Letos se díky této spolupráci představilo v Londýně téměř 30 zemí z nichž 16 mělo výsadní výhodu prezentovat práce svých designérů na adrese 180 Strand, asi 3 minuty pěšky od Sommerset House, kde probíhá hlavní program fashion weeku. Lokace byla dokonce tak výborná, že jste kolem ní procházeli z nejbližší stanice metra a přilákala mnoho pozornosti jak z oblasti médií, tak z oblasti obchodu.
Již několik dní po otevření výstavy proletěly fotografie extravagantních šperků Čínských designérů deníkem Evening Standard a výstavou prošli mimo jiné nákupčí z Milánského Corso Como i britské značky Ted Baker a nespočet stylistů. Pro vystavující designéry toto byla nejen příležitost ukázat svou práci v Londýně ve dnech Fashion Weeku a na bezkonkurenční adrese, ale především navázat osobní kontakty s novináři, nákupčími, stylisty, značkami. Jednoduše networking.
Česká republika se setkání zúčastnila poprvé. Naše designérské hvězdy byly prezetovány ve společném prostoru se slovenskými bratry (a sestrami) a s Maďarskem pod názvem Voyage through central Europe. Koncept celého prostoru byl v rukou Maďarska a ač všichni milujeme video mapping, ve výstavním prostoru bylo kvůli této atrakci poněkud šero a instalace zůstávala většinou opuštěna. Návštěvnící tu byli, autoři však ne a tak se ani zájemci neměli proč zdržet. Kendall Martin-Robbins, programová manažerka z British Council, která zajišťovala chod celého projektu, hodnotila prezentaci střední Evropy pozitivně. „We are happy to have the exposition here“.
Mezi odborníky z Čech i Slovenska však zavládlo mírné zklamání. V porovnání s ostatními zeměmi máme na čem pracovat. Jako nezávislý novinář a konzultant v oblasti módního obchodu jsem si osobně nejvíce cenila výstavy Estonska a setkání s návrhářkou Marit Ilison, jejíž „slavné“ kabáty ušité z dek asociující časy komunismu a sovětské nadvlády, se objevily i na titulní straně informační brožury celého projektu. Marit se s spolu s našimi zástupci účastnila i besedy o módě ve východní Evropě, kde mluvila o výhodné pozici Estonska v aktuální situaci díky solidnímu produkčnímu zázemí z dob totality, které se adaptovalo i v dobách kapitalismu.
Produkční kapacita není ale ani zdaleka to, co by mělo trápit nás a naše designéry. Z prvních i posledních dojmů z návštěvy International Fashion Showcase ve mě zůstal pocit, že jsme ještě o mnoho kroků pozadu, ve fázi učení se a pochopení, dospívání a odhodlání tvořit hodnoty.