Co se stalo se streetstyle?

(text: Olga Sládková, photo: Zuzana Jánošová)
Street style. Nekonečný zdroj inspirace. Pestrá podívaná, ale i silný propagační kanál. Jedno z nejdynamičtějších odvětví fotografie. Odkud a kam kráčí?

Není to vlastně zase tak dávno, co byl street style doménou několika výstředních zahraničních osobností. (Nebo jsem jediná, které těch 10 let přijde jako okamžik?) Fotografové se toulali světem a stejně, jako někdo sbírá suvenýry, sbírali fotky zajímavě oblečených osobností. Jen tak. Nejprve jen pro sebe. Až pak s rozvojem webu je začali zveřejňovat na nejrůznějších blozích. Nenápadní hrdinové různého stáří, tvaru a barvy, které spojovalo silné sebevyjádření. V rozbitých botách, DIY a sekáčových úlovcích. Ignorující aktuální módní trendy a to, jak se věci mají a nemají dělat. Nekonečný zdroj inspirace pro stylisty i všechny ostatní.

Kdo jsou všichni ostatní? Řekla bych, že tehdy patřili mezi kolonizátory „sociální sítě“ Lookbook.nu. Dnes už to je veterán se zastaralým designem a malými fotkami, před lety to ale byla jedna z klíčových navigací pro brouzdání blogosférou. Milujete oblečení, myslíte si, že máte styl, ale žádný street style fotograf vás ještě neoslovil? Právě tady můžete vystavovat své outfity a doufat, že někoho zaujmete a proklikne se na váš blog. A taky se můžete probírat miliony fotek ze všech zemí světa, s tagy podle barev, materiálů, stylu…

Zatímco fotografové si fotili své, bloggeři se stávali jednou z hybných sil průmyslu. Stejná čtenost jako tištěný Vogue? No problem. Najednou už nebylo možné před novým fenoménem zavírat oči – a módní přehlídky, kdysi uzavřené pro veřejnost, se začaly otevírat světu. Na rovinu, pokud jste bohatý přímý klient značky, dojedete autem až před vchod a nepotřebujete, aby vás někdo fotil. A když jste novinář nebo nákupčí? Pak jste sakra rádi, že stíháte přebíhat z jedné přehlídky na druhou a že nemáte puchýře na nohách. Módní bloggeři jsou ale jiná liga. Zvyklí oblékat se pro fotku a pózovat, nikam nespěchají. Pro fotografa hotový poklad. A tak se, zcela logicky, začali i oni stahovat kolem fashion weeků. Vznikaly tak poněkud strnulé fotky, které mají díky pózování svébytnou dynamiku.

Sociální sítě pootočily kolem času a osobní brand začal být důležitý nejen pro bloggery, ale i pro ostatní profesionály. Kdo by nechtěl být vyfocený na profláklém blogu tak, aby jeho jméno googlil celý svět? I redaktorům se vyplatí být známí sami za sebe. Stojí za to investovat trochu úsilí a na přehlídku se fajnově oháknout. Street style se začíná koncentrovat poblíž přehlídek a objevují se tzw. peacocks, pávi, lidé, kteří sice nejsou pozváni, ale jdou alespoň přešlapovat před vchod, s cílem nechat se vyfotit, proslavit se a uzmout pozvánku aspoň na následující ročník.

Lidem pomáhá streetstyle budovat brand a prodávat sebe sama – a byli by slepí ti, kteří by toho nevyužili. Fotografům se vyplácí fotit známé tváře, protože to zvyšuje pravděpodobnost, že si někdo všimne jejich fotopráce. A návrháři se nebojí zapůjčit oblečení co sotva slezlo z mola – dobrá fotka na známé osobnosti je reklama k nezaplacení. A příkladem toho, že to skutečně funguje, je např. úspěch značky Alex Monhart. Mít model vyfocený na streetstyle fotce je prakticky důležitější, než celá módní přehlídka. Neskutečný ruch a množství zajímavých lidí způsobují, že není čas na pózování. Na nedávných fotkách tak skoro každý kouří, telefonuje, kouká do mobilu nebo debatuje s přáteli.

Všechno má ale své limity. Najednou je fotografů tolik, že je skoro problém projít na show. Množství zajímavě oblečených lidí je omezené, je těžké pořídit originální fotku – protože tuhle úžasnou holku musí fotit všichni. Street style se zároveň stal povinnou součástí obsahu všech možných médií. Na jednu stranu je třeba fotit „aktuální trendy“ které inspirují čtenáře – když zrovna frčí tenisky, není možné je ve street stylu nemít. Nebo to je naopak a fotograf se stává kurátorem módních trendů? V honbě za umístěním na street style fotkách vytvářejí návrháři oblečení, které se na nich bude dobře vyjímat. A nebo jsou tyhle fotky „jen“ hlavním zdrojem jejich inspirace? Všechno kapalní a přelévá se, ostrý konkurenční boj s bodrým přátelstvím, originalita a uniformita, osobnost a maškara – až se nakonec objevuje prostor pro umění.

Jestliže první fotografové byli reportéry a řemeslníci, streetstyle dneška začíná objevovat svůj umělecký potenciál. Když jsem se zeptala Zuz co mám udělat proto, abych byla vyfocená, odpověděla že důležité je ladit s pozadím, počasím i okolními lidmi. Člověk sám se stává uměleckým dílem a je třeba ho správně vystavit. V pohybu, ve skupině, vlasy mají vlát a sníh lítat, pozadí dodávat kontext a oblečení musí mít dost zajímavých detailů, umožnit zaostření na kontrast materiálů, ploch a celkově kompozici. Lidé ztrácejí obličeje, řežou se hlavy, ruce i nohy. Fotky už nejsou portréty lidí, ale abstrakními malbami atmosféry dané sezony. Kdo chce vidět fotku „i s botama“, zajde si na instagram.

Jaká je budoucnost? Nevíme. Ale rozhodně tady bude dříve, než rok 2020.