Jaro je konečně tady a s ním přichází i chuť vyrážet za hranice Česka, nemám pravdu? Kromě klasických památek se nám hezky po Evropě, na dosah ruky, vyrojilo pár výstav, které určitě stojí za vaši pozornost.
Jean-Michel Basquiat v dánské Louisianě
Začínáme zostra a taky mým osobním favoritem, ale pozor expozici můžete vidět pouze do 17. 5., tak rychle bookněte letenky.
Basquiat – Headstrong je vůbec první ucelená výstava zaměřená na tvorbu Basquiatových maleb na papír s ústředním motivem hlavy. Díla téměř postrádají jiné symboly a texty, které byly pro něj typické.
Celá expozice mapuje jeho tvorbu mezi lety 1981–1983. Basquiat si tyto práce střežil a veřejnost je za jeho života prakticky neznala. Kresby se pohybují na hraně mezi strukturou a rozpadem, od lebek a anatomických studií až po vysoce stylizované tváře. Jejich oči a ústa působí jako portály do vnitřního prostoru, přičemž každá hlava slouží jako nádoba pro emoce a ta skutečnost, že se tato díla objevila až po jeho smrti, naznačuje, že šlo o intimní stopy tvůrčího procesu, k nimž se umělec opakovaně vracel.
Pokud byste nestihli zrovna tuhle výstavu, nezoufejte návštěva Louisiany stojí za to i tak. Řekla bych totiž, že se jedná o bodíček na bucket listu každého, kdo miluje umění. Jedná se o nejnavštěvovanější muzeum ve Skandinávii a taky o zásadní architektonické modernistické dílo padesátých let minulého století. Nachází se asi hodinu od Kodaně a celou budovu obklopuje zeleň a moře. Za dobrého počasí si můžete lehnout na trávu před muzeem a přemítat nad tím, co jste aktuálně viděli, jak to na vás působilo, reflektovat vyvolané emoce a přitom se dívat na moře. Co je víc!
Mark Rothko ve Florencii aka When Two Worlds Collide
Když se podíváme na italskou renesanci a na práci Marka Rothka, jejich společným bodem je architektonická spiritualita. Rothko totiž z renesance nepřevzal tvary, ale to, jak prostor dokáže pohltit člověka.
Rothko in Florence – proč zrovna ve Florencii a ne třeba v Římě nebo v Miláně? Musíme se vrátit do padesátých let minulého století, kdy Mark se svou ženou Mell podnikli cestu právě sem. Byla to jedna ze dvou, které za život uskutečnil. Jeho syn, který je spolukurátorem výstavy, dodal, že tam jeho otci „něco dostalo do hlavy“ a navždy to ovlivnilo jeho tvorbu.
Zbožné fresky od Fra Angelica v bývalém konventu San Marco a vestibul v Laurentinské knihovně navržený Michelangelem, obě tato místa nyní hostí díla v rámci významné Rothkovy výstavy, jejíž hlavní jádro tvoří více než 60 děl instalovaných v Palazzo Strozzi z 15. století. V San Marcu je pět Rothkových obrazů umístěno v mnišských celách, které umělce v roce 1950 natolik okouzlily, že se od konventu nedokázal odtrhnout a druhý den se vrátil. V Michelangelově vestibulu kurátoři vystavili dvě studie k Seagram Murals.
Výstava zkoumá myšlenku, že Rothkův vztah k renesančnímu městu byl hluboký a přímo ovlivnil jeho tvorbu. Rothko nebyl fascinován krásou florentských paláců, ale jejich schopností „uzavřít“ diváka. Po návštěvě Michelangelovy knihovny pochopil, že jeho obrazy nemají být okny do jiného světa, ale zdmi, které vás obklopí a nepustí.
Chtěl, aby se divák v barvě cítil „uvězněn“ podobně jako mniši v celách San Marca. Budete tam uvězněni i vy? Možná tam skončíme spolu.
Marina Abramović: Transforming Energy
Zůstaneme u Itálie, jen se přesuneme do Benátek, přesněji do Gallerie dell’Accademia, kde probíhá expozice k výročí osmdesátých narozenin Mariny. Výstava bude zahájena 6. května a bude k vidění až do 16. října.
Mapuje její cestu od totálního odevzdání se do rukou davu v šokujícím díle Rhythm 0, kde své tělo vystavila napospas krutosti diváků, až po hluboké spirituální splynutí v partnerských performancích s Ulayem. Vrcholem je přímý dialog mezi jejich společnou Pietou a pozdním mistrovským dílem Tiziana, který reinterpretuje bolest a transcendenci skrze současnou optiku. Abramović přetváří galerijní prostor v živé energetické pole, skrze interaktivní objekty z drahých kamenů vybízí návštěvníky, aby odložili roli pasivních diváků a vlastní přítomností aktivovali vnitřní proměnu.
Je to surový střet dvou světů, který ukazuje, že zatímco renesance hledala božský řád v proporcích, Abramović jej nachází v mezních zkušenostech lidské zranitelnosti a tichu, které přetrvává staletí.
I já jsem měla možnost zažít její výstavu a to ve Vídni. Moc často se mi neděje, že by na mě něco tak emočně zapůsobilo, zvlášť když tam bylo asi milion lidí, protože to bylo těsně před koncem expozice. Ale něco se ve vás pohne, když chodíte mezi plátny, kde na sebe křičí Marina s Ulayem, na druhém se navzájem mlátí, na dalším si obsesivně češe vlasy, až se hřebenem začne bouchat do celého obličeje, a nakonec zhlédnete již zmiňované dílo Rhythm 0, které surově odkrývá lidskou krutost.
A když jsme ten Fashion Map, tak tady nesmí chybět i móda
Zamiřte do Antverp do MoMu Fashion Museum, kde od 28. března 2026 do 17. ledna 2027 probíhá výstava The Antwerp Six. Možná vám něco říkají jména jako Dries Van Noten nebo Ann Demeulemeester? Jejich práce balancují mezi dekonstrukcí, poezií a lehkou temnotou, která je Belgii tak vlastní.
Výstava vznikla u příležitosti 40 let od momentu, kdy tahle šestice návrhářů redefinovala evropskou módu, a vůbec poprvé je představuje pohromadě v jednom prostoru, od archivních kolekcí přes skici až po ikonické siluety, které změnily způsob, jak o oblečení přemýšlíme.
Pokud vás baví sledovat, kde končí umění a začíná móda (spoiler: nikde), tohle je přesně ta zastávka, která by nás milovníky módy neměla minout. Tak kdy letíte?
