Klára Kozderková tvoří pod autorskou značkou Vanami a módu chápe jako jazyk a nástroj, kterým lze mluvit o tématech, jež přesahují estetiku. Udržitelnost pro ni není přívěsek ani marketingová nálepka, ale přirozený výchozí bod. Silně se to propsalo už do její absolventské práce na vysoké škole v Dánsku, kde se věnovala fenoménu Matildina efektu – tématu, ke kterému se v rozhovoru vracíme detailněji a bez zjednodušování.
Vanami se mezitím postupně zapisuje na mapu současné české módy: Klára svou práci představila na platformách jako Dotek nebo Vision Prague, čeká ji Budapest Fashion Week a v Praze si otevřela vlastní kamenný prostor. Ten dnes funguje nejen jako showroom, ale i jako místo pro pop-upy, workshopy a setkávání. Jak sama říká, tohle není hotový projekt, ale proces.
Jaká byla její cesta, jaké hodnoty stojí v jádru značky Vanami a kam chce Klára svou tvorbu dál posouvat?
Začátky & identita
- Jak dlouho se módě věnuješ a pamatuješ si moment, kdy sis řekla: „Jo, tohle je ono, tomu se chci věnovat“?
Módu miluju od dětství, začalo to na prázdninách u prarodičů. Když mi bylo pět, začala jsem se dožadovat, aby mě babička naučila plést a háčkovat, ne dlouho po tom jsem chtěla, aby mi ukázala starou Veritasku, na které šila. A tak babička šila a já a myslím, ze i pro babičku byly tyhle naše experimenty obohacující a uvolňující a do teď s ní spolupracuji.
Když mi bylo devět, skončil můj první velký sen a to být baletkou. Baletu jsem se tvrdě věnovala od útlého dětství a v sedmi letech jsem nastoupila do přípravky národního divadla, ale postupně se pro mě balet stal utrpením. Začala jsem se tedy věnovat více kreslení návrhů a ručním pracem. To jsem si zamilovala a řekla si tohle je to ono, co chci dělat celý život.
Záměrně jsem se nedostala na gympl – prostě jsem udělala chyby v testech a snažila jsem se jen na průmyslovce v Holečoviciích na talentovkách (smích). Moji rodiče totiž měli jakožto umělci na plný úvazek strach, z toho, že budu také umělec – věděli totiž jak je to těžké. Ale bylo to marné, byla jsem silná a cílevědomá už tehdy.
- Co je pro tvou tvorbu zásadní – hodnotově i esteticky – a proč?
Dlouho jsem si zásady hledala a tvořila. Teď je to udržitelnost – hlavně snažit se limitovat odpad a zpracovávat už vzniklý textil, deadstock. Pracuju na zerowaste produktech, který mi pomůžou zpracovávat 100 % odpadu, chtěla bych mít totiž cyklickou značku. Esteticky je to pro mě práce s neutrální paletou a jen pár výraznými barvami, převážně s červenou a baby blue.
Nesouhlasím s tradičním pojetím krásy, takže u mě nenajdete prvoplánově sexy produkty, a to i přesto, že pracuji často s transparentností. Cílem je, aby byl produkt křehký a jemný a ne vulgární a erotizující.
- Jak bys svou značku popsala někomu, kdo ji zná jen ze sociálních sítí?
Vanami je projekt, který používá módu jako komunikační prostředek. Vyjadřuje názory, postoje a příběhy, které jsou pro mě důležité a chci, aby se o nich mluvilo.
- Co na módě miluješ a co tě na ní štve?
Miluju svobodu a to, že buduji můj vlastní vesmír, ve kterém je všechno, tak jak si přeju. Miluju ten proces, kterým ventiluju svůj vnitřní svět a bouře, které se v něm dějí. A co mě štve? To, když se z módy stává povrchní plytká zábava, která jen potvrzuje stereotyp. A štve mě, když se lidé z módního průmyslu povyšují nad ostatní, když se z veřejných soutěží stávají elitářské rybníčky. Všichni o tom ví a nikdo s tím nic nedělá.
- Jaké hlavní poselství chceš tedy skrze Vanami předávat?
