Umprumáci mají oproti studentům jiných škol několik výhod. Kromě studia v Praze (a tedy centru českého fashion dění) je to až mateřská péče jejich vedoucích a školy celkově. Je pak na dlouhou diskusi, jestli je tahle pomoc opravdu pomocí, nebo spíše danajským darem.
Nevýhody plynoucí ze skleníkového prostředí si už uvědomují i vyučující a tak měli studenti z Ateliéru Designu oděvu a obuvi Liběny Rochové poměrně neobvyklý úkol, vytvořit kolekci pro reálné lidi. Nevíme, jak dopadly teoretické aspekty prací, jak vyšly rozpočty a jaký měly modely úspěch přímo u cílovek. Samotné oděvy ale můžete posoudit svou vlastní optikou – a třeba se v některých najdete. Z našeho pohledu je poznat, kdo už má zkušenosti s prodejem – a koho zatím ještě nepříjemná realita nedostihla.
Někdo říká, že škola by studenty měla co nejlépe připravit na to, co přijde pak. A jiný je zastáncem názoru, že škola by především měla rozvíjet kreativitu – a naučit se podnikat je otázkou chvilky. Studenti Ateliéru módní tvorby Pavla Ivančice ukázali jak vypadá druhá cesta. Za inspiraci jim mělo sloužit jedno ze čtyř filnových děl, jinak měli ruku volnou – a nedá se říct, že by to nutně znamenalo praktickou nenositelnost. Divák navíc mohl přistoupit na pravidla hry a tipovat nejen kdo je autorem kterých modelů, ale i kterým filmem nebo seriálem se inspiroval. Tipnete si i vy? Na výběr jsou 4 možnosti: Orlando, Ovoce stromů rajských jíme, Omámení a zmatení a Twin Peaks.
Mít přehlídku v pondělí, v době oběda, určitě není žádný med pořadatele, ani pro návštěvníky. Místy úmornou hodinku publikum přečkalo i bez odcházení jen proto, že “Japonec přišel nakonec”. Spolupráce UMPRUM s BFGU není žádnou novinkou, japonští studenti se u nás ale prezentovali poprvé a bylo to nahlédnutí do úplně jiného světa. Jakobyy tohle ani nebyli studenti, ale už hotoví návrháři nebo spíš oděvní umělci. Každý model je propracovaný do posledního detailu a každá minikolekce má hlavu a patu. Až by se chtělo říct, že oproti Japoncům jsme teda pěkní minimalisté a suchaři. Na druhou stranu – netušíme, jak probíhal výběr reprezentantů. Naši nejlepší se do toho taky umí pěkně opřít 🙂
To studenti ze Zlína, kteří nemají tak silnou podporu školy, se na vlastní nohy staví mnohem dříve – a skvělým příkladem je Jan Černý. Ten odprezentoval kolekci inspirovanou lidmi letišť, odbavovacích hal a ranvejí, všemi, které potkal na svých cestách s minulou kolekci. Divní chlápci v uniformách a kombinézách, poflakující se zevláci i turisti, ti všichni se zhmotnili na mole. Honzovi se povedlo navázat na aktuální kolekci, neztratit vlastní rukopis a zároveň přinést něco nového. Pro někoho to byla nejlepší kolekce všech tří dnů.
I Iva Burkertová, která se značkou ODIVI otevřela druhý blok, jede na plné obrátky. Rok začala umístěním v 30 pod 30 českého Forbesu, proniká na zahraniční trhy, reklamní plochy zaplavily výsledné fotky její spolupráce se značkou Nike. V kuloárech se šušká, že odprezentovaná kolekce je jenom začátek něčeho velkého – a pokud tomu tak opravdu je, vypadá to slibně. I když mezi modely nechybí ani typické minimalisticky streetstyle kousky, je vidět posun ve zpracování i uvažování nad funkcí jednotlivých prvků. Vlající pásky a nabírání už nejsou jen na dekoraci – umožňují variabilitu jednotlivých modelů, přepásání, upravení na tělo, proměnu z vesty v límec a naopak. A tahle variabilita, která znamená i udržitelnost, nás hodně baví.
