V prvním bloku své diplomové práce představily Abbie Stirrup, Ola Kowalska a Kristýna Nováková, reprezentantka pražské UMPRUM.
Abbie Stirrup z Nizozemí otevřela molo psychedelickou kolekcí Gorious Relapse. Divoce potištěné až posprejované materiály, rohaté koruny a boty na ultra vysoké platformě připomněly nejlepší léta Johna Galliana. Temné poselství jako z děsivého snu ale nepřišlo. Dekompozice a rekompozice oděvních prvků a dílů, ze kterých se modely skládají, vychází ze saka a jeho variant v různých kombinacích. Různé délky zadních dílů nebo vsadky nejsou nic vyloženě nového, Abbie navíc precizně zpracovala motiv předního dílu s fazonou. Ten je úplně samostatný, množí se a skládá, jako krovky brouků, jako křídla kobylek nad Egyptem, s jasným tušením, že tohle nebude fajn probuzení. A i přesto si dokážeme představit, že by se z modelů dala odvodit konfekční kolekce.
Ola Kowalska představila pánskou kolekci Sport+Fun, kombinující streetstyle a sport s uměním a tvrdě praktický aspekt s nadsázkou a osobitostí. V detailu si pohrála s variabilitou, aplikacemi, potisky i motivem šněrování, v celku s vrstvením asymetrií a především promyšleným stylingem, který zahrnoval i kukly na hlavu. I přesto, že červenobílá kolekce zdálky nevypadala jako něco, co by se dalo nosit každý den, není to pravda. Ola jen zvětšila tvary a zdůraznila praktickou funkci oblečení. Sesazené rukávy pro lepší pohyb, prodloužená zadní délka pro pohodlné sezení. Bude tato kolekce k dostání?
Kristýna Nováková, jediná zástupkyně České republiky v módní kategorii, prezentovala minimalisticky artovou kolekci A representative collection of something. Ve své práci experimentuje s mnohabarevným sítotiskem a jeho možnostmi a výsledky práce skládá do příjemně prezentovatelné formy. Největším objektem je „šátkooveral“, nejsladší lila kalhoty, vycházející střihem ze zavinovacích a nejrafinovanější šaty, které drží na těle modelky jen pomocí tenkého lana namísto ramínek. Nás zaujaly hlavně boty, které kolekci dodaly normcore nádech a odtrhly ji od všech vážně míněných místních projektů.
Druhý blok zahájil Karim Adduchi s kolekcí She Knows Why the Caged Bird Sings inspirovanou berberskými řemesly, speciálně pak tkaním koberců. Karimova práce je především poctou tradici a materiálům, které pocházejí z jeho rodného Maroka. Vlna v kombinaci s nylonem a plastem, skvěle nositelné modely i avantgardní trojrozměrné kreace ze zkroucených koberců, všechno v mixu, který ale nevyvolává přílišné etno konotace. Zejména kalhoty s oválnou siluetou nebo třásněný top jsou věci opírající se o současné trendy. Inspirace maminkou a babičkou a rodnou zemí i kmenem se Amsterdamskému návrháři vyplatila.
Michalina Szurgot z Polska se také svezla na etno vlně, ovšem ve středoevropském městském pojetí. Absolventka univerzit v Lodži a Krakowě se dlouhodobě věnuje módě, která by našla své uplatnění spíše na CodeMode než na MBPFW, postupem času je však její tvorba sofistikovanější a technicky propracovanější. V soutěži představila zelenočervenou kolekci s kompletním stylingem. RTW inspirovaná streetstylem byla oproti ostatním účastníkům velmi civilní, na druhou stranu, obsahovala zajímavé momenty, co se práce s materiálem týče. Propracované aplikace s motivem obličejů se objevily na zadních i předních částech oblečení a kabátek, pelerína i lacláče byly zpracovány s Dip Dye efektem. Zajímavé bylo také našití kapes v pásu kolem celého obvodu kabátku nebo zástěry.
Triin Amur zastupovala Estonsko kolekcí unisex vlněných kabátů bez podšívky. Minimalistické, precizní zpracování vlny však mezi ostatními pracemi poněkud zapadlo.
