Módní fotografie zásadně formuje to, jak módu vnímáme – skrze to, jak ji fotografové interpretují, rámují a jaký jí dávají význam. A právě dnes, v době AI a vizuálního přetlaku, je jejich role silnější než kdy dřív. Jsou to totiž oni, kdo kampaním a editoriálům dodávají kontext, emoci i vlastní vizuální jazyk. A právě skrze jejich optiku se móda dostává k širšímu publiku. Které nové tváře to dnes podle nás zvládají nejlépe?
Nadia Lee Cohen
Nadia Lee Cohen si libuje v tom, když vás pohled na její fotky.. zneklidní. Vyrůstala na izolované farmě v anglickém venkově, kde jí rodiče pomáhali stavět první filmové a fotografické sety, a je to v její práci cítit dodnes. Do Los Angeles se přestěhovala s představou, že bude žít svůj americký sen, ale místo něj našla spíš jeho odvrácenou stranu – kýč, komerci a prázdnotu. Právě tenhle střet iluze a reality se stal klíčovým zdrojem její dnešní estetiky.
Její práce je silně stylizovaná, postavená na postavách a narativu. Vytváří saturací přepálené, surrealistické obrazy, které balancují mezi glamour a bizárem, mezi krásou a disturbence. Dlouhodobě pracuje i se sebou samou jako s objektem: například ve svých knihách Women nebo Hello, My Name Is, kde pomocí masek, prostetik a stylizace zkoumá identitu, ženskost i performativitu obrazu. Její první velká solo show v galerii Jeffrey Deitch v LA potvrdila, že její práce funguje nejen v módě, ale i v institucionálním uměleckém kontextu.
Vedle autorských projektů je silně přítomná i v popkultuře. Režírovala pro Beyoncé, Tylera, The Creatora nebo A$AP Rockyho. Fotila obálky pro Interview Magazine (třeba tu poslední se Zendayou a Robertem Pattinsonem) a stojí i za dalšími virálními projekty na pomezí umění a internetového trendu – včetně spoluprací s Kim Kardashian nebo kampaní pro značky jako Balenciaga nebo Saint Laurent. Právě schopnost pohybovat se mezi high a low je to, co její práci definuje, protože zadíváte-li se déle, pochopíte, že nejde jen o estetiku , jako spíš o sociologický komentář. A zároveň velmi přesně pochopený jazyk současného nejne módního obrazu. Nadia prostě ví, co bude na Instagramu a TikToku fungovat!
Rafael Pavarotti
I Rafael Pavarotti patří k fotografům, kteří do módního obrazu přinesli úplně nový úhel. Narodil se v brazilské Amazonii a jeho cit pro barvu i vizuální intenzitu vychází právě z prostředí, ve kterém vyrůstal. Už v raném věku začal fotit se svými přáteli a v šestnácti odešel z rodného města s jasným cílem: prosadit se ve světě módy a médií.
Jeho práce je dnes okamžitě rozpoznatelná. Silné, saturované barvy, výrazná práce s tělem a kompozicí, která vnímá módu téměř jako sochařský objekt. Pavarotti tvoří obrazy, které nejsou jen estetické, ale fyzické: pracují s gestem, pohybem a přítomností těla v prostoru. Zároveň je pro něj důležité i to, co jeho obrazy reprezentují. Dlouhodobě se věnuje otázce (ne)reprezentace černošských těl v módě a historii a snaží se skrze svou práci otevírat prostor pro nové narativy. Jak sám říká, velká část jeho práce směřuje k budoucím generacím – k těm, které teprve přijdou.
Spolupracoval s tituly jako Vogue, Vogue Italia nebo W Magazine a značkami jako Dior, Balmain, Maison Margiela nebo Ferragamo. A i když jeho práce často působí jako čistá vizuální horská dráha, vždycky má pevný základ – v příběhu, kontextu a jasné autorské vizi.
Elizaveta Porodina
Sníte, nebo koukáte na fotku Elizavety Porodiny? Občas těžko říct. Rusko-německá fotografka posouvá módní fotku na hranici reality a snu. Moskvou narozená, v Mnichově působící autorka pracuje s fotografií téměř intuitivně – sama ji popisuje jako „další chapadlo své expresivity“. Její obrazy jsou fragmentované, vrstvené, plné světelných lomů, barev a emocí. Čas i prostor se v nich rozpadá a pak zase znovu skládá, realita se mísí s imaginací a výsledkem je vizuální jazyk, který působí spíš jako vnitřní zpověď než jako dokumentace módy.
Původně vystudovala klinickou psychologii a právě fascinace lidským vnímáním, emocemi a chováním je v její práci klíčová. Každý obraz je tak trochu autoportrét – ne nutně reflektující fyzično, ale emoční stav. Porodina zpochybňuje představu jedné „objektivní reality“ a používá fotografii jako nástroj, jak ji rozložit a znovu interpretovat.
Vedle editoriálů a kampaní pro značky jako Dior, Jean Paul Gaultier nebo Moncler a obálek pro Vogue Spain (Bella Hadid) nebo Vogue Italia (Zendaya) se pravidelně objevuje i v galeriích – například ve Fotografiska nebo Foam Amsterdam. Její výstava Un/Masked zkoumala lidskou identitu jako soubor protikladů a potvrzuje, že její práce není jen o módě. Vedle toho si udržuje i osobní, téměř deníkovou rovinu na svém Instagram alter-egu, kde sdílí spontánnější, intimnější obrazy. A právě tahle kombinace vysoké módy, umění a osobního deníku dělá z její práce něco, co nás dnes v módní fotografii prostě baví.
úvodní foto: Rafael Pavarotti
