V sobotu se uskutečnil dlouho očekávaný 12. ročník fashion eventu Dotek. Navzdory éterickému názvu akce si dovolím hned ze začátku konstatovat, že se událost nejen dotkla, ale rovnou pohltila celé publikum, a to v nejlepším možném slova smyslu. Zdá se, že u nás vznikají skvělé módní projekty, ale hlavně se nechává slyšet nadějná generace československých módních návrhářů, protože kromě jedné italské dvojice v hlavním programu dominovaly ukázky modelů české a slovenské tvorby. A opravdu stály za to.
Po slunečném dni jako by i samo počasí k večeru dávalo najevo, že se schyluje k něčemu unikátnímu. Zlínský areál Svit se během hodiny siného deště zalil vodou a kolem obrovských dobových továren se mihaly stíny podpatků a dlouhých kabátů. Všechny budovy vypadaly opuštěně, až na samém konci svítil veliký industriální objekt číslo 94. Jeho světla se lámala v kalužích a odrážela v natěšených očích lidí, kterým ani špatné počasí neubíralo na vzrušení. Právě v “devadesátčtyřce” se celý event odehrával.
Vše začalo ale ještě o pár hodin dříve. Součástí akce totiž byly dva dopolední workshopy. Jeden pod taktovkou Adély Šponerové, která povídala o zkušenostech nabytých prací v PR mezinárodních i lokálních značek – Vans, New Balance či Odivi. Workshop měl podobu debaty o současném propojení fashion průmyslu s módou jakožto kreativním vyjádřením a přemýšlení o samotném významu oděvu v módní branži. Druhý zase s Lenkou Knappovou, která sdílela zkušenosti z fotografování na pařížském Fashion Weeku a i o jeho současné podobě a vývoji.
Zpět k eventu jako takovému. Do open callu se mohli přihlásit mladí designéři ze středních a vysokých škol z celé Evropy. Přihlášené práce musely splňovat téma metamorfózy, tedy přirozené vývojové změny a procesu mezi jednotlivými cykly existence. Součástí portfolia byly minimálně 4 modely, jeden produkt pak musel být věnován do charitativní aukce. Celý event byl totiž benefiční, cílem je šířit osvětu o prevenci rakoviny prsu a výtěžek z aukce, který letos dosáhl na částku 52 144 tisíc korun, putuje neziskové organizaci Aliance žen s rakovinou prsu.
Celkově tedy bylo vybráno 10 designérů, šest z nich nominovala odborná porota, ve které usedly Danica Kovářová, Oli Egler a Olo Křížová. Další 4 pak zvolila interní komise ateliéru Design oděvu FMK UTB ve Zlíně z klauzurních prací studentů druhého ročníku, kteří téma dostali jako semestrální.
Začátek přehlídky uvedla Veronika Ruppert a pak už se rozezněly tóny elektronické muziky v podání zlínského producenta Martina Kožucharova alias Rainera. Ten speciálně ke každému designérovi namixoval originální hudbu, která dokonale dokreslovala celou show a vytvářela zajímavou synergii.
Večer odstartovaly modely z dílny trojice ve složení Karolíny Görgové, Slávky Šulkovské a Veroniky Hájkové. Kolekce nesla název Cow Town a zachycovala první momenty feministického hnutí na Divokém západu. Obsahovala tři příběhy inspirované osudy ženského světa a jejich bojem s maskulinizací. Nechyběly tak celodenimové outfity s vysokými kozačky (o obuv pro celou přehlídku se postarala firma Baťa, která je se Zlínem neodmyslitelně spjatá). Kolekce nabídla vhled do minulosti, ale i pohled na současnou práci s oděvem ve spojení s kombinováním feminních a maskulinních prvků. Výrazným modelem byl oversize kožich a mě osobně zaujalo, jak si autorky daly práci také s vytvořením originálních háčkovaných pokrývek na hlavu, které dokonale oživily jednotlivé looky. Právě jeden háčkovaný modrý bonnet vytvořený z čtvercových prvků ze směsi alpaky a hedvábí doplněn o aplikace z chirurgických korálků a říčních perel byl součástí aukce.
Další blok uvedla talentovaná Eliška Papánková, která se na téma podívala skrze jeden z živlů – vodu – tedy téma, které k deštivému počasí venku fungovalo jako na zavolanou. Kolekce, která byla klauzurní prací, nesla název Podoby vody a zkoumala jednotlivá skupenství (páru, sníh a led) za využití efektního bílého šifonu. V prostorách industriální haly působily modely snovým dojmem, kontrast brnkal na všechny smysly diváků a nechával je ponořit se do hlubokých fantazií. Mě nejvíce zaujal model áčkového střihu s balónovými rukávy. Celý design znázorňoval zasněženou krajinu vyjádřenou krčeným taveným šifonem.
