Hunger vznikal za velice zvláštních okolností. Když napříč všemi odvětvími procházela ekonomická krize, světoznámý fotograf Rankin a jeden se zakladatelů Dazed & Confused se rozhodli utišit svůj hlad po novém a nepoznaném. I když mnozí říkali, že tisku odzvonilo, tito dva uvedli na trh magazín, který jako jeden z mála dokázal propojit online a print a komerci s neotřelostí. Pokud máte někdy pocit, že setkávat se s lidma z fashion světa musí být samé povídání o Chanel kabelkách a Kim Kardashian, byly byste překvapeni. I mezinárodní fashion svět má dvě tváře. Právě tu víc uměleckou a indie přišla díky MBPFW do Prahy ukázat módní ředitelka časopisu Hunger Kim Howells. Přečtěte si náš rozhovor s jedním z hodně zajímavých hostů letošního podzimního fashion weeku!
Ve světe je už tolik módních magazínů – čím se skutečně odlišují?
Co Hunger dělá jedinečným je postoj – chceme challengovat naše čtenáře, inspirovat je obrázky a fotkami, které mají v sobě poselství – nechceme jenom krásu. Chceme aby přemýšleli nad tím, co říkáme. V Londýně je veliká konkurence a proto se každý snaží být co nejlepší.
Jak to, prosím tě, děláte? 🙂
Každé číslo má nosné téma. Něco čeho se drží pak i ostatní rubriky. A tak pro každé číslo vybíráme nový tým. Vždy řešíme, kdo by se na to hodil. Chceme Hunger používat jako platformu pro nové talenty. To je to co nás nadchává. Nikdy nepřemýšlíme jenom o Londýně, oslovujeme lidi z Milána, NYC – chceme, aby to bylo co nejvíce internacionální. Někdy lidi pracují v malých týmech stále dokola – všichni jsme si vědomi, že to v naši industry tak občas funguje. Pro mně je ale důležité lidi propojovat a dělat stále větší a větší síť kreativců. Proto je také důležité přijít například do Prahy, kde se můžu dozvědět o nových tvůrcích.
Jak tyto mladé lidi a nové talenty nacházíte?
Je to mix zdrojů. Zažít věci naživo, hledat kreativní lidi live je skvělé, ale také mnoho talentů objevujeme díky pinterestu, instagramu nebo díky lidem, kteří zase znají další lidi. 🙂 Náš online content může poskytnout prostor pro větší a větší platformu lidí, což je skvělé.
Váš online content je velice silný. Jak to máte s týmy – dělají ti samí lidé online i offline? Jste propojeni?
Online a hard copy magazín fungují spolu dobře. Jsme ten stejný team a pracujeme spolu. Pro magazín i pro web je hodně důležité, aby se obsah navzájem podporoval. Krom velkých témat, děláme i takové mini témata a více ulítlé věci.
Hunger jako každý magazín musí z něčeho žít. Zrcadlí se inzerce i v editoriálech? Kolik procent věnujete velkým brandům a kolik mladým designérům?
Pro mne je to vždy o mladých designérech. Jasně, že mám ráda i brandy jako Prada, ale podporovat fresh designéry a dívat se na to, co dělají, je důležité. To je budoucnost. Proto taky chodím na všechny graduation shows – objevit talent co nejdříve a dělat s nimi rozhovory pro online platformu. Má v tom být jistá rovnováha. Jako s dámským a pánským oblečením, tak i s brandy. Řekla bych , že v tištené verzi je to 60% pro velké brandy a 40% pro mladé designéry. V online edici zase naopak . Tam je více prostoru, takže si to můžeme dovolit.
Mají ještě magazíny takovou moc, že když se něco objeví na stránkach, začně se lépe prodávat? Máte feedback například od mladých designérů?
Magazíny sílu mají. Ale my jsme více o image. Prodej jde více přes komerční magazíny jako Vogue. Je těžké říct, jestli se díky nám něco více prodá. Zatím žádný feedback nemám. Ale je to dobrá otázka, ráda bych na ni věděla odpověď. Důležité pro designéry ale rozhodně je, aby dělali věci, které nejenom dobře vypadají, ale aby byli skutečně i kvalitní, když dojde na výrobu a prodej.
Krom toho, že jsi módní ředitelka Hunger, věnuješ se taky designérům. Spolupracuješ s nimi a koučuješ je. Jak si se k tomu dostala?
Začínala jsem jako stylistka, pracovala s brandy a měla možnost nakouknout do zákulisí. Stylisti mají výbornou pozici, protože vědí, jak to v byznysu funguje a zároveň častokrát rozumějí i materiálům. Designér potřebuje kolem sebe lidi. Nemůže všechno dělat sám. Ani já bych neudělala celý časopis sama… Je to zdravé, stylisti, casting directori, runneři, PR – je to velký tým, který ví, jak na to. Každý má svůj úkol a spolupráce mezi nimi pak dělá konečný výsledek.
Konzulting je skvělá a funny část procesu tvorbu. Vidíš moodborad a pomáháš značkám a designérům vybrat to nejlepší z jejich ideí! Všichni jsou tak talentovaní a pro ně je to jako dotváření celku, když se bavíme o tom, jaké boty použít, jaký bude make up, jak bude vypadat catwalk atd. Pomáhám jim myslet ve větším celku. Taky spolu děláme občas na identitě značky, logu, stránce, social médiích nebo PR prostřednictvím celebrit. Nebo kde vyrábět a kde prodávat, jaká by měla být jejich cenová strategie a podobně. Je toho spousta. Designéři jsou někdy do své práce tak zahloubeni, že potřebují někoho, kdo dodá nadhled.
Co si myslíš o českých designérech. Je možné, aby tvůrci z malé krajiny prorazili ve světě?
Ano! Pávě proto jsem přišla do Prahy. Prague Fashion Week jsou pro mě nová jména a úplně nová scéna. Důležité jsou nejen kolekce, ale také příběhy značek a designérů, catwalk nebo celkový design. Vždy když něco vidím, zapamatuji si to a snažím se pro ty nejzajímavější kusy najít správné zařazení. Myslím, že je vzrušující být malý designér. Nikdy nevíte, jak to dopadne, ale důležité je přemýšlet celosvětově. Protože i pro produkty vašich designérů může být správný zákazník například v Asii. Díky sociálním médiím jsme si všichni blízko – takže bych používala rozhodně všechny prostředky.
Jaké jsou 3 rady, které by jsi dala každému mladému designérovi?
Poprvé: Vyber si dobrý tým! Je důležité mít kolem sebe lidi, se kterými se cítíš dobře, můžeš být svůj a dosáhnout toho, co chceš. Je strašně důležité se navzájem učit, ale mít také stejný cíl.
Podruhé: Nezapomínat na byznys stránku! Mít byznys plán, vědět, kde se kolik utratí a jaké jsou výnosy. Je smutné, když díky tomu skončí někoho kariéra a v Londýně je těchto příkladů opravdu hodně. Musíš byt dobrý v time managmentu. Není to jenom o kolekcích ale taky o organizaci a o papírovaní. Někdy o tom samotní designéři nepřemýšlí, protože jsou nadšeni. Pak je ale vidíš padat.
Potřetí: Asi nejzásadnější rada – neztratit se v procesu! I když si v průmyslu už nějaký čas, je stále zapotřebí být milý ke každému. Být prostě cool a férový, protože energie, kterou dáš se ti pak vrátí.
