedná o náhodu – Yamamoto nechtěl zdůraznit sexualitu, ale osobnost nositele.
V 80. letech se tak stal součástí vlny japonských návrhářů, kteří překopali západní módní normy. Spolu s Rei Kawakubo přinesli koncept anti-módy – krásu, která nevycházela z tradiční elegance, ale z narušení zavedených pravidel.
Konsolidace značky a globální úspěch (1990–2000)
Devadesátá léta znamenala pro Yamamota definitivní potvrzení jeho statusu ikonického návrháře. Jeho modely byly inovativní, avantgardní, nadčasové a zcela ignorovaly trendy doby.
V roce 1999 navázal zásadní spolupráci se značkou Adidas, která vedla ke vzniku ikonické kolekce Y-3. Ta spojila sportovní styl s Yamamotovým rukopisem japonského minimalismu a luxusu. Kolekce se stala průkopníkem trendu, který dnes nazýváme luxusním streetwearem.
Krize a povstání Fénixe z popela (2000–2010)
Navzdory úspěchům se v roce 2009 dostala jeho značka do finančních problémů a ocitla se na pokraji propasti bankrotu. Díky bohu situaci zachránila japonská investiční firma Integral, která mu umožnila pokračovat v tvorbě.
Všechno špatné je ale orpavdu k něčemu dobré a tato krize mu dala nový vhled do podnikání. Uvedl na trh cenově dostupnější kolekci Coming Soon, zaměřenou na mladší zákazníky, a přehodnotil svůj přístup k byznysu – což mnoho módních návrhářů neumí nebo se tomu brání.
Současná éra a filozofie značky
Od roku 2010 se Yamamoto soustředí na svou hlavní značku, spolupráci s Adidas a podporu nové generace návrhářů. Jak se říká, jablko nepadá daleko od stromu – jeho dcera Limi kráčí ve šlépějích Yohjiho a sama má značku LIMI FEU, která nese znatelný rukopis jejího otce.
Na trhu je spousta značek, které jsou hlavně o krásných kouscích. Právě filozofie Yohjiho, jeho života, pohledu na módu jako na umění, ne na komerční záležitost, mě naprosto dostala a zatáhla do králičí nory, která mě nutí si zjišťovat víc a víc – a přesně to na módě miluju. Tu hloubku, do které se můžeme ponořit. Právě tou hloubkou je tato značka výjimečná.
“I’m always thinking ‘what is gorgeous for me’ and finally gorgeous for me means making gorgeous clothing.”
