Kde není společnosti, není módy. Dá se zúžit i na „kde není sociálních skupin, není módy.“ Pocit sounáležitosti k naší skupině přátel, rodině a lidí se společnými zájmy je pro každého stejně zásadní jako touha po odlišení se od skupiny jiné. Naši osobnost utváří jednak náležitost k určité skupině, ale také vymezování se proti okolí. Toužíme po klidu i aktivitě, tvořivé činnosti i zahálení… Chceme nové zážitky a cestujeme po světě, ale zároveň si vždy nosíme kus domova s sebou, ať už v podobě fotografií blízkých nebo drobných, zdánlivě nevýznamných předmětů. A móda se zakládá právě na tomto vnitřním pnutí, uspokojuje naši touhu po sociální opoře a zároveň chuť sebeodlišení.
Spojení a odlišení. Jednoduché pravidlo, které se týká prostě všeho. Je přirozeností člověka mít ambice a stanovovat si cíle. Společně s nimi vidíme i skupinu, která tyto ambice naplnila. (celebrity, přátelé, úspěšná pani naproti z baráku..) Vnitřní pudy nás pak motivují se k těmto lidem co nejvíce přiblížit. Glanc a vybrané chování se přejímá obtížně, kdežto vnější změna je mnohem víc po ruce. Stačí mít pár peněz nebo šikovné ruce a voilà, na první pohled žádný rozdíl. Tzv. „vyšší vrstvy“ (ve smyslu módního uvědomění) nezůstávají nečinné a vymýšlí stále nové a nové cesty k odlišení se od „plebs“. V tom spočívá dynamika módy. Někdy se tak stávají módními tak prazvláštní věci, že se zdá, jakoby móda chtěla ukázat svou dominanci a svéhlavost.
Vítězství člověka nad módou – i to je možné. Hledíme na módní ikony a za jejich stylem vidíme kreativní myšlení a vyjádření osobnosti. Ale možná, že to tak není, možná je následovaný trend ryze fyzický. Třeba byly ve středověku moderní špičaté boty, protože některý z panovníků zakrýval výrostek na noze, stejně jako Anne Boleyn dlouhými rukávy zdeformovaný malíček.
Společnost bez módy? Z pohledu dnešního světa neuvěřitelné, ale i taková skupina existuje. Stačí vyřadit jeden ze svázaných prvků spojení-odlišení. Kde jsou autoritářské režimy, tam hraje prim pud spojení a odlišení je nepřijatelné. Vzpomínáte na socialismus v ČSSR? Příklad ze svobodné společnosti – Křováci, nemající žádný třídní systém, prvek odlišení je pro ně postradatelný.
Kdo je módní člověk? Ten, který je v pohybu, ten který někam směřuje a přitom nikdy nedojde k cíli. Zdá se to být frustrující, ale je důvod, proč lidé vyhlíží novou výzvu po uskutečnění svého snu. Dosažení cíle přináší vnitřní prázdnotu, pnutí je pryč a člověk stojí na místě.
Se stále se zrychlující dobou nabírá móda na obrátkách. V době, kdy pomíjivé a proměnlivé prvky života dostávají větší prostor, se móda dává do sprintu. Její podstata spočívá v ovládnutí pouze části skupiny, zatímco zbytek je teprve na cestě k ní. Každé rozšíření ji přináší směrem k zániku, neboť právě jeho zásluhou mizí rozdílnost.
Móda je stále dominantou žen. I tento fakt dokáže sociologie objasnit. Pokud je někomu odepřena svoboda v určitých oblastech, móda je náplastí. V raných dobách lidské společnosti si žena v mužském světě hledala své místo a našla jej právě v šatstvu. Proto v italské renesanci nenarazíme na žádný výstřední styl – žena zde měla možnost osobního rozvoje, vzdělání a její postavení bylo na úrovně muže – pud osobní výjimečnosti byl dostatečně uspokojen v jiných oblastech.
Nastolit otázky a přemýšlet. Co se skutečně skrývá za módou? Proč je tohle můj styl? Možná je to jen kus látky v určité podobě, která se nám „prostě líbí“, možná se za tím skrývá víc. Proniknutí do podstaty sebe sama prostřednictvím odpovědí na tyto otázky rozhodně stojí za pokus, nemyslíte?
Zdroj: Georg Simmel – Peníze v moderní kultuře a jiné eseje (esej Móda, str. 100)
