Po tříleté pauze se Jiří Kalfař vrací k navrhování s novou energií. Od baletního sálu přes přehlídková mola až na stránky Vogue – Jiří Kalfař je důkazem, že i móda může mít svědomí. A že krása nemusí křičet, aby byla slyšet.
Od ticha baletních sálů ke světu módy
Příběh Jiřího Kalfaře nezačíná u skicáku nebo šicího stroje, ale v tanečních sálech. Studoval klasický balet na konzervatoři v Praze i ve Stuttgartu a právě pohyb, rytmus a smysl pro detail mu zůstaly dodnes. Jeho kreativní dráha se ale začala lámat až po zkušenostech v modelingu, kdy se rozhodl přejít na druhou stranu módní branže – a objevil v sobě designéra s jedinečným hlasem.
„Rád říkám, že v životě někdy vyhraješ, a jindy se něco naučíš“ svěřil se v roce 2018. A právě tahle filozofie ho vedla dál – k vlastní značce, k udržitelnému přístupu a nakonec až do světových módních metropolí.
Průlom v New Yorku
Rok 2017 znamenal pro Kalfaře zlom. Jako první český návrhář představil svou kolekci na New York Fashion Weeku a zaznamenal tím nejen osobní úspěch, ale i historický milník pro českou módu. Svět si začal všímat designéra, který mísí eleganci s ekologickým přesvědčením – a dává každému modelu nejen tvar, ale i hlas.
Od té doby se jeho tvorba objevila v prestižních magazínech jako Vogue, Harper’s Bazaar, Forbes nebo L’Officiel, který ho zařadil mezi 16 nejzajímavějších nových návrhářů světa.
Krása, která má svědomí i vědomí
Kalfař ale nikdy neusiloval jen o efektní vizuál. Od počátku své návrhářské kariéry staví na zodpovědnosti. Vyhýbá se pravé kůži i kožešinám, upřednostňuje lokální výrobu a nové, etické materiály – například kůži z hub nebo buddhistické hedvábí, které se získává bez usmrcování bource morušového.
Je vegetarián, vyhýbá se palmovému oleji a když se v Česku projednával zákaz kožešinových farem, nechal se symbolicky zavřít do klece před Senátem. „Byl to nejhorší zážitek mého života. Ale aspoň na chvíli jsem cítil, co zvířata prožívají celý život“ popsal.
Když móda slouží, jako manifest
Každá jeho kolekce je vyprávěním. Témata čerpá z historie, společnosti i přírody. V jedné kolekci se inspiroval viktoriánskou Anglií, jindy reagoval na klimatickou krizi nebo konzumní kulturu dneška. Jeho šaty nejsou jen krásné – jsou i výpovědí.
Velký úspěch slavil například na London Fashion Weeku. Jeho show doprovázela živá hudba cellistky Terezie Kovalové a závěr patřil legendární supermodelce Paulíně Pořízkové, která se kvůli Kalfařovi vrátila na molo. „V ten moment do sebe všechno zapadlo. Možná ne vše bez chyby, pro mě to bylo přesto perfektní“ vzpomíná.
Přehlídku sledovaly online stovky tisíc lidí a kolekce se stala jedním z nejsilnějších momentů sezony. Nešlo jen o módu – šlo o kulturní statement.
Přesah Vivienne se nezapře
Jednou z Kalfařových inspirací je Vivienne Westwood – rebelka s ostrým názorem a ekologickou vizí. „Byla pro mě důkazem, že móda může mít názor. A že krása nemusí být slepá“ řekl pro Forbes Česko v roce 2022.
Stejně jako Westwood věří, že móda má mluvit. Nebýt pouhou ozvěnou trendů, ale hlasem přesvědčení. A právě tím se liší – Kalfař není návrhářem pro rychlou módu, ale pro pomalou krásu s hlubším smyslem.
Z Prahy do světa (a zpět)
Přestože slaví úspěchy po celém světě zůstává pevně spojený s Prahou. Jeho ateliér sídlí nedaleko Národního divadla a většina materiálů pochází z českých dílen. Tady tvoří, tady vznikají modely, které nesou český podpis a globální étos.
Nový začátek s letní lehkostí
Po téměř tříleté pauze, kterou sám popisuje spíše jako období intenzivního osobního i profesního růstu, se Jiří Kalfař vrací s novou sérií kapsulových kolekcí. „I když bych to raději nenazýval pauzou, protože šlo o období, které mi dalo možnost se vrátit silnější a pevnější v tom, co chci doopravdy dělat. Doufám, že na nové kolekci je to viditelné,“ říká.
Z jeho návratové tvorby sálá závan letní lehkosti, vzdušnost přírodních materiálů a především bezpečí sebevědomé ženy. Kolekce nesou jeho rozpoznatelný rukopis, ale zároveň představují novou kapitolu značky – svěží, sebevědomou a směrovanou do budoucnosti.
Jiří Kalfař není jen návrhář. Je vypravěč, aktivista a vizionář. V jeho šatech se zrcadlí příroda, baletní ladnost i odhodlání dělat věci jinak. Jeho móda nemá za cíl jen oblékat – má inspirovat. K odvaze, k empatii, ke změně.
Protože možná právě to je dnes tím největším luxusem – móda, která má duši.
Jiří odpovídá: Co mu přinesla pauza, jak přistupuje k etické stránce módy a jak se liší týdny módy ve světě?
Říkáte, že vaše tříletá pauza nebyla skutečně pauzou, ale obdobím růstu. Co jste se o sobě jako člověku a designérovi během té doby naučil?
