Každá Moničina kolekce je něco jako překvapení, nikdy nevíte co čekat a jaký příběh vám bude vyprávět. Pokud vnímáte oblečení jenom jako kus látky, zkuste si ohmatat nové modely od Moniky a při jejím povídaní se budete cítit, jakoby jste procházeli galerií. Šaty se mění na umění, potisky na obrazy, střihy a materiály jsou objekty skutečného vizuálního modelování. Oproti předchozí kolekci jsou tyto “objekty “ pro většinu publika méně konzistentní, ale zato možná nesou v sebe víc vnitřního odhalení i víc volnosti jako ty předchozí. Jenom je třeba vědět, jak číst Moniku mezi řádky.
“V minulé kolekci jsem hledala něco jako svoje já a přišla jsem na to, že největší radost si můžeš dát jenom ty sám. Nemůžeš se spolehnout, že přijde někdo a radost a štěstí ti přinese”, říká Monika. “Nová kolekce Not all ist lost byla taková má vlastní výzva k optimizmu. Když každý bude hledat sám sebe a nebude se bát, vzniknou věci, které mu můžou dát nějaké poselství. Celou tu dobu, co jsem kolekci dělala, mě to hrozne bavilo. Řekla jsme si, že budu dělat jenom věci, co mně budou bavit. Nebála jsem se zkrátka z jedné věci, skočit do druhé. Je to taková kolekce bez viditelné koncepce. Koncept v ní tvoří proud myšlenek, které tě vedou od jednoho k druhému. Pro mě to splnilo, co jsem chtěla – mít radost z materiálů a radost z tvorby. Vzpomenout si na dětství, co člověka bavilo, čím chtěl být a co ho ovlivňovalo.”
Dalo by se namítnout, že posun Moničiny tvorby vychází i z tématu, který letos Designblok zadal a tím bylo dětství a hra. Je možné, že by se Moničina tvorba vyvíjela bez tohoto zadání jinak?
“Mně se to vše nějak propojilo. Ještě předtím než byl Designblok a dětství nebo cokoli vyhlášeno, se mi líbili věci pokreslené barvami. Původně jsme chtěla dělat tisky dětma. Už dlouho sleduji moje děti, jak malují. Tvarově mě ale také fascinují náboženské rituály, oversized věci. Na jednu stranu spontánnost na druhou vážnost těch věcí se nějak zvláštně propojila.”
Za kolekci, kterou Monika předvedla minulý rok, byla oceněna nejvyšší cenou Czech Grand Design. Kolem kolekce nastal rozruch, reflexní či technické materiály a variabilní střihy zaujali hned na molu a myšlenka cool módy pro všechny nadšence kol a výletů, stejně jako charitativní rozměr kolekce, se stali výborným tématem nejen pro blogery a magazíny. Ve Fashion MAP nás podobné projekty hodně baví, a proto jsme nafotili i její oficiální lookbook (tady.) Kolekce byla určena k produkci a bylo nás hodně, kteří jsme se těšili na jaro ve věcech Grand Czech designérky. Kromě pár editoriálů ale kolekce určena pro “všechny lidi na kole” zůstala pro pár “luxusních solitérů.“
“Stala se paradoxní věc”, vysvětluje Monika. “Náš úspěch a ocenění zaskočilo i investora a člověka, který chtěl kolekci vyrábět. Na začátku sice byla veliká chuť něco vytvořit, ale když jsme dosáhli prvního úspěchu na mole, najednou jakoby se lekl, že nebudeme schopni produkci udělat. Teď po roce se sice situace mění a chuť rozjíždět výrobu je opět tématem, ale pro mě je to trochu jako promarněná příležitost. Před rokem jsme totiž udělali moc práce nejen na kolekci, ale i v PR a celkové komunikaci, a abychom vše propojili a využili, již dávno měla být kolekce v prodeji. Po roce se mi to zdá všechno už neaktuální, staré, móda a kolekce mají rychlý život. Móda jako průmysl a oblast je pro lidi z venku hrozně přitažlivá, ale když poznají její rychlost a důležitost procesů ve výrobě a všech souvislostí, mám pocit, že se toho všeho leknou. “
Pokud Moničinou tvorbu sledujete déle, neunikne vám její cit pro trendy. Monika má jako kdyby vnitřní “trend forecaster”. Uvést ven kolekci plnou jeanoviny s náboženskými motivy a speciální technikou zpracování nebo sportovní materiály sezonu před tím, než to předvedou světová designérská jména a hodně předtím než si všude koupíte tepláky hned vedle šatů?
“Mně to říkali i ve Francii, že když umíš předpovídat trendy v takovém městě jako je Paříž, je to skvělé. Jen já nevím co s tím. Jsem schopna vycítit to, udělat to, ale protože je to moc brzo, lidi to ještě neberou a přemýšlí a reagují jinak. Občas je to pro mě proto těžce neefektivní a pak, když je to už moc in, mi to přijde příliš komerční a staré. Kdybych měla v teamu člověka, který by to uměl podchytit, tak si myslím, že by to bylo super. Taky na něj stále čekám.” 😉
To je podle nás práce tak trochu pro marketéra, stratéga a manažera. Styl prodeje, načasování, ceny, materiály, a také prezentace a distribuce… Budeme sledovat, jestli se takové propojení Monice a lidem v její okolí povede.
Ve Fashion Map se těšíme, jaké překvapení pro nás přichystala Monika do následující sezony. Zatím má ale před sebou ještě hodně práce. Kolekce byla představena teprve minulý měsíc a tak ji ještě čeká lookbook, fotoeditoriál a vlastní život, snad i v ulicích a skříních těch, co český design milují. To ale neznamená, že by si Monika mohla pro letošek oddechnout. Jako vítězka ceny Czech Grand Design připravuje speciální překvapení na příští ročník odevzdávání cen. “Bude to něco jako hábit, pasování za designéra s japonskou tématikou,” určitě to bude navazovat na předcházející kolekce a zároveň to bude dávat cenám výjimečnost,” prozrazuje Monika.
A my ve Fashion MAP již dopředu a v dobrém závidíme těm, kteří budou mezi nominovanými, protože mít unikát od Moniky Drápalové jako cenu Czech Grand Design zní prostě strašně dobře. 😉