Motivem bájného ptáka fénixe se zabývaly návrhářky Magda a Lenka Kudělovy. Mýtus o fénixovi propojily s pocitem svázání vlivem názorů ostatních a následné znovunalezení vlastní svobody formou cyklu vzplanutí, proměnu v popel, znovuvstání, obnovu a finálního pocitu volnosti. Z kolekce na mě nejvýrazněji působil právě aspekt odvahy a odhodlání k transformaci. Tmavé modely primárně v černých a tmavě modrých barvách pracovaly s rafinovanými průstřihy, koženkovými materiály a rozparky.
Alžběta Rezková si k přirovnání metamorfózy zvolila také zvíře, tentokrát motýla. Výsledkem byla pětidílná bílá kolekce, která zobrazovala postupný proces přeměny larvy právě v motýla – odhadnu si říct, že právě běláska. Jsem ráda, že Alžběta s modely pracovala v duchu minimalismu a vznikla tak precizní a jemná práce, na které se podepsal cit pro siluetu a skvělá znalost funkčnosti jednotlivých látek. V pořadí třetí předváděný model, který se nejvíce blížil právě stádiu kukly, vzbudil největší ohlasy a přihlížející zavedl do Tolkienova světa éterických elfů.
Tereza Pirklová u mě zabodovala už jen samotným motivem kolekce. Rozhodla se věnovat nočnímu zvířeti, které často přehlížíme – můrám. Ty jsou přitom velice zajímavým a poetickým stvořením, což se propsalo i do samotné kolekce. Tereza metamorfózu uchopila z pohledu transformace a růstu v módní kolekci a věnovala ji ženám, pro které je důležité kreativní myšlení, osobitost a autorská móda. Mají rády ruch kulturního města, ale zároveň klid v přírodě a přítomný okamžik. Kolekce se inspiruje organickými tvary a barevnými strukturami nacházejícími se na křídlech těchto nočních tvorů. Po prvních pár modelech se vedle od mé spolusedící ozvalo prohlášení “ach, ty barvy” a mě nezbývá, než souhlasit. Výrazné, ale přesto tlumené barvy nabídly zajímavou škálu pudrových a fialových odstínů. Tereza pracovala mimo jiné také se siluetou objemných ramen, volných kalhot a lesklých materiálů. Modely Terezy se staly mými nejoblíbenějšími a šla na nich vidět hluboká úvaha o tématu i vyladění do posledního detailu.
Zuzana Hliněná s kolekcí Exuviae – svlečka nahlédla na podobnost lidí a hmyzu. Podobně jako člověk vyroste z oblečení a koupí si nové, hmyz si při svém vývoji svléká exoskelet, aby umožnil metamorfózu do dalšího vývojového stádia. Celou kolekci tak provázelo téma svlékání staré kůže a proces její transformace. Kolekci uvedl denimový patchwork komplet, výrazný a povedený byl korzetový model ve žluto-oranžové kombinaci a finální look, který mě zavedl do Kafkova světa existencialismu a zdůraznil myšlenku cykličnosti.
Podmořské město Baia nedaleko Neapole inspirovalo italské designérky Carolinu a Sabrinu Garritano k uchopení metamorfózy pomocí proměn soch, které se mění vlivem mořského prostředí. Tenhle vývoj znázornily změnou látek a jejich prvků. Nechyběly průsvitné a třpytivě modré modely, které dokreslovaly atmosféru mořských temných hlubin.
Slovenská návrhářka Sofia Blahútová vytvořila pro Dotek kolekci s názvem Dear Diary, ve které znázornila proměnu od nevinnosti, nespoutanosti přes svobodu až po smrt. Inspirací jí byla kniha Tajný deník Laury Plamerové. Ten je klíčovou součástí amerického televizního seriálu Twin Peaks, který večer co večer přitahoval k obrazovkám milióny televizních diváků v Americe i v Evropě. Deník, který dostala Laura ke svým dvanáctým narozeninám, se stává přítelem i zpovědníkem dospívající dívky. Designérku provází celým jejím životem ve vnímání proměny ženy. Koncept je vyjádřen vlčím mákem, který symbolizuje život. Vzorem kolekce se stal károvaný materiál a fialovo-růžová barevná škála.
Kolekce Sweet Resignation, za kterou stojí designérka Ema Strnadová, zkoumala motiv branné výchovy a jejího dopadu na společnost, ve které zůstalo trauma a pocit strachu. Toto trauma zakořenilo v otci designérky, které se v něm vyvíjelo. Série vyjadřuje emoce další generace, která vnímá stejné pocity i v dnešní době.
Závěrem se vynořila kolekce s názvem 9-5 lux pod taktovkou Lindy Minarčíkové. Ta se věnovala vývoji oblékání v Československu. Prvky jako respekt, pohodlí a sebevyjádření podle ní u nás byly opomenuty při tvorbě pracovních oděvů v 50. letech. Jejich účelem bylo zařazení se do skupin, nevyčnívat a nepoukazovat na luxus. Kolekce zachycuje proces posunu od tohoto období až do současnosti.
