(text: Olga Sládková, foto: Tomáš Gál)
Víkend je pryč a s ním další den MBPFW. Kdo vyhrál soutěž Van Graff Junior Talent a na co si hosté nejvíce stěžovali?
Druhý den přehlídek odstartoval poněkud netradičně, s předstihem oproti rozvrhu.
Zatímco někteří ještě pokuřovali před palácem a nastavovali své outfity fotografům, na schodišti začala prezentace Petry Ptáčkové. Z velké krabice vylezly dvě modelky a dva modelové, pohupovali se do rytmu a postupně spolu s autorkou předvedli, co tyhle oblečky umí. Vlastně to bylo jako zrychlené dospívání. Schovat naivní pohádkové kresby, z ruksáčku vyházet plyšáky, zapadnout mezi regály plné tenisek a celou tu dobu zarytě mlčet. V 12:55 se modely schovaly zpět do krabice a lidé začali nespokojeně mručet. Většina neviděla nic. My ale Petru chápeme. Nafoukanost českého módního davu je unavující. Pozdní příchody, mobily všude, raději být viděn než vidět… občas neuškodí připomenout si, že kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
Zmatený dav se nahrnul dovnitř sálů a začala soutěžní přehlídka finalistů soutěže Van Graff Junior Talent. Podle výrazů v obličeji to dost návštěvníků bralo jako další podpásovku. Ještě nikdy nebylo složení finalistů tak stylově pestré.
Dominika Kozáková zaplnila molo svými drag queens. Barvy, lax, chlupatina, kovové spony a oka, šněrování… Dominičinu tvorbu jsme viděli už na loňském Doteku v Brněnské Káznici a kolekce Freak Show je ještě lesklejší a divočejší. Přes styling, doplňky a vrstvy je trochu těžké se v tom vyznat, ale jedno je jisté. Mít tohle v hlavě a nezbláznit se, to je samo o sobě výkon. A umět to vyrobit, poskládat a odprezentovat… Bude tahle scénografka oblékat nějakou operu? Pak rádi přijdeme!
Jan Smejkal je z finalistů nejmladší, na kvalitě práce to ale není znát. Přírodní barvy, opasky a střih kalhot nám ani nevíme proč evokoval Afgánistán. Kontrasty supertuhé kůže a kepru s šifonem, vytřepené okraje, kožené postroje – trocha přírody a trocha násilí, s lehce přivřeným okem to klidně mohly být modely z kolekce Nehera. Nechystá se tam Jan na stáž, nebo tak něco takového?
Katarína Mydliarová studuje na UTB a budoucnost bychom rádi viděli růžověji, než ona. Kolekce nositelných nylonových a silonových kabátů a bundiček je nastylovaná do mírně děsivého futurismu. Detaily jako dýchací masky a drápy na rukách jsou jenom drobnosti oproti všudepřítomným obrazovkám smartphonů. Studená anonymita davového míjení jednoduše nastavila zrcadlo všem, kteří si zvykli sledovat přehlídky z první řady, přes filtr Instagramu. A reakce davu? Někdo se opovržlivě mračil, jiný nadšeně tleskal.
Martina Kohouta nám bylo až líto. To že vyhraje zjevně nečekal a dost možná to byla i jeho první opravdová přehlídka – střípky jeho tvorby jsme doteď vídali hlavně na fotkách streetstyle. Ve vítězné kolekci spojil oděv s malbou a sochou. Melancholická atmosféra, asi jako když vyhazujete odkvetlé konvalinky od bývalého, pořád to ještě bolí a radost a štěstí je kdesi daleko, za upršeným oknem. Samota a křehkost, slzy v papírových kapesníčcích a abstraktní i konkrétní malba na pevné kožence. Možná už všichni máme dost křiku, kritiky a násilí. Gratulujeme.
Na druhém bloku nemohl chybět snad nikdo ze společenské smetánky – Lukáš Lindner i Michal Kováčik jsou známi svým rafinovaným sexy stylem, ideálním pro červené koberce všeho druhu. Lindner sáhnul po klasickém tématu a a sametové kostýmy s peřím za klopou se opravdu povedly. Inspirace kultovními modely Versace a Burberry už poněkud méně.
Michal Kováčik se odhodlaně posouvá směrem k avantgardě. Dále rozvíjí asymetrii, superdlouhé rukávy, volány a manžety, které jsme viděli už v kolekci SS18. Nás baví hlavně šály z umělé modré chlupatiny.
Podvečerní sekce patřila značce Blažek. Celkem konzervativní pánský brand je specializovaný na business módu a v posledních letech se učí, jak zaujmout i jiné skupiny. Je kouzelné vidět, co umí styling a doplňky. Pletené nákrčníky, prošívané šály, vestičky a zavazovací pásy, kanady a ledvinky – to je vysoká škola pro všechny kteří si myslí, že oblek je nuda. Mimochodem, ty mini pončo-bombery, jsou hrozně vtipné a praktické. Budou v prodeji?
U Nehery už nepracuje Samuel Drira a ani casting tentokrát nebyl tak pestrý, jak jsme si rádi zvykli. Návrháři se mění, styl zůstává – kolekce navazuje na předešlé a je pořád pro tu stejnou ženu, se vztahem k minimalismu i sobě samotné. Nám se moc líbily boty a tašky/ledvinky. Elegantní kousky které se zároveň hodí i k streetové módě.
Vrcholem dne byla přehlídka Jakuba Polanky. Ta trochu únavného čekání ale stála za to. Pod nohama šplouchání vln, nad hlavou nekonečné hvězdné nebe a pleskání plachet. Minisukně s “peplum” volánky, vatované kabátky i brokát, odbarvování, třásně – kolekce voní mořem a dálkami a klidnou samotou s hlavou v oblacích. S prázdnou neodešli ani bohové módních trendů. Vrstvené pláště mají přesně ty barevné bloky, kterými se v raných devadesátkách chlubily naše mámy na alpských sjezdovkách. Které z modelů uvidíme při příští velké streetstyle příležitosti?