Já myslím, že jsem především dospěl. Už bylo také na čase. Když jsem ohlásil, že odcházím, skutečně jsem to tak i myslel. Odcházel jsem s tím, že jsem si splnil, co jsem chtěl. Dostal jsem se dál, než jsem já nebo kdokoliv jiný vůbec kdy snil. Ale vše je za určitou cenu. V posledních sezonách to byla strašná “mela”, kdy jsme přicházeli s novou kolekcí co čtvrt roku, fashion week se protáhl na fashion měsíce od showroomu v Miláně a Paříži, po show v Londýně, NYC, Budapešti… Vše už bylo v takové mlze, jednu kolekci jsem promoval B2B, druhou šil, třetí byla na prodej pro individuální zákazníky. Nebavíme se o malých kolekcích, ale okolo 25 looks, což je někdy i 70 kusů oblečení, PR bylo v LA, NYC, Londýně a vše jsme museli pokrýt, aby měli dostatek oděvů na jejich showroomech, aby můj sales tým měl dostatek pro buyery, individuální zakázky, obchodní zakázky…
Já si to užíval, ale věděl jsem, že buď musím investovat do většího týmu, jak v Čechách, tak v zahraničí, anebo prostě si užít to, že jsem na vrcholu a s tím odejít. Být šťastný a pyšný, a s tím to ukončit, tak jsem to udělal. Ode jít na vrcholu, je těžké, ale zároveň strašně uspokojující. Já se opravdu neplánoval vrátit.
Zároveň jsem plánoval rodinu. Při poslední kolekci se mi narodil syn, věděl jsem, že se mu chci plně věnovat, že nemůžu pracovně cestovat, či pracovat do dvou do rána, business večeře a tak podobně. Prostě jsem věděl, že to je poslední kolekce, že jsem si v práci splnil vše, co jsem chtěl, a byl čas splnit další sen, mít rodinu, mít na ni čas… A tak jsem skončil. A užíval si rodinný život.
Syn rostl, začal být znovu čas, a já přemýšlel, co dělat, a vlastně zjistil, že ač mluvím pěti jazyky, vedl jsem svou firmu a značku, mimo odvětví jsem nezaměstnatelný. A tak jsem se “musel” vrátit do odvětví. A já vlastně nikdy neměl šéfa, tak jsem se vrátil ke své značce. Dospělejší, praktičtější, uhlazenější, srozumitelnější, tišší a distingovaný. Protože asi to mi nejvíce daly ty tři roky mimo. Rozvahu, nadhled.
Vaše móda má etické přesahy, ale zároveň neztrácí na estetice. Jak hledáte rovnováhu mezi svědomím a krásou?
Čas a zkušenosti. Nic jiného. Jsem teď jiný designér, takže dokážu pracovat i s materiály, s kterými bych dříve nedokázal. A vždy když zkouším něco nového, nový materiál, jako třeba olivová kůže, ananas, a tak podobně, vycházím z klasických linek, zjistím, jak pracuje, a až potom přidávám design a rukopis do daného kousku. Dřív jsem si představoval oděvy na červeném koberci, rock’n’roll, nyní se vžívám, jak by fungovaly day-to-day, od procházky se psem či dětmi až po business meeting.
Zkoušíte kůži z hub nebo buddhistické hedvábí. Existuje nějaký materiál, který vás momentálně fascinuje nebo s ním experimentujete?
Kaktus, ale ten se nedá barvit a myslím, že do zelené musím znovu vyzrát. A 3D tisk, ale ač mě láká, na ten si netroufám.
Když se ohlédnete za svou kariérou, co byste chtěl, aby jednou po vás zůstalo?
Asi nic. Nejsem sentimentální. Koneckonců, je to jen oblečení. Nehledal bych v tom větší meaning.
O Fashion Weeku
Jak se liší přístup organizátorů, PR, backstage, nebo třeba castingy modelek mezi Prahou, New Yorkem a Londýnem?
V Londýně či NYC nejsou organizátoři. Vy a váš tým jste organizátor, a máte na starost všechno, od výběru prostoru, až po casting, převozy, accounting, PR, seating, najmutí týmu makeupu, vlasů, oblékaček, frow seating, invites… Na všechny tyhle odvětví musíte mít lidi, na přehlídku v New Yorku muselo být najmuto více než 200 lidí, od řidičů, co kolekci přivezli a odvezli, po catering, casting directory, co vybírají modelky, dohlíží, aby byly včas a všechny, po lidi v backstage, lidi vepředu, co usazují a kontrolují, DJ, osvětlovač, stage build…
V Praze máte víceméně vše zadarmo, vše na jednom místě, v Londýně či New Yorku, se FW odehrává po celém městě, přehlídky ve stejných časech, smluvně máte modelky jen třeba dvě hodiny před přehlídkou (v lepších případech, v těch ostatních, kdy se jedná o modelku sezony, třeba jen 10 min před, a ještě přijde s makeupem a vlasy z předchozí show). Je to skutečný adrenalin. PR výstupy si řešíte sám, sales i marketing rovněž.
Říká se, že New York je více o byznysu a Praha víc o kreativitě. Je to tak?
Když utrácíte enormní částky za show, která je třeba i 50× větší než v Praze, potřebujete, aby to bylo o byznysu. Potřebujete prodat, potřebujete výstupy. Bez kreativity ten byznys však nepřijde rovněž. Fashion design je byznys, mít značku je byznys, to je potřeba mít vždy v hlavě.
Pro koho momentálně nejvíce šijete?
Pro ženy, co vědí, co chtějí, co už dospěly v životě i ve stylu, co chápou, že kvalita není logo na triku, či kabát, co vydrží sezónu, má ho sto dalších, co vidí, že čas a materiál strávený na kousku, každý šev, každý detail má hodnotu. Dospívající část mé značky a mých klientek je za námi. Dospěli jsme.
