Svátečně prostřený stůl, Black Tie dress code a linoucí se všudypřítomná květinová vůně drahých parfémů. Přesto není řeč o slavnostní večeři. Páteční večer sice slavnostní byl, nicméně patřil hlavně módě Vandy Jandy. A také návrhářce samotné – diva totiž při příležitosti uvedení své přehlídky zároveň oslavila své dvacáté šesté narozeniny. A to, jak už je u ní zvykem, ve velkém stylu: kolekci dominovala růžová, tylové sukně, tvíd a precizní ruční výšivky.
Na FULL TIME DIVU bylo full – a není divu. Přehlídce totiž předcházela oficiální pozvánka graficky rámovaná podobně jako starodávná zrcadla. A ono taky vlastně tak trochu o zrcadlo šlo – text odrážel návrhářčiny myšlenky, pohled na svět, budoucnost značky, ale také Vandino další směřování.
„Žít s lehkostí v dospělé realitě své dětské fantazie je náročnější, než se zdá,“ stojí hned v úvodu. Člověk by se až lekl, že by si návrhářka s něčím nevěděla rady, což jejímu typickému odhodlání není podobné. A taky, že ne. Záhy se v několika větách dozvídáme radu, jak si onu dětskou naivitu (u)chovat: zahalit ji do růžového oparu snovosti plného krajek, květů, perel, volánků a na závěr zavázat mašlí – tak, aby nám onen svět nikdo nenarušil.
Vanda se ale rozhodla, že nám do něj dovolí alespoň nahlédnout, a tak se také i stalo. A jelikož se snílkům říká, že mají hlavu v oblacích, bylo i molo trošku výše, než je obvyklé – modelky předvedly elegantní kolekci na dlouhém stole dominujícím v rozlehlém prostoru Holešovické elektrárny, kterou se po pár minutách ticha rozezněl hlasitý popový party playlist.
Svou tvorbou se návrhářka vrátila zpět do dětství k hodnotám, díky kterým ji, jak sama říká, móda kdysi uhranula. Tedy k precizní práci, ručnímu zpracování, zdobnosti a výšivkám. Tyto hodnoty vyžadují spoustu času, ten se ale nakonec odměnil a tisíce hodin práce Vandy a jejího týmu se ve výsledku promítly do různorodých modelů protkaných jasným návrhářčiným rukopisem, přičemž celou přehlídku sjednocoval výrazný prvek v podobě růžových paruk na hlavách modelek.
A právě lásku k růžové doplnila ještě umocněnější láska neskrývané inspirace módním domem Chanel. Dominovaly pečlivě zvolené látky tvídu, doplněné tylem a průsvitnou krajkou. Lemy sukní zdobily ručně vyšité drobné květy, rafinované střihy dokreslovaly snový dojem celé kolekce, zároveň podtrhávaly ženskou sílu, píli a solidní dávku odhodlání, které muselo být do každého modelu vloženo.
Možná o něco více než jindy se Vanda zaměřila na siluetu, kterou v modelech budovala v opozicích: ostře tvarované sakové modely široké v ramenou kontrastovaly se splývavými šaty z lehkého materiálu zakončeného hravým volánem z peří.
Kolekce se tak stala nejen návrhářčinou oslavou, ale také oslavou ženskosti, divokosti, elegance, něhy a v neposlední řadě vytrvalosti. Když se návrhářka závěrem procházela po stole s popadanými křišťálovými sklenicemi, které odrážely lesk flitrů na lemu Vandiny sukně, představovala jsem si, že jí v hlavě hraje poupravený refrén známé písně: „It’s my party and I SLAY if I want to“. A jak se také potvrdilo, když Vanda opravdu chce, tak ji nic nezastaví. Ani rozlité červené víno na dlouhém stole – koneckonců, když se o pár minut později vsáklo do bílého ubrusu, všimla jsem si, že se příhodně zabarvilo do růžova.
Autor textu: Magdaléna Čevelová
Foto: archiv Mercedes-Benz Prague Fashion Week