Janina Volkmer uzavřela druhý blok kolekcí inspirovanou Islandem. Kombinace struktur a materiálů, tvrdého a měkkého, ostrých a zakulacených tvarů a vrstev okouzlila nejen nás ale i porotu a Janina zvítězila v kategorii Fashion. Návrhářka nezapomíná na celek ani na kouzlo detailu. Velké huňaté tvary inspirované potřebami severu doplnila subtilními náhrdelníky – tenoučkými copánky z umělých vlasů. Kontrast mezi zimou a teplem domova pak vyjádřila kombinací vlny a lurexového vlákna. Můžeme se jen domnívat, jestli to, co porotu zaujalo, bylo vrstvení a použití kontrastů, nebo v kolekci použitá ruční práce. Janina mimo konfekčních materiálů použila také vlněné česance a masivní úplet z nich. Krása.
Poslední blok přehlídek otevřel Daniel Arosemena se svou prací Folkloric sins of a modern dandy. Na první pohled zběsilý styling a změť prvků a motivů na pánskou módu nevídaná se z blízka rozkládá na jednotlivé prvky, genezi dandyismu v různých kulturách. Od rokokových mašlí a krajek, přes oblečení toreadorů, vznešenost maharadžů i bojovnost amazonských indiánů. Daniel si hraje a žongluje s jednotlivými prvky s otázkou, jaký je vlastně dandy dnešní doby a co si nese z minulosti.
Elvira Tomalevska z Bulharska postavila kolekci The Presence Shift na myšlence variability a vlastní kreativity nositele. Modely, ať už z vlněné plsti nebo tkanin, mají vždy více než dva rukávy a tak umožňují různé oblečení zavinování a přizpůsobení. Od kabátu přes šaty až po košili, zároveň sebou nesou tradiční poselství ve formě použitého materiálu, tvaru zástěry, nebo dlouhé vesty.
Carlotta Barrera ze Španělska představila kolekci Amonet, inspirovanou mimo jiné i občanskou válkou a z ní plynoucí bídou. Carlotta, která se specializuje na umění a pánskou módu prezentovala i dámské modely a vycházela nejen z nových materiálů a jejich úprav, ale také recyklovala staré artefakty. Především modrobílé modely vycházejí z pracovních oděvů, monterek, zástěr, košil a blůz a mluví slovy našich babiček o tom, že hlavní je, aby bylo oblečení čisté a díry zalátané. Rozstřepené okraje to možná trochu popírají, ale precizní záplatování a destrukce materiálu, s použitím starých prvků nahrazujících knoflíky jsou až na hranici výšivky a patchworku.
Jako poslední se prezentovala žhavá favoritka, Nikki Duijst. Se svou prací už zvítězila ve významné soutěži Lichting 2015 a nebylo divu. Vynikající dospělá kolekce měla vše, co ke kvalitní práci patří. Detail, styling, celek, nositelnost a tradici i kreativitu. Nikki ve své práci prohlíží pruhy ze všech možných pohledů a souvislostí, pravidelné i nepravidelné, ve formě potisku, vetkávané i 3D coby plisé. Přes spodní overaly vrství nové přístupy a zkoumá hranici mezi minimalismem a maximalismem.
Fashion část soutěže Diploma Selection ukázala na rozdílné přístupy k tvorbě v různých zemích i na to, že požadavky na diplomovou práci se v zásadě neliší. Omezení počtu modelů a důraz ani ne tak na prodejnost jako na zpracování myšlenky, uchopení materiálu a přínos k dosavadnímu stavu jsou pro závěrečnou práci zásadní bez ohledu na zemi původu. To co se však liší, jsou individuální požadavky škol, vedoucích a oponentů, a také kreativní atmosféra v jednotlivých zemích. Zatímco na západě převládá důraz na kreativitu a experiment, práce studentů-absolventů z východních zemí jsou spíše minimalistické a to jak barevně, tak tvarově. Zajímavá je také pozice Nizozemí. Na nizozemské soutěži Lichting se setkali všichni účastníci Diploma Selection z této země a jen Nizozemci se dostali do finále i na Designbloku. Může účast východoevropských porotců za to, že nevyhrála opět Nikki Duijst?
