Dora Tomscanyi
Prázdninová kolekce Dory Tomscanyi vykouzlila úsměv snad na všech přítomných tvářích a nerad by ji měl snad jen opravdový škarohlíd. Příběh prázdnin tak, jak je milujeme, ve všech podobách, s hravou grafikou, elegantním pojetím a cool detaily, je prostě skvělý. Celá kolekce reflektuje 70s a nejnovější trendy z různých pohledů, nechybí overaly, polo šaty, propínací šaty a sukně, bermudy s vysokým pasem ani košilové šaty a vojenské bundičky. Dora prezentuje oblečení pro dovolenou snů tak, jak přichází. Od skautského tábora v lese, před dovolenou s rodiči u moře, pobyt na venkově a návštěvu maurských památek až po vrchol, romantickou, dospělou lásku zabalenou v hedvábném saténu s potiskem květů.
Optimismus prostupuje vše, jako červencové slunce, zlaté knoflíky září, textilní opasky do kovových kroužků upravují siluety a pozadí kouzelně zdůrazňují zadní kapsičky, našité na šatech i vestách. Dora si hraje na všech úrovních, vykrojená záda u šatovky jsou stejná jako u šatů s rukávkem – a tak je rukávek prostě nasazen do jinak velkého průramku jinak velkým tvarem. Něco vynikajícího!
THEFOUR Budapest
Trio návrhářů tvořících značku THEFOUR odprezentovalo kolekci New paradigm. Hlavním tématem by podle tiskové zprávy mělo být flow, stav, kdy dojde k dokonalému propojení mezi jedincem a jeho činností, čas se zastaví a vzniká velké dílo. Nazvat toto kolekci velkým dílem by ale zřejmě bylo odvážné. Značka rozhodně nepatří mezi nováčky, oblečení pro jaro a léto 2016 jakoby však bylo jen náplní pro butik, ve kterém si to své má najít každý. Ano, uspokojení najde žena milující sportovní eleganci kalhot a bundiček, elegantní minimalistka v cullotes, plášti a černém hedvábí, mladá dívka holdující skinny kalhotám a odhalenému bříšku i dáma soustředěná na lichotící střihy. Ale kde je flow?
THEFOUR ukázali v neutrálních barvách hlavní tři roviny práce. Cit pro konfekci, digitální potisk materiálu a práci s laserem. Za zmínku stojí hlavně poslední zmíněná. Přestože motiv čas od času připomíná laciné prořezávané legíny, je právě takovým mixem popkultury a textilního umění, který nás baví. Nejlépe vyniká na ultra skinny kalhotách a topech, méně už na sukních a kabátech zakončených volánem. Čistý řez různými materiály má i přes designové nedostatky něco do sebe.
Je suis belle
„darmo plakat nad rozlitým mlékem“
Jak se může zajímavý záměr a kreativní pojetí rozlít v kaluž klišé ukázala kolekce Je suis belle. Bílé hedvábí zaplavilo molo a povlávalo v atmosféře horkých letních dnů, pableskující sluneční paprsky se odrážely v aplikovaných cákancích swarowski krystalů. Ale zatímco některé modely kombinující minimalismus s maximalistickými bling-bling efekty byly právě tak akorát dráždivě dokonalé ve svém kontrastu, jiné sklouzly do kaluže těch nej klišé, která by se nestyděl prodávat ani butik na hlavní třídě Karlových Varů.
Precizní práci s materiálem a promyšlenou konstrukci tak bohužel nakonec přebily modely, kterým nápad kriticky chybí. A co byly ty krásné momenty, které stojí za to vylovit? Asymetrické šaty s ručně strukturovanou přední částí, elegantní, minimalistické a artové zároveň, letní kabátek pošitý plexi hvězdami, dlouhé košilové šaty podšité tak, aby neprosvítalo tělo, nebo krátké košilové šaty s holými zády jsou to, co bychom velmi rádi nosili. Také aplikace krystalů, které vypadají jako cákance barvy, má hodně co do sebe, podobně jako stejně řešené kožené tašky. Minimalismus může být maximalistický. Jen je třeba nesklouznout k tupé devadesátkové konfekci.
Domi Grzybek
Představila „Nové náboženství Růžové Améby“. Psychedelická kolekce vyvedená v pastelových barvách je kouzelným koktejlem Markéty Martiškové a Terezie Rozalie Kladošové. Více je více, hlavně když dojde na ruční práci. Maximalistické zdobení sahá po téměř všem umění, které je na poli textilu dostupné. Výšivka, aplikace a jejich vrstvení, párání i tkaní, vlna, korálky, střapce, srst, flauš, krajka, nášivky, pajetky, flitry…
Cokoli si přestavíte k poctě „bohyni Amébě Růžové“. Že je to nějaké divné? Móda je přece hra a Domi Grzybek zná pravidla. I ty nejdivočejší kousky jsou pohodlně nositelné, stačí trocha odvahy. Základní střihy unesou opravdu hodně a prvky modelů si umíme představit i v běžných situacích mírně extravagantní ženy. Copak mikina s nášivkami je moc? Nebo kalhoty, s přídavky vyvedenými do líce? Svetr se zdobenými zády? Ručně tkaná sukně? Všechno funguje, ne jen jako přehlídkové divadlo ale jako samostatné prvky. Kolekce Domi Grzybek rozhodně není konfekce. Ale jak říká Petra Ptáčková, ne každý chce žít konfekční život. Pro ty, kteří sní sladce fantastické sny plné orchideí a třpytivého prachu, je tady „Améba“. Výborná ve své kategorii.
