Třetí sloupek od Leny Knappové, módní fotografky a art direktorky, která má k realitě módního světa stejně blízko jako k jeho ideálům. Píše o tom, o čem se v zákulisí často mlčí: o odvaze, integritě, vizualitě a upřímnosti. Bez filtru. Protože přesně tak se podle nás dnes tvoří kultura, která má smysl. Dnes o kritice, selektivním mylšení i Instagramu.
Lena Knappová, teší ma.
Part 1: Zmena logiky pozornosti
Nie peniaze, ale pozornosť sú dnes najväčšou metlou ľudstva. Kultúru vizionárstva nahradila kultúra algoritmu. Môžeme otvorene debatovať o tom, či značky nasledujú viac to alebo ono – dostaneme sa však vždy k tej istej podstate – dnešná móda tvorí prioritne vizuálne divadlo pre sociálne siete. Je potrebné si uvedomiť, že absolútne kľúčovým momentom pri tvorení trendov je, okrem marketingu, (ne)selektívne myslenie spoločnosti, na ktorú sa zameriava.
“Všetko je vina influencerov. “ – Nie.
Influenceri majú veľký vplyv, ale nie sú problémom sami o sebe. Problémom je mechanizmus, ktorý ich odmeňuje za rýchlu, plytkú pozornosť – nie za kvalitu, víziu či odvahu byť iný. Dostalo sa to až tak ďaleko, že títo ľudia sú veľmi ľahko považovaní samými sebou a tiež väčšinovou spoločnosťou za odborníkov. Mať pocit, že je niekto „v obraze“, je dnes veľmi jednoduché, pokiaľ sa o samotnú problematiku zaujímame len povrchovo. Preto častokrát títo ľudia ovplyvňujú masovo názory tých, ktorí sú leniví si ich vytvoriť sami.
Práve to vyžaduje veľa čítania a povedať svoj vlastný názor nahlas – zase veľa odvahy. Aj z tohto dôvodu dnes módna kritika na internete naberá šialené obrátky. Najpozoruhodnejšie je, ako postupne vidieť transformáciu každého zo samozvaných odborníkov a kritikov na TikToku a Instagrame, ako sa postupne sami stávajú influencermi a tak strácajú poslednú štipku ich ťažko (v ich hlave) nadobudnutej „sebareflexie a autenticity“. Všetko sa dá totiž zaplatiť, a tak snáď len jedným príkladom hodím do pléna situáciu posledných rokov: ostrá kritika Marie Grazie Chiuri v Dior – väčšina týchto instakritikov sa išla potrhať o to, kto zhodí jej tvorbu viac. Na posledných prehliadkach sme videli veľmi veľa z nich osobne. Prečo? Dior sa inak kritizuje, keď vám ponúknu letenky, hotel, dajú vám honorár, oblečú vás, odvezú na prehliadku a ešte vám pekne poďakujú. V mojom svete takíto ľudia nemôžu tvoriť ani trendy, ani hodnoty. Preto si myslím, že čakanie na room service by si títo ľudia mali jednoducho krátiť iným spôsobom ako komentovaním kolekcií či prehliadok.
Tak ako kedysi hudba inšpirovala módu, dnes ju deformuje.
Obrovskou skupinou ľudí, ktorá masovo vplýva na akýsi pokrivený priebeh týchto udalostí a tiež tvorbu dizajnérov (rozumej tú, ktorá predáva), je samozrejme hudobný priemysel. Dnes veľmi viditeľne dominujú móde dva žánre – K-pop a rap.
K-pop
Žáner, ktorý v posledných rokoch priniesol do módy extrémny kult uniformity. Každý detail je vypočítaný, skontrolovaný, upravený. Tieto hviezdy vyzerajú ako chodiace reklamy na módne značky, ktoré si medzi sebou rozdeľujú mediálny priestor. Ich výstup je vždy technicky dokonalý, ale emocionálne sterilný. Móda v tomto podaní nie je o výraze, ale o výkone (PR plán). Dizajnéri, ktorí chcú „ísť s dobou“, sa potom prispôsobujú tejto logike. Častokrát aj tí, o ktorých by sme to pár rokov dozadu určite nepovedali. Nuda a uniformita – ale zato tie čísla, tie stoja za to.
