Mirka Horká poslala na molo modely a modelky v oblečení z funkčních materiálů, v botách na běžky. Iva Burkertová přidala objemnou bundu a autorský snowboard. V roce 2013 získala ocenění Czech Grand Design Monika Drápalová, s kolekcí určenou pro městskou cyklistiku. Inspiraci outdoorem se nevyhnula ani La Formela a to už vůbec nemluvíme o street značkách a jejich health goth kolekcích nebo třeba o nově vzniklé značce SYN v pohybu Kritýny Synek, která je čistě běžecká. Local Icons chystají na zimu 2015 funkční roláky, tenisky a botasky se nosí i na módní večírky. Je tedy sportovní oblečení a jeho prvky „nová černá“ v české módě?
Aktuální popularita sportovních prvků může být brána jako důvod k oslavě.
Že by konečně čeští návrháři zareagovali na poptávku svého národa a připravili mu kompromis mezi stylem, elegancí a milovaným outdoorem? Že by snad přece…?
Asi vás zklameme, není to tak poetické. Outdoorový průmysl v ČR zaměstnává většinu návrhářů, kteří nemají vlastní značky. Navrhováním pro HUDY se ale málokdo chlubí. Pokud se na poli outdooru pohybují už delší dobu, ví, jaké jsou možnosti a potenciál, proč změny přicházejí až teď? Na všechno je třeba nahlížet v širší perspektivě. Alexander Wang pronikl na swětovou scénu sportem inspirovanými kolekcemi, následně se outdoorové sandály objevily po boku romantických šatů a teniskám se nevyhnuly ani značky Chanel a Dior.
Street style ze světových metropolí byl tenisek plný už před několika lety, a zatímco v zahraničí se sport už vrací zpět na hřiště a vrcholem byla kolekce Wang pro HM, v Čechách jsme, zdá se, opět pozadu. Jakoby až spolupráce řetězce otevřela mnoha lidem oči. To všechno, čemu jsme chtěli tleskat, se nakonec jeví „jen“ jako opožděná reakce na světové dění. Nebo ne?
Češi jsou národem ve středu Evropy, někde mezi západní uvolněnou ležérností a východní prezentací sexuality, mezi severským minimalismem a jižními etno vzory. Od každého máme něco, ke všemu blízko a ke všemu daleko, a rozhodně nezapomínáme ani na to, kolik oblečení stojí. Čech preferuje pohodlí, praktičnost a minimalistický, ideálně univerzální šatník.
Ať už současné „sportovní hnutí“ znamená cokoli, představuje především šanci. Možná, že za dva roky vyšumí do ztracena, jako kdysi fialová saka a špičaté boty. Ale možná, že mimoděk dokáže něco velkého. Postupnými krůčky vytlačí z českých šatníků rejoicky a ukáže národu, že móda nemusí být nepohodlná a nepraktická. A to by bylo krásné. 🙂
