A co teda vlastně děláš? Oblíkáš lidi? Však oblíkat se umí každej? Tak to bych teda taky zvládl. A ještě za peníze! Však já myslel, že tě to baví, že to děláš pro radost…
A jaké další věty podle vás stylista slyší na denní bázi? A ne jenom stylista, ale třeba i fotograf, make-up artist, hairstylist nebo třeba malíř? Avšak chápu, práce stylisty a obecně módní profese jsou zahaleny tajemstvím. Jsme přece elitní klub. Miliony holek by pro naši práci vraždily!
Takže je asi přirozené, že lidi mají předsudky o tom, jak je naše práce jednoduchá, když jim nikdo z nás nevysvětlí, co všechno obnáší a kolik se za tou jednou fakturou skrývá práce. Tak jak je mým zvykem s hodně věcma, co nikdo nechce říct nahlas: Welcome to my TED Talk!
To by zvládl každej…
Krok číslo jedna začíná ještě dávno předtím, než mě vůbec ke spolupráci někdo osloví. Je hezké, že někdo chce pomoct s outfitem, ale pro klid mojí duše, já musím vědět, že odvedu tu nejlepší práci. Základem je tedy neustálý přehled v módním světě a studium – nejen vysokoškolský titul, ale hlavně každodenní práce. Ve světě, kde se všechno tak rychle mění (třeba jako kreativní ředitelé největších módních domů během minulého roku) si totiž nemůžete úplně dovolit dát si půlroční pauzu…
Důraz kladu hlavně na lokální tvorby – kdo je nový talent na obzoru? Kdo už šaty, na které jsem měla zálusk vynesl a kam? A neřekl náhodou návrhář do médií třeba něco, co by mohlo silně nerezonovat se mnou nebo mým dalším klientem? Práce stylisty je od práce dobrého PRisty pro mě neoddělitelná. A taky k ní patří účast na eventech jako jsou uvedení kolekcí, fashion week nebo třeba klauzury.
Dobrý den, stihneme do zítra outfit?
Tak to bychom měli – jsem teda ready, že mě osloví klient. Přípravná mise začíná: Kdo klient je? Za čím si stojí? Co chce lookem říct? Kam se chystá? Co si můžu dovolit? A kam se v ideálním případě dlouhodobé spolupráce chceme dostat?
Podle toho oslovím designéry či značky, schválím moje favority (nejlépe ty, které v pražským Hunger Games vybojuji tak, aby je ještě nikdo před ním neměl) a domlouvám klidně i několik zkoušek. Přijde vám náročné se sejít s kámoškou na kafe? Zkuste sladit busy návrháře a přední českou herečku – jo, jste to vy, kdo prostě musí být flexibilní.
Co dál? Šperky, boty, kabelka. Make-up, vlasy, nehty. Což samozřejmě ale znamená i další oslovení partnerů, značek a agentur a spolupráci mezi hairstylisty a make-up artisty. Víc hlav víc ví! Zvlášť když mají všechny hlavy jeden cíl: aby to klientovi slušelo ze všech nejvíc a cítil se dobře.
Den D
Položky u sebe většinou nemůžu mít moc dlouho, takže šaty, boty a šperky vyzvedávám v den eventu nebo těsně před ním. Věci přivezu ke klientovi taxíkem nebo autem, a tím pádem se ve dveřích ukážu pravděpodobně po hodinovém breakdownu z pražské dopravy a hledání parkovacího místa.
Celý look předám (čti vypadající jako Glum přitáhnu ve 100kilové ikea tašce na zádech), stejně jako (snad!) dobrou náladu a sebevědomí. Víme, co děláme! Víme, že možná budeme vyčnívat! Víme, že se o nás bude mluvit! Ale nebojíme se, že ne?! (Mě se to mluví, když se nemusím nikde ukazovat a procházet po červeném koberci.. ach, jak já všechny mé klienty obdivuju!)
A potom se kochám, pro všechny případy jsem na mobilu a těším se z toho, když se klient cítí dobře. Přesně v ten moment mi vždycky dojde, že to, co dělám fakt miluju (jinak by to člověk ani dělat nemohl, fakt že ne). Jo a taky se modlím aby vedle něj třeba někdo nezakopl s červeným vínem, nešlápl na vlečku nebo nezatrhl náušnici ale nad tím prostě ani nechci přemýšlet… takže jedeme dál!
The Afterparty
Event skončil. Fotky budou. Klient happy. Moje práce ale nekončí – všechny věci musím opět vyzvednout (auto, doprava, parking, breakdown) a co nejrychleji vrátit. Outfit odvézt (auto, doprava, parking, breakdown) do kvalitní čistírny. Poté o několik dní to z čistírny zase vyzvednout (auto, doprava, parking, breakdown) (pardon, chápu, že už chápete, že mě pražská doprava ničí) a vrátit návrháři nebo do showroomu.
A je to! Easy business, ne?! Ani ne – jak by řekla jedna moje klientka: směju se skrz slzy. :–)
Kouzlo vidět neviditelné
Ale možná je to vlastně pochvala. Možná je právě tohle ten důvod, proč naše práce není oceňovaná. Nebo proč navenek vypadá tak snadně. Protože styling má být neviditelný – když funguje a všechno do sebe zapadne. (Já taky když koukám na Olympiádu, tak mi ta vrcholová gymnastika připadá mega easy, rozumim.) Jenže to je ten paradox: čím přesněji všechno sedí, tím víc mizí i ten, kdo to celé drží pohromadě. Stejně jako u každé kreativní profese je i tady výsledkem něco, co má působit samozřejmě. A možná proto mi lidi tak často říkají, že by to zvládli taky. Nebo že mám nejlepší job na světě protože jen běhám po Pařížský!
Dobrý styling vypadá, jako by se stal sám od sebe. Jenže věřte mi, fakt nestal.
Shoutout mým kolegům jako je Sofie Veselá, Míra Romaniv nebo Liz Ovcharenko!
Zkuste si to napočítat na hodiny, započítat investici do každodenního vzdělávání, zodpovědnost za jednotlivé kousky, benzín, parkování, čistírnu, flexibiltu a absenci jakékoliv pracovní doby. A taky peníze za terapeuta a za jógu na moje věčně bolavý záda, lol. Takovou částku můžete v Česku chtít po vrchním jednom procentu. Ale vlastně…. Co bych po kom chtěla, vždyť mě ta móda přece baví! :–)
úvodní foto: archiv MBPFW