Rap
Na druhej strane spektra stojí akýsi mix rapovej kultúry a hip-hopu, ktorý kedysi, tak ako iné žánre, reprezentoval odpor voči systému. Dnes je karikatúrou samého seba. Značky ako Louis Vuitton, Balenciaga, Gucci atď. pochopili, že rap predáva už dávno, avšak každú sezónu podliezajú už tak veľmi nízko nastavenú latku. Z tejto módy sa stal statusový tovar – nie prejav osobnosti, ale merač hodnoty, a tak tieto typy brandov menia módu na ekonomický performance – nič viac. Efekt ovce si s touto masou podává ruku, a zatiaľ čo sa všetci snažia byť „cool“, tak nie je „cool“ nikto – a pritom sa tak veľmi snažia.
K-pop aj rap sú dnes v podstate dve strany tej istej mince. Jeden predáva falošnú dokonalosť a druhý falošný prepych. Ani jedna z týchto entít nezanecháva priestor pre chybu, experiment či hĺbku. Práve tie ale boli vždy hnacím motorom módy.
Ak má mať móda opäť zmysel, potrebujeme sa vrátiť k selektívnosti – nie elitárskej, ale hodnotovej. Potrebujeme opäť rozlišovať medzi tým, čo je „trend“, a tým, čo má estetickú alebo myšlienkovú hĺbku. Vzdelanie je fantastický nástroj a bude aj jediným funkčným na to, aby sme z tohto nejako vyklučkovali von.
Fashion Week bude opäť zaujímavý, keď sa stane miestom názoru. Na to si však budeme musieť ešte nejaký čas počkať. Ako vždy vravím, móda funguje v cykloch – a tento sa ešte nechystá uzavrieť.
A už klasicky…
Nádej, že nová generácia tvorcov, kritikov aj divákov si začne uvedomovať hodnotu intelektuálneho odstupu a kultúrneho kontextu. Že sa k slovu opäť dostane odborná diskusia namiesto rýchlych úsudkov. Verím, že móda ako forma kultúrneho prejavu ešte nestratila schopnosť reflektovať spoločenské zmeny, pokiaľ sa vrátime k selektívnemu mysleniu – teda k rozlišovaniu medzi estetickým zážitkom, umeleckou víziou a komerčnou stratégiou. Namiesto algoritmického trendu túžim vidieť kritické myslenie, intelektuálnu poctivosť a odvahu spochybniť zaužívané paradigmy.
Thought of the day #3:
Nebuďme ovce.
Part 1: Změna logiky pozornosti
Nejsou to peníze, ale pozornost, co je dnes největší metlou lidstva. Kulturu vizionářství nahradila kultura algoritmu. Můžeme donekonečna debatovat o tom, zda značky sledují spíš jedno nebo druhé – dostaneme se ale k té stejné podstatě – dnešní móda tvoří prioritně vizuální divadlo pro sociální sítě. A je klíčové si uvědomit, že klíčovým faktorem při formování trendů je, kromě marketingu, (ne)selektivní myšlení společnosti, na kterou se zaměřuje.
„Všechno je vina influencerů.“ – Ne.
Influenceři mají velký vliv, ale nejsou problémem sami o sobě. Problémem je mechanismus, který je odměňuje za rychlou, plytkou pozornost – ne za kvalitu, vizi či odvahu být jiný. Dostalo se to až tak daleko, že tito lidé jsou sami sebou i většinovou společností často považováni za odborníky. Mít pocit, že je někdo „v obraze“ je dnes velmi snadné, pokud se o samotnou problematiku zajímáme jen povrchově. Proto právě tito lidé masově ovlivňují názory těch, kteří jsou příliš líní vytvořit si je sami. To by totiž vyžadovalo studium, četbu a říct svůj názor nahlas – což zase vyžaduje odvahu. I z toho důvodu dnes módní kritika na internetu nabírá šílené obrátky.
