Infiberry je příkladem využitého potenciálu nabízeného prostoru. Už když procházíte branou z plastikových sáčků roste ve vás zvědavost i tušení. Ano, v plné síle se tu ukazuje průměrná česká spotřeba těchto pytlíků.
Účel plně zkompostovatelného sáčku Frusack jako alternativy je tu evidentní a cesta od problému k řešení jasná.Na podobné vlně se nese i Contiqua, team designérů který vám s nadšením představí svůj boj s průmyslovým odpadem prostřednictvím využití odstřižků například z potahů kancelářských židlí a jejich přeměny v peněženkynebo kryty na mobily. V zákulisí studia VZ Architekti zase můžete podiskutovat třeba o vyrovnávání se s reakcemi okolí na moderní stavby uprostřed Prahy nebo být snad i příjemně překvapeni, že toto studio používá pro vybavení svých prostor výhradně tuzemské výrobce a jejich nábytek.
Mezi módními tvůrci bohužel příliš inovace nenacházíme a využití prostoru je spíše vágní, výrobní proces zcela chybí nebo si ho musíte složitě domýšlet. Mile překvapila energická Lucie Erban Mares z LEM Design.
Nadšeně hovořící o vzniku kolekce Zrcadlení od nápadu, přes techniku využití zrcadel a jejich odrazů až po názornou ukázku impelementace nápadu do skutečné tvorby.
Tváří v tvář designérům vám před očima přímo ožívají jejich myšlenkové procesy i techniky, bez nich se kouzlo vytrácí a před sebou máte nerozklíčovatelnou směsici předmětů. Promovaný (a chvályhodný) cíl Prague Design Weeku je otevření dveří do pozadí tvorby, ta by ale měla umět hovořit sama za sebe. Zdaleka ne všichni vystavovatelé se tohoto zadání drželi.
Další ročník? Určitě má smysl! Ovšem přejeme Prague Design weeku větší konzistenci v přístupu k prezentaci. Chceme víc takových, kteří nás skutečně vezmou za svým tvůrčím procesem a chceme, aby i český zákazník viděl a docenil designérskou práci a její výsledky. To přece mělo být cílem.
