Vy sama pocházíte z prostředí, které má k lidové tvořivosti blízko? Vyrůstala jste na venkově, či naopak obklopena městskou sídlištní kulisou normalizačních let?
Ano, původem jsem z vesnice. A třebaže jsme se později přestěhovali do města, vazby na venkov byly stále silné. Od malička jsme trávili čas u pratety, která běžně nosila kroje. Vlasy si zaplétala do dlouhého copu, který nosila stočený pod šátkem. Taky vyšívala. Vnímala jsem to jako neodmyslitelnou součást každodenního života. Tyto momenty ve mne samozřejmě zanechaly stopy.
Jedná se tedy o zcela přirozenou inklinaci. Jak se však absolventce žurnalistiky podařilo proniknout do módní branže?
Po vysoké škole jsem odcestovala do Austrálie, kde jsem se pustila do studia fotografie a grafického designu. Mým snem totiž vždy bylo fotit reportáže a zároveň psát. V té době jsem si přivydělávala jako asistentka prodeje v obchodu s oblečením a jednoho dne pro ně navrhla grafické řešení. To se jim zalíbilo natolik, že se mnou chtěli spolupracovat i nadále. Mně už se ovšem stýskalo po domově. Potřebovala jsem se vrátit. Měla jsem štěstí. Tehdy se v Praze otevíral obchod jisté americké značky a já byla vyzváná, zda bych jim „nepomohla s rozjezdem“. Díky tomu se mi podařilo získat mnoho cenných zkušeností. V současnosti se živím jako tisková mluvčí a PR pro jednu neziskovou organizaci.
Váš žižkovský obchůdek je u nás svého druhu unikát. Orientujete se nejen na šperk či oděv, ale i umělecké řemeslo a interiérový design. Zkrátka folklor jako součást životního stylu. Stěžejní myšlenkou a vašim cílem tedy je ..
Především znovuoživit folklorní tvořivost a transformovat ji do aktuálního života. Dosáhnout toho, aby tradice a dědictví předchozích generací žilo dál. Aby se nejednalo jen o sterilní muzeum.
Řemeslné zpracování s sebou nese i vyšší investice. Má časová i finanční náročnost exkluzivního kusu schopnost obstát ve srovnání s masově vyráběnými produkty, které jsou cenově dostupnější? V čem spatřujete jejich největší sílu a možnost uspět na trhu?
Právě v unikátnosti a originalitě, kterou lze u každého kusu garantovat. To, že na každou z těchto věcí sáhla ruka řemeslníka. Je v tom obrovský kus srdce a to je z daného výrobku samozřejmě cítit.
I přesto, do jaké míry je možné se touto prací skutečně živit (a uživit)? Jsou nuceni věnovat se i jiným zaměstnáním?
To nelze obecně říci o každém u mne zastoupených autorů. Některým se to již daří a mnozí jsou nuceni pracovat i jinak, většinou však zůstávají v oblati módy a designu.
Podařilo se vám tak vyplnit pomyslnou díru. Vnímáte éru bezhlavého konzumu pomalu na ústupu? Skutečně se začíná svět zamýšlet a vracet k původním hodnotám?
Hlad po moderních novinkách, kterých se nám před revolucí nedostávalo, bylo potřeba uspokojit. Nyní si lidé začínají uvědomovat, co má pro ně hodnotu. Mám obrovskou radost, že vidím vzrůstající zájem u mladých lidí, díky nimž se bude folklor moci šířit dál. To je velmi důležité. Každý v sobě dříve či později objeví chuť vrátit se ke kořenům, dozvědět se víc o svém kulturním dědictví.
Nemohu se nezeptat, jak vnímáte riziko kýče. Je-li kupříkladu řeč o výšivce, která vyžaduje pečlivou manuální práci a určitý čas, jedná se vždy o ručně vytvořený originál? Pakliže by se totiž zadala do sériové výroby, již by ztratila ono fluidum vyjímečnosti. Sklouznout ke kýči a tvářit se, že je tím, čím ve skutečnosti není, je tak více než snadné …
Právě z těchto důvodů se téměř vždy jedná o kusové záležitosti či o značně limitované kolekce.
V našem rozhovoru jste zmínila, že je třeba čerpat nejen z vizuálního odkazu, ale stejně podstatné je i zamýšlet se nad pravým posláním daného výrobku či dekorativního prvku. Společným jmenovatelem u vás zastoupených autorů je onen nepřehlédnutelný lidový ráz a slovanský duch. Jak se však promítá přístup autorů k tvorbě?
Vše začíná v hlavě. Častokrát mne fascinuje, s jakou láskou a pokorou se do práce pouštějí. Studují do hloubky historické prameny, aby se dozvěděli, co možná nejvíce. Snaží se vycházet z autetických motivů, které však přizpůsobují dnešnímu tempu. Pracují s moderními technologiemi a tím dokazují, že po generace využívané prvky jsou stále životaschopné a mají, co nabídnout i dnes.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Do jaké míry hodláte navýšit počet u vás zastoupených kreativců?
Nejraději bych počet autorů rozšířila, jak jen to půjde. Stále hledám tvůrce, s nimiž by bylo možné spolupracovat. A vzhledem k tomu, že objevuji další a další, v tomhle problém nevidím.
A na závěr se zeptám, co pro vás samotnou znamená tradice? Co se vám při tomto slově vybaví?
Domov. Autenticita. Návrat ke kořenům, k osobní identitě.
