Když vcházím do sálu Tyršova domu na páteční show Tomáše Němce, dostávám chuť na doutník. Prostor totiž vypadá, jako bych právě vstoupila do pánského salonku někdy v 19. století. Hledám své místo mezi hustým dýmem a čekám, až z tlumeného světla za zvuku šumění moře a zpěvu racků vyjde muž s knírkem a skleničkou koňaku. Jaký omyl. Místo muže se mi před očima zjevilo 17 výrazných ženských charakterů a já tuším, že tady se nudné debaty vůbec nemusím obávat.
Tomáš svou novou kolekci pojmenoval Cruise 2024 a oproti dvěma předchozím sezónám, kde pracoval pouze s černou a bílou, dává prostor i dalším barvám. Ty koneckonců k letní Sicílii, do které svou kolekci pomyslně zasadil, neodmyslitelně patří.
„Představil jsem si hotelové hosty v lobby v 17 hodin odpoledne a přemýšlel jsem nad tím, co by asi v tuto dobu dělali. Kam jdou, odkud se vrací. Někdo přichází z pláže, jiný jde na drink, další se chystá na večeři nebo gala. Do každého oděvu se tak promítají různé osobnosti a jejich příběhy,“ popsal Tomáš ideu, která jej k vytvoření modelů vedla.
Korzety a transformace plážového oděvu
Sám autor o své kolekci mluví jako o drzé a maximalistické. Maximalismus se mi zdá jako příliš silné slovo. Stále totiž v modelech můžeme vidět jasný designérův rukopis v některých minimalisticky jasných střizích a siluetách, které kolekci ale velice sluší. Je ale pravdou, že o něco více v ní pracuje s vrstvením, rafinovanou průsvitností a opakuje se i využití korzetů.
Ono vrstvení není náhodné. Tomáš totiž přebral principy a detaily, které jsou typické pro plážový oděv a transformoval je do nové formy. Uvázaný ručník či plážové kimono tak převedl právě do splývavých materiálů, nejčastěji do hedvábného šifonu, saténu či hedvábí. Když pomineme již zmíněné korzetové topy, kolekce dále obsahuje volné overaly, kalhoty a mini i večerní šaty.
Kromě tradičních barev pro Itálii – červené, bílé a zelené – Tomáš pracoval také s tmavě hnědou, bílou, černou a šampaň. Využil také leopardí vzor a jeden model vynikal zkráceným bílým kožichem.
Podmanivé turbany, loďkovitá obuv a dominantí šperky
Co okamžitě upoutalo pozornost, byly jednoznačně dechberoucí turbany od módní designérky Alexandry Gnidiak, jejíž práci jsme mohli vidět například v říjnu na Designbloku a pro kterou je typická inspirace divadelním prostředím, což se propsalo i do tvorby turbanů: každý byl totiž tvarovaný jinak tak, aby podpořil originalitu osobnosti, která ho má zrovna na sobě. Bylo fascinující pozorovat, jak jen malá změna v naaranžování může okamžitě proměnit celkový emoční náboj daného modelu.
Velice oceňuji a kvituji to, že Tomáš do svých kolekcí zapojuje další designéry napříč celým modelem. O obuv, která mi v hlavě svým tvarem také tak trochu trefně připomínala loďkovitý tvar, se mu opět postaral talentovaný designér Jaroslav Vích a šperky už také tradičně vytvořila Magdalena Šťastníková. Šperkům tentokrát díky staženým vlasům v turbanu nic neubíralo na pozornosti a mohly vyniknout v plném nasazení – dlouho mě žádné náušnice tolik neuchvátily. Nebyly oděvům jen doplňkem – naopak je povyšovaly ještě o další úroveň dále. A tak to má správně být.
Jak je z odstavců výše nejspíše znát, kolekce mi ještě hodně dlouho utkví v hlavě a nebojím se říct, že jsme tady dlouho tak povedenou, ucelenou a trefně tematicky zasazenou kolekci neměli. Tak tedy závěrem jen doufat, že se loď i s posádkou po letní sezóně z Itálie vrátí a na podzim zase překvapí něčím novým.
