V rámci pražského podzimního Fashion Weeku předvedla svou rozmanitou práci kromě známých českých návrhářů také mladá nadějná generace studentů UMPRUM. Letos naposledy se tak stalo ještě pod vedením Liběny Rochové, která po patnácti letech ateliér oděvu opouští. Na pozici ji vystřídá Simona Rybáková, známá textilní a kostýmní výtvarnice.
Přehlídce předcházelo krátké uvedení i pomyslné rozloučení ve formě rozhovoru novinářky Veroniky Ruppert s Liběnou Rochovou, která ateliér vedla od roku 2008. Profesorka a významná módní návrhářka má za sebou řadu velkých úspěchů. Za zmínku určitě stojí ten loňský, kdy Liběna získala cenu Módní designér roku v soutěži Czech Grand Design.
Nejen tedy, že sklízí úspěchy s vlastní tvorbou, pod jejím vedením se stejně tak dařilo také ateliéru, ať už v Česku či zahraničí, kde studenti naši zemi hrdě reprezentovali. A úspěch má Liběna, jak jsme zjistili a jak níže prozradíme, také u studentů, které jsme v souvislosti se změnou vedoucí vyzpovídali.
Ale zpět k Fashion Weeku. Studenti v rámci týdne módy předvedli aktuální ateliérový projekt s názvem Moje značka. Cílem projektu Moje značka, který vedla Liběna společně s odborným asistentem Vojtěchem Novotným, bylo poznat a naučit se, jak založit oděvní značku. Úkol trval dva semestry a měl studující vést ke komplexnímu vytvoření vlastní značky realizovatelné v konfekční malosériové výrobě.
Důraz byl kladen na cílového zákazníka, ale také na udržitelnost a důležitou marketingovou stránku, identitu značky, branding a cenotvorbu. Tyto aspekty jsou totiž, stejně jako u každého jiného zboží, nezbytné k úspěchu na trhu.
„Vznikly zdařilé, profesionální a osobité kolekce, které sklidily na závěrečné přehlídce velký ohlas. Jsem přesvědčena, že mnozí z mých studentů jsou již připraveni na vlastní úspěšnou tvůrčí kariéru“, zhodnotila výsledek profesorka Liběna Rochová.
Kromě ukázky některých předvedených modelů jsme se také zeptali studentů, co by rádi Liběně vzkázali a jaké kvality u pedagoga v oděvním oboru oceňují.
Václav Černý, který působí v rámci uskupení STUDIO 3,představil šaty z průsvitného splývavého materiálu doplněné dlouhými rukavičkami. Do jednoho z modelů zapojil také výraznou modrou barvu. Šaty jsou propracované do detailu, což je aspekt, který si dle jeho slov ze školy odnáší.
„Pokud bych měl zmínit něco konkrétnějšího, co mě hodně posunulo v mé autorské tvorbě a za co jsem Liběně opravdu vděčný, je to především její profesionální přístup k našemu řemeslu a ke studentům. Díky tomu jsem si uvědomil, že sebemenší detail musí být perfektně dotažený do konce,” říká Václav. „Liběna má za svou dlouhou a úspěšnou kariéru už vše v oku, ví, co bude fungovat a co naopak ne. Právě díky tomu mně i spolužákům pomohla dotáhnout kolekce do perfektní podoby,” dodává.
Sakový model s výrazným límcem a krátkým střihem představil čerstvý absolvent ateliéru Tomáš Němec. V druhém modelu ve stejné bílo-krémové barvě Tomáš umocnil siluetu širokých ramenou a doplnil ji rolákovým límečkem. Oba looky působily čistě a sofistikovaně.
Kromě ukázky práce v rámci UMPRUM bloku představil Tomáš následující den také samostatnou přehlídku inspirovanou atmosférou filmu noir. Dominoval v ní minimalismus, černá barva, hedvábné šifony, latex i šusťákovina.
„Přijde mi inspirativní moment, kdy na deštivé noční ulici zpozoruji osobu a přestože nevím, kdo to je, odkud jde, ani kam směřuje, zaujme mě svou přítomností. Její prezence je silná, hrozně mě zajímá, ale nikdy nezjistím, kým je. Ale už ji nevyženu z hlavy a domýšlím si příběhy, o koho mohlo jít,“ popisuje Tomáš situaci, která byla pro kolekci inspirací. Atmosféru skvěle dokreslily klobouky navržené ve spolupráci s Alexandrou Gnidiakovou, obuv zase navrhl Jaroslav Vích. S kovovými doplňky si vyhrála šperkařka Magdalena Šťastníková.
Tomáš pracoval pod Liběniným vedeném šest let. „Její stopa ve mně určitě bude,“ říká bez zaváhání. Pedagog by podle něj měl být chápavý, umět se nacítit, ale zároveň být přísný a hlavně upřímný. „Myslím, že je velmi důležité, aby měl také i vlastní zkušenost a byl ve své tvorbě stále aktivní. Znal historii a chápal kontext současné módy,“ říká. „Jsem Liběně vděčný a přeju jí spoustu štěstí se vším, co plánuje,“ dodává Tomáš.
Bílé snové modely představila Hana Valtová. Pracuje v nich se stuhami, korzetovými střihy a nabíranými rukávy. „Liběna mě naučila pojímat oděv jinak, s myšlenkou, pokorou a s úctou k řemeslu. Paní Rochové jsem také vděčná za její lidský přístup a profesionalitu, se kterou k nám přistupovala a kterou od nás vždy vyžadovala,” popisuje Liběnino vedení mladá návrhářka.
Podle ní by ideální pedagog měl být empatický, dokázat se vcítit do studentů a posunout jejich tvorbu správným směrem. Měl by rozumět řemeslu, vyžadovat perfektní zpracování oděvů. „V neposlední řadě by měl rozumět oděvu po umělecké a konceptuální stránce a mít přehled o historii i o současném dění módy. Pro mě paní Liběna Rochová toto vše splňovala a hlavně dokázala být inspirativní a podporující jako umělec i jako člověk,“ chválí si profesorčin přístup Hana.
Za asymetrickými střihy, které na první pohled okamžitě zaujaly, stojí Daniela Smolařová. Ta pracuje primárně s tvarem, který formuje do konkrétní siluety s ostrými hranami. I Daniela si přístup vedoucí ateliéru pochvaluje. „Liběně nejvíce vděčím za dril, díky kterému mě posouvala dál. Učitel oděvu by měl mít smysl pro originalitu a snahu pěstovat v každém studentovi individualitu. Liběna Rochová mi pomohla kolekci minimalizovat tak, aby došlo k jasnějšímu sdělení, zároveň přispěla k rozvinutí mé fantazie,” dodává.
Šárka Zejdová předvedla dva šedé modely volného střihu. Zajímavým prvkem bylo peří, které šatům dodávalo na originalitě. Pro Šárku je v přístupu pedagoga důležitá konstruktivní kritika i umění pochválit. „Je potřeba mít se studenty trpělivost, být pro mě autoritou, zároveň ale umět být na svoje žáky hrdý. Paní Rochová má zvláštní kouzlo osobnosti, které vás donutí vydat ze sebe úplně všechno. Nejvíce jí vděčím celkově za její přístup,“ zakončuje Šárka.
Text: Magdaléna Čevelová
Foto: archiv MBPFW
