První květnové pondělí patří jednomu z největších eventů módy – Met Gala. O co vlastně jde a proč je tolika lidem proti srsti?
Met Gala je v jádru charitativní event. Každý rok vybírá miliony dolarů pro Costume Institute v Metropolitním muzeu v New Yorku – oddělení, které archivuje, restauruje a vystavuje módní historii. Letos konkrétně padl rekord: akce vybrala 42 milionů dolarů.
Letošní ročník proběhl 4. května 2026 pod tématem “Fashion Is Art” a byl navázaný na výstavu Costume Art, která zkoumá oděv jako součást umění napříč více než 5000 lety historie. Dress code tak nebyl jen estetický, ale přímo vybízel hosty, aby módu interpretovali jako umělecké médium. Večer spolupředsedali Beyoncé, Nicole Kidman, Venus Williams a Anna Wintour, mezi hosty bylo tradičně kolem 450 osob, od celebrit přes designéry až po sponzory, kteří celou akci finančně drží – letos včetně Jeffa Bezose, kvůli kterému se na koberci údajně neukázala například Zendaya nebo Rosalía. Ale o tom třeba jindy.
Faktem ale je, že je Met Gala každoročně jednou z nejvíc kritizovaných kulturních akcí vůbec. Proč?
Protože to nevypadá jako charita
Problém Met Gala není v tom, co reálně dělá. Problém je v tom, jak vypadá.
Na první pohled totiž nepůsobí jako fundraiser pro muzeum, ale jako extrémně elitářská přehlídka bohatství: excentrické couture looky za statisíce dolarů, celebrity, miliardáři a červený koberec, který je čím dál teatrálnější. Letos tomu ještě pomohla kontroverze kolem Jeffa Bezose a Lauren Sánchez Bezos, kteří byli hlavními sponzory večera a podle médií přispěli minimálně 10 miliony dolarů. Před pár lety to byla třeba kontroverze okolo začátku genocidy v Palestině – „let them eat cake“ vibes for real.
Jenže bez té extravagance by Met Gala nefungovala
To je podle mě důležitá věc, která se v debatě často ztrácí. Met Gala nemá být decentní. Je to oslava módy, extravagnze, výstřednosti, všeho co je prostě pro nás z District 12 too much. To všechno není vedlejší efekt – je to celý mechanismus akce. Extravagance generuje pozornost, pozornost generuje mediální hodnotu a mediální hodnota přitahuje sponzory, brandy a dárce. A ta čísla jsou absurdní i fascinující zároveň:
- jedna vstupenka letos stála kolem 100 000 dolarů,
- stoly začínaly přibližně na 350 000 dolarech,
- appearance na koberci údajně jednu celebritu stojí okolo 15 000 dolarů,
- a akce letos překonala vlastní fundraisingový rekord.
Kdyby všichni přišli v minimalistických černých oblecích, internet by o tom druhý den vůbec nemluvil. A bez pozornosti by nebyly ani peníze. A jako jedna z mála podobných eventů, tady jde alespoň jejich část na dobrou věc…
Móda je přece jenom pro holky a gaye
A tady se dostáváme k možná nejzajímavější části celé věci.
Nikoho tak moc neštve třeba Super Bowl, gigantický komerční spektákl, který letos sledovalo téměř 125 milionů diváků a jehož reklamní sloty stály kolem 7–8 milionů dolarů za 30 sekund. Jen televizní reklamy vygenerovaly broadcasterům přes 800 milionů dolarů a celkový ekonomický dopad eventu se odhaduje na více než 1,2 miliardy dolarů.
Nebo Formule 1, dnes jeden z nejluxusnějších sportovních ekosystémů vůbec. Samotná F1 v roce 2025 vygenerovala téměř 3,9 miliardy dolarů příjmů, zatímco sponzorské spolupráce napříč týmy přesáhly 2,5 miliardy dolarů. Jen partnerství F1 s LVMH má mít hodnotu okolo 150 milionů dolarů ročně.
A co Cannes? Festival, který je dnes prakticky prodlouženou rukou luxury marketingu. Chanel, Saint Laurent, Chopard nebo Kering tam investují miliony do večírků, šperků, hotelových takeoverů a celebrity dressingů. Jen haute couture looky na červeném koberci často přesahují hodnotu několika milionů dolarů za večer a samotný festival funguje jako obří brandingová platforma pro módní a beauty domy.
A komu do kapsy? Těžko říct (ale wild guess bych měla). Přesto vůči nim veřejnost necítí stejný typ morálního odporu jako vůči Met Gala.
Protože móda je pořád často vnímaná jako něco povrchního. Jako „zbytečný luxus“. Ne jako legitimní kulturní disciplína.
Jenže právě Costume Institute je dnes jedním z hlavních míst, kde se móda uchovává jako součást kulturní historie a proti takovým předsudkům aktivně bojuje. Výstavy Metu každoročně redefinují způsob, jakým se o módě přemýšlí – letos například skrze výstavu „Costume Art“, která propojuje oděv s více než 5000 lety umění z kolekce Metropolitního muzea.
Met Gala tedy není jen „party pro celebrity“ (ačkoliv to party pro celebrity rozhodně je a o důležitosti akce mají ponětí možná jen jednotky procent z nich, to nikomu neberu), je to ekonomický motor instituce, která módě přisuzuje stejnou kulturní hodnotu jako malbě, filmu nebo architektuře. A pomáhá tak na bazální rovině nám všem, kdo v módě chceme pracovat.
Možná nám vlastně nevadí samotná Met Gala
Možná nám vadí spíš to, co symbolizuje. Protože Met Gala dnes funguje jako perfektní projekční plocha pro frustraci z nerovnosti, influencer kultury, miliardářů a hyperviditelného luxusu. A móda je jen nejfotogeničtější médium, přes které se to celé odehrává – stejně jako za dob té výše citované Marie Antoinetty.
A upřímně – sama jsem v tomhle dost rozpolcená. Na jednu stranu je strašně snadné nechat se tím spektáklem pohltit, sledovat looky, detaily, práci stylistů a designérů a vlastně si to celé užívat. Na druhou stranu je nemožné ignorovat, co se děje ve světě – ať už globálně, nebo konkrétně v USA – a ten kontrast je někdy až nepříjemně pichlavý. Umocněný tím jak moc móda na koberci před Metropolitním muzeem připomíná večeři v Kapitolu.
Jenže zároveň si myslím, že ten problém není v samotné Met Gala. Pokud bychom chtěli „bojovat“ proti nerovnosti nebo systému, který ji vytváří, muselo by to být mnohem systematičtější rovině než kritika jednoho večera na internetu (kéž by). A paradoxně právě Met Gala je alespoň částečně nástrojem, který vrací peníze zpátky do módy jako kulturní disciplíny, kterou miluju a která by bez podobných mechanismů měla mnohem menší prostor existovat a byla možná ještě víc stigmatizovaná než teď.
Tak co, je právě to napětí – mezi filantropií a extravagancí, mezi kulturou a kapitalismem – důvodem, proč tahle akce pořád funguje tak dobře? A proč o ní každý rok stejně všichni mluví? A proč nás všechny tak trochu (nebo i víc) štve?!
foto: FRANCESC PLANES for VOGUE