Sílu. To, že nic nenechám být, dokud to není dokončeno. Jsem velká bojovnice a nevzdávám se. A touhu po rovnocennosti a spravedlnosti.
Proces & inspirace
- Jak probíhá tvůj kreativní proces od prvního nápadu až po hotový kus?
Většinou to přijde samo, třeba když čtu zajímavou knížku – teď to třeba byla kniha mateřství od Sheli Hetti. Pak jdu na látky, nemyslím primárně na oděv, jen vnímám, jak na mě působí. Potom si sednu a hledám faktické a inspirační zdroje. Čtu a hledám podklady, abych měla na čem stavět, vždy je to vlastně taková studie a analýza, abych měla o tématu opravdu přehled. Potom přichází vizuální část, začínám dělat koláže a hledat siluety. To mě naučili na škole v Dánsku, dá se tím skvěle mapovat proces a zaručit to, že je nápad opravdu 100% z mé hlavy.
Až po tom, co mám základní siluety začínám přemýšlet nad konkrétními oděvy a prvky a začne se moje představa konkrétněji rýsovat. Všechno si taky šiju sama – jsem zatížená na kvalitní zpracování a oděvní technologie.
- Co tě nejvíc inspiruje a žene dál? Byly chvíle, kdy jsi měla chuť módu „pověsit na hřebík“?
Nikdy jsem nechtěla skončit, a to jsem zažila opravdu silné vyhoření a depresi po přestěhování do Dánska. Ale ani v tu chvíli jsem nikdy nepomyslela na to, že s módou přestanu. Stále jsem šila a posílala produkty do prahy. Žene mě to, že cítím ve své práci smysl a přidanou hodnotu.
- Jakou roli ve tvé tvorbě hraje řemeslo a práce s materiálem?
Velkou. Jsem vystudovaná od střední až po vysokou školu v oděvním návrhářství, což je celkem devět let studia. Prošla jsem tvrdou školu a bylo to pro mě chvílemi hodně těžké. České školství v tomto oboru je opravdu hodně tvrdé a člověk v sobě musí najít obrovskou sílu a disciplínu, aby školu dokázal dokončit.
Tempo a work-life balance
- Dotek, Vision, studium v Dánsku, teď fashion week v Budapešti, k tomu kamenný obchůdek… máš toho opravdu hodně. Jak to zvládáš a jak u tebe funguje takzvaný work-life balance?
Snažím se, ale je to pro mě těžké. Hodně pomáhá to, že to prostě miluju a naplňuje mě to, víc než unavuje. Ráda hledám svoje limity a ještě jsem na ně nenarazila. Do toho se snažím sportovat, hýbat se, a ventilovat tak intenzitu práce. A taky se snažím být doma přítomná manželka, ráda vařím a s balancem mi hodně pomohlo to, že už nemám šicí dílnu doma.
- Umíš si vědomě říct o pauzu, nebo se to pořád učíš?
Už to docela zvládám! K vánocům jsem si třeba přála odjet sama na dovolenou do hor. Dostala jsem to od svého muže a rodičů a bylo to skvělé.
Formáty & srdcovky
- Co je pro tebe největší srdcovka – pop-upy, přehlídky, nebo komornější prezentace?
Miluju to všechno, ale teď nejvíc žiju obchodem a tím, že se snažím ho postavit na nohy. Ale srdcovka jsou asi nějaké menší představení kolekcí, kde se můžu bavit s hosty a věnovat se jim. A do budoucna to snad budou módní akce spojené s edukativními formáty a propojování módy s feminismem a socio-politickými tématy.
- Co ti dává větší smysl: kontakt se zákazníkem, nebo samotná módní show?
Kontakt se zákazníkem je pro mě obohacující a motivační, přehlídka je zase extrémní adrenaline rush, je to obojí úplně jiné a asi si neumím vybrat.
Móda & politika
- Když jsme se naposledy viděly, dlouho jsme se bavily o propojení módy a politiky. Jak tohle spojení vnímáš dnes?