Nejzajímavější je sledovat, jak se samozvaní „odborníci“ a kritici z TikToku a Instagramu postupně mění v influencery – a tím ztrácí i poslední zbytky své těžce (alespoň ve vlastní hlavě) nabyté „sebereflexe a autenticity“. Všechno se dá totiž zaplatit, a tak hodím do pléna situaci posledních let: ostrá kritika Marie Grazie Chiuri z Dioru. Většina těchto instakritiků se předháněla v tom, kdo její tvorbu shodí víc. Na posledních přehlídkách jsme ale spoustu z nich viděli osobně. Proč? Protože Dior se už kritizuje hůř, když vám zaplatí letenky, hotel, honorář, obleče vás, odveze na přehlídku a ještě vám pěkně poděkuje. V mém světě takoví lidé nemohou tvořit trendy ani hodnoty. Proto si myslím, že čekání na room service by si měli tito lidé krátit jinak než komentováním kolekcí a přehlídek.
Tak jako dřív hudba módu inspirovala, dnes ji deformuje.
Velkou skupinou lidí, která masově ovlivňuje jaksi pokřivěný průběh těchto událostí i samotnou tvorbu designérů (rozuměj tu, která prodává), je samozřejmě hudební průmysl. A v módě aktuálně dominují dva žánry – K-pop a rap.
K-pop.
Žánr, který do módy vnesl extrémní kult uniformity. Každý detail je spočítaný, zkontrolovaný, upravený. Tyto hvězdy vypadají jako chodící reklamy na módní značky, které si mezi sebou dělí mediální prostor. Jejich výstupy jsou vždy technicky dokonalé, ale emocionálně sterilní. Móda v tomto podání není o výrazu, ale o výkonu, PR plánu. A designéři, kteří chtějí „držet krok s dobou“, se této logice přizpůsobují. Často i ti, o nichž bychom to ještě před pár lety určitě neřekli. Nuda a uniformita – ale ty čísla, ty stojí za to.
Rap.
Na opačném konci spektra stojí mix rapové kultury a hipo hopu, který kdysi – stejně jako jiné žánry – reprezentoval odpor vůči systému. Dnes je karikaturou sebe sama. Značky jako Louis Vuitton, Balenciaga nebo Gucci pochopily už dávno, že rap prodává, ale stejně každou sezónu podlézají už tak nízko nastavenou laťku. Z této módy se stalo statusové zboží – ne projev osobnosti, ale měřítko hodnoty. A tak tyto brandy mění módu v ekonomický performance – nic víc. Efekt ovce si s touto masou podává ruku a zatímco se všichni snaží být „cool“, tak není „cool“ nikdo. A přitom se všichni tak snaží!
K-pop i rap jsou dnes v podstatě dvě strany sé stejné mince. Jeden prodává falešnou dokonalost, druhý falešný přepych. Ani jeden nenechává prostor pro chybu, experiment nebo hloubku – přitom právě tyto prvky byly vždycky pro módu hnacím motorem.
Pokud má mít móda znovu smysl, musíme se vrátit k selektivitě – ne elitářské, ale hodnotové. Potřebujeme znovu rozlišovat mezi tím, co je „trend“, a tím, co má estetickou nebo myšlenkovou hloubku. Vzdělání je fantastický nástroj a bude i jediným funkčním k tomu, abychom z toho nějak vykličkovali ven.
Fashion Week bude opět zajímavý, až se stane místem názoru. Na to si ale budeme muset ještě nějakou chvíli počkat. Jak vždycky říkám, móda funguje v cyklech – a tento se ještě nechystá uzavřít.
A už klasicky.
Naděje, že nová generace tvůrců, kritiků i diváků si začne uvědomovat hodnotu intelektuálního odstupu a kulturního kontextu. Že se ke slovu opět dostane odborná diskuze namísto rychlých úsudků. Věřím, že móda jako forma kulturního projevu ještě neztratila schopnost reflektovat společenské změny, pokud se vrátíme k selektivnímu myšlení – tedy k rozlišování mezi estetickým zážitkem, uměleckou vizí a komerční strategií. Namísto algoritmického trendu toužím po tom vidět kritické myšlení, intelektuální poctivost a odvahu zpochybňovat zaběhlé paradigmata.
