Jaká je tedy suchá definice vintage? Jedná se o oblečení více než 20 a méně než 100 let staré, z nejkvalitnějších materiálů, vyznačující se precizním zpracováním a ideálně visačkou známého oděvního domu, salonu nebo tvůrce. Pokud něco označíme za vintage, měli bychom vždy připojit i informaci o roku, z kterého kousek pochází a ideálně i o jeho prostorovém původu.
V užším pojetí se jedná o výjimečný muzeální kousek, jehož nošení může být považováno za stejný projev elegance a rozmařilého luxusu, jako je pití vína těch nejlepších ročníků uplynulého staletí namísto jejich archivování pro další generace. Vintage jsou šaty z první kolekce Diora, slavné minišaty inspirované mondrianem nebo korálky vyšívaná večerní toaleta z předválečného období. Vintage mohou být kabelky z krokodýlí kůže, lodičky z hadinky, paleto z norka nebo opice. Vintage může být cokoli, co mělo mimořádnou a všeobecně uznávanou hodnotu už v době svého vzniku, a za desítky let to nijak neztratilo na své kráse.
Jak je vintage vnímáno?
Bohužel, za dobu, co se tento pojem používá v souvislosti s odíváním, došlo tak trochu k jeho degradování. Není to tak dávno, co byl každý z kousků v editorialu, který nebyl z aktuální kolekce, označen jako vintage. Není to tak dávno co s tímto pojmem běžně operovaly bloggeři a do krabice vintage shrnuli všechno od perlového náhrdelníku až po jeansovou bundu ze secondhandu nebo po mamince. Dnes máme tendenci za vintage považovat vlastně všechno, co už je dost staré, z čeho je čas uplynulý od výroby cítit, ale obnošení není zase tak patrné. Za vintage bychom tedy v marketingovém pohledu mohli směle považovat autentické šaty z čistého hedvábí, ve kterých v 50. letech babička vymetala bály, stejně jako romantické krepdešínové kreace 80. Let. Nebo autentické kožené křiváky z dob, kdy světu vládl punk. Vintage je heslo, za kterým se toho může schovat skutečně hodně.
Vintage a ČR
Není žádnou novinkou, že co platí ve světě, nemusí tak docela platit v české kotlině a jejím okolí. Ano, víme, že něco jako je vintage existuje. Ale co víc? Bezesporu zajímavé středoevropské dějiny 21. Se právě na této specifické skupině oděvů projevily více než výrazně, byly jejím hlavním tvůrcem i destruentem.
Jednak, vládne zde specifická skepse, která vinage řadí do kategorie například spolu s bio. „Prosimtě, vintage, kolik to stálo, zajeď si na chatu, tam se pohrabej v pytlích s hadrama, něco určitě najdeš…“ Shození všeho, co by nás mohlo převyšovat, znevážení hodnoty, ironie ke všemu co by si náhodou chtělo hrát na kvalitu, tradici. Jakoby roky snahy o rovnostářskou společnost konečně nesly své ovoce, kdy je obvyklé na cokoli jiného, drahého a luxusního reagovat buď závistí, nebo opovržením a ponížením.
Podstatnější však je, že i kdyby se působením šťastných hvězd způsob vnímání mezi lidmi změnil, specifikum vintage je určitá lokálnost. Vždy je snadnější hledat cenné kousky na známém území, prohledat šatníky tetiček, sousedek, navštívit místní starožitnictví a bazary, než cestovat po světě a totéž provádět tam, kde se sotva domluvíte. Turbolentní dějiny však nepřáli vintage už v době, kdy se jednalo o běžné luxusní zboží. Salony, které zde vznikly v meziválečném období, podlehly zestátnění, rodiny, které si za první republiky mohly podobný luxus dovolit (a přečkaly válku bez výraznějších ztrát) následně emigrovaly nebo o svůj majetek a vliv přišly. V „rovnostářské“ době po roce 48 byl ten pravý luxus určen už jen pro ženy komunistických pohlavárů, politiků a diplomatů. Dovoz luxusní módy ze zahraničí jakoby neexistoval, místní tvorba začala zanedlouho pokulhávat za světovou…
Kde nic není, tam ani čert nebere. Za roky bylo mnoho věcí přešito, zničeno, obyčejně vyhozeno, sežráno škůdci. Mnohé věci najdete v uměleckoprůmyslovém muzeu, v soukromých sbírkách, ve fundusu ateliérů na Barandově (i když tam jsou často uchovávány tak nevhodně, že za roky ramínka často protrhla do hedvábných šatů díry v ramenou…) Z původního nízkého počtu se tedy dochovalo jen skutečné minimum. Autentický vintage je tedy v čechách mnohem větší vzácností, než v západním světě.
Může tedy něco takového jako je český vintage existovat?
Rozhodně ano, pokud použijeme pojem v užším slova smyslu, nutně se musí jednat o kousky opravdu vzácné, a s dalšími roky se to bude lepšit jen velmi zvolna. Pokud to pojmeme šířejí – jak je to bráno například v Berlíně a do kategorie Vintage zahrneme vše, co je starší 20 let, zachovalé a svým způsobem aspoň trochu tvarově zajímavé, nebude to takový problém. Prostě vytáhneme plísňáče, ledvinky, fialová saka a nakonec i ty tenisky na platformě, které frčely v roce 1999.
Časem se možná do kategorie žádaného vintage začne posouvat tvorba Liběny Rochové, nebo obligátní Blanky Matragi. Za patnáct let se jako vzácné začnou nosit šaty Jakuba Polanky, za dvacet třeba bude veřejnost toužit po prvních párech bot z dílny pana Zachariáše, „stará škeble“ Zuzky Kubíčkové bude vyvolávána v aukci, a un petit bonhomme Petry Ptáčkové bude v učebnici. A nebo taky ne.
PS: Pokud jste milovníci vintage kousků, přiďte se podívat tenhle víkend na Prague Vintage Fair. Kde naleznete také kousky z našeho shootingu od Bohemian Vintage, Aristorkrat Vintage a Studio Vintage. Za prostory děkujeme Jan Paukert.