Pořád stejně intenzivně. Jsem teď pár dní před odjezdem do Budapešti, kde budu prezentovat svou první kolekci s opravdu velkým feministickým přesahem. Asi nikdy jsem na svou práci nebyla tak pyšná. Vím, že chci používat svůj hlas k tomu, abych mluvila o těžkých tématech – teď je to pro mě feminismus, rovnost a mateřství. Začínám se teď taky připravovat na přijímačky na magisterské studium gender studies!
- Myslíš si, že má móda povinnost být politická?
Není to povinnost. Podle mě je důležitá upřímnost a svoboda, to, že někomu mohu poskytnout určitý úhel pohledu, ale povinnost to není.
Studium & Matildin efekt
- Tématem tvé absolventské práce na vysoké škole v Dánsku byl takzvaný Matildin efekt – fenomén, který popisuje systematické zneviditelňování nebo připisování zásluh žen mužům, zejména v oblasti vědy, kultury a inovací. Proč sis vybrala právě toto téma a jak se podle tebe tento mechanismus dnes promítá i do světa módy?
Protože jsem velmi alergická na upozaďování žen, na jejich ponižování. Vadí mi, když si o nás lidé myslí, že jsme něco míň, že patříme jen do kuchyně. Hlavní je ale to, že je to stále aktuální, že se to stále děje a když jsem se na tento fenomén ptala lidí v mém okolí, zjistila jsem, že ho skoro nikdo nezná. A tak jsem si řekla, že je to dobrý začátek mojí nové další aktivistické cesty.
- Posdílíš s námi nějaký fun fact o kolekci?
Měla jsem jednou fititng se svou profesorkou na střihy a vysvětlovala jsem jí svůj koncept. Koukala na mě a velmi soustředěně mě poslouchala, pak mi řekla, že o tomto fenoménu ví, že její dcera je vědkyně a stále se jí muži ptají, jestli si nespletla místnost, když přijde do laboratoře, nebo na konferenci. Není to moc fun, ale byl to moment, který mě velmi motivoval.
- Setkala ses s tímto fenoménem i ve vlastním životě nebo v módním prostředí?
Setkala, uvědomila jsem si to až po konzultaci s externistou z Central saint Martin z Londýna, který mi řekl, že to, co mě a tyto témata dělá výjimečnou je to, že jsem si většinu těchto věcí v nějaké formě prožila. Proto k nim dokážu být vnímavá a empatická a následně je skrze módu vyjádřit.
Budapešť Fashion Week
- Čeká tě fashion week v Budapešti, kam jedeš jako jedna ze dvou návrhářek reprezentujících Česko. Jak dlouho trvají přípravy na takovou akci a co všechno obnáší?
Jedu tam prezentovat kolekci The Erasure inspirovanou Matildiním efektem. Na dokončení kolekce jsem měla něco málo přes měsíc, což je dost málo. Celé to byl komplexní a náročný proces.
- Zařizuješ si většinu věcí sama, nebo určitou formu podpory poskytuje i samotný fashion week?
Tento fashion week je opravdu velmi dobře zorganizovaný: zařizují modelky, fitting, oblíkačky… Mojí zodpovědností je poskytnou produkt, který se bude prezentovat v co nejkomplexnější formě.
- Co pro tebe osobně znamená prezentovat svou tvorbu v mezinárodním kontextu?
Je to moje dosavadně největší a nejprestižnější prezentace. Snažím se připravovat na potenciální vlnu pozornosti, která doufám, že přijde (smích). Je to stresující a vzrušující zároveň!
Sny, budoucnost & další směřování
- O čem ve spojení s módou sníš?
O tom, že se jí budu dlouhodobě věnovat na fulltime, že Vanami bude růst a jednou ho předám svým dětem.
- Na co se můžeme těšit dál ve tvé tvorbě?
Na mojí vlastní přehlídku, která odstartuje každoroční víkendový program. Ten se bude věnovat módě i edukaci ve mnou zvoleném tématu.
- Kam by ses chtěla jako návrhářka posunout v příštích letech?
Chtěla bych rozšířit výrobu, konečně si najít švadlenu a nebýt na všechno sama. Chci mít produkty i v jiné zemi než v Čechách a dál pracovat na zero waste cestě.
