Zlín je (asi nejen) v polovině února fascinující místo. Nádherná, brutálně funkční architektura, strohé tvary, velkorysý urbanismus a červené cihly jsou v kontrastu s oblými kopci, šedobílou oblohou a krajinou pocukrovanou sněhem. V bílém kouři, stoupajícím z komína se všechno spojuje, stejně jako se v ulicích míchá “paneláková” mentalita a svěží duch citlivých rekonstrukcí a úcty k prostoru. Tak, jako se v lidech mísí maloměstský styl tržnicového typu a bohémské pojetí oděvu studentů a návštěvníků. Díky propojení těchto kontrastů vzniká fascinující kreativní mix, který místo aby unavoval, obohacuje všechny a dává městu neuvěřitelnou energii.
Fashion Show DOTEK, akce organizovaná na pomoc Pečovatelství a ošetřovnictví Dotek ve Vizovicích, se skládalo ze dvou částí. V první části představili své kolekce studenti ateliéru designu oděvu, v druhé části pak proběhla charitativní dražba originálních modelů, vytvořených speciálně pro tuto příležitost.
Jako první prezentovala kolekci “Je mi dobre” Nikola Gurková. Barvy dívčí střihy a vzory jsou trochu teenage, ale Nikole se do kolekce povedlo propašovat i trendové prvky, v podobě širokých gum, a neobvyklý chlupatý materiál. Zajímavá byla i aplikace reálných větviček a velmi povedená fazona vest. I přesto, že se rozhodně nedá mluvit o dospělé kolekci, Nikola ukázala že o oděvu umí přemýšlet. Jen bude třeba rozhodnout se pro jeden a nebo dva klíčové prvky.
Druhá kolekce Ivony Klimetnové nesla název Primitiv. Jednoduché tvary, nápad otisku chodidla i celková myšlenka byly bezesporu zajímavé, ale oranžovo-černá barevnost rozložená podle nejhorších fashionmarketových klišé to zabila. Tvrzení, že škoda kontrastního lemování, které padne vedle, tady rozhodně neplatí.
Lukáš Krnáč si připravil ke kolekci Identita vyčerpávající povídání, které se ovšem trochu minulo. V modelech pracoval s kůží, kožešinou a těžkým průmyslovým PVC a jsou to nádherné kusy, které neocení jen vegetariáni (kožešina byla recyklovaná). Milý Lukáši, příště se vykašli na vysvětlující texty a nech za sebe mluvit svoji práci. Její hlas je nepřeslechnutelný a čistý. A ty ponožky!
Jako třetí ukázal svoje Kafe a cigára Roman Častulík. Roman je trochu megaloman, co se projektů týče, takže k oblečení prý nechal vyrobit i parfém. Naštěstí se to na kolekci nijak negativně neprojevilo. Roman pracuje s kontrasty mezi materiály i zpracováním. Kombinuje lehké bavlněné krepy a fáče s hladkou vlnou, klasicky střižené kalhoty s topy ve stylu “chodící hromádka hader”, půlí saka a nebojí se detailu ve formě kýčovitých zlatých knoflíků. Tovární polotovary klobouků a skryté obličeje doplnily celkový styling “mondénního Mexičana”. Všichni co máte rádi avantgardu, zpozorněte. 🙂
Jako třešnička na dortu se představila Magdalena Mikuličáková. Ani ona se na módu nevrhla hned po maturitě a jiný přístup je znát. Magdalena se vrhla na kýčovité zpracování kýče. Jednorožci, prošívaný satén, pastelové barvy a volánky připomněla Terezii R. Kladošovou, k u které byla Magdalena na stáži. A bylo to skvělé. wow. Takhle má studentský design vypadat.
První část se završila a přišel část na to hlavní, prezentaci a dobročinnou dražbu speciální kolekce s modely všech studentů ateliéru. Materiál na tvorbu modelů darovali sponzoři, vyvolávací cena šatů, kalhot i kabátů byla stejná, 1000 Kč. Bohužel, ani ten nejlepší kabát, u kterého by tržní hodnota byla kolem 16 tis. se neprodal za více než pět, a u jiných modelů byla situace ještě horší. Je to trochu škoda. Na druhou stranu, něco to vypovídá o situaci na české módní scéně. Ti, co by si oblečení od návrhářů mohli dovolit, se o něj nezajímají. A ti, kteří se zajímají a v módě se pohybují, si ho ani za tak směšné ceny nemohou dovolit.
I přes zvláštní pocit z finální dražby a jiné veselé chvilky způsobené střetem civilizací, bylo to úžasné. Zlín je fascinující progresivní město, a stejně tak vypadá místní módní scéna. Jestli je Lipsko nový Berlín, je Zlín lokálním Lipskem. U toho rozhodně nechcete chybět 🙂
