Dějepisný výlet

Ponoříme-li se do historie, zjistíme, že československému textilnímu průmyslu konce 40. let hrozilo riziko ustrnutí ve výrobě, neboť nadále již nebylo možné čerpat z dřívější pestrosti a osobitosti mnoha soukromých podnikatelů. Tato výroba byla totiž nově nahrazena plánovaným hospodářstvím.

Účast výtvarníků tak byla vnímána jako záruka kvality zboží, byť praxe s sebou kýžený efekt spíše nepřinášela, jelikož výrobní podniky zájem o tuto spolupráci s kreativci bohužel téměř neprojevovaly. Z řad vedení Textilní tvorby, národního podniku založeného roku 1949, na jehož základech o deset let později vyrostl legendární Ústav bytové a oděvní kultury (ÚBOK), se tehdy začaly ozývat hlasy o potřebě zvýšit v oděvním průmyslu počet mladých zaměstnanců. Důvod byl prostý – posílit dosavadní situaci domácí módní tvorby a doslova oživit tuto oblast čerstvým závanem mládí. Atmosféra dosud citelných následků války a dramatických změn (znárodňování podniků etc.) nemohla na československém hospodářství nezanechat hluboké šrámy.

Snahy vyrovnat se s touto nelehkou situací pak vyvrcholily v září roku 1949 založením oděvního ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Právě tímto počinem se začínají psát dějiny instituce s dnes již pětašedesátiletou tradicí, z níž posléze vzešly velké talenty naší módní tvorby. S vírou v lepší zítřky byla tehdy naděje vložena do rukou akademické malířky Hedviky Vlkové. Ženy, jejíž jméno zůstane navždy spjato se salonem Hany Podolské, kde dlouhá léta působila. Ženy, která přijala nejen nabídku na pedagogické působení nově vzniklého ateliéru, ale rovněž se ujala i jeho vedení.

Již od počátku své činnosti nesmírně dbala na výuku kresby, přičemž značnou váhu přikládala malbě figury podle živých modelů, návrhové i publikační (časopisecké) kresbě. Zde nelze nezmínit, že dokonce i v Paříži se na školách podobně orientovaných začíná dávat prostor výuce kresby až od roku 1970. S absolutní samozřejmostí byl kladen důraz na dokonalé osvojení si technik návrhářství, a to za uplatnění nejtradičnějších krejčovských postupů.

Každých pět let vysílal ateliér do vod domácího průmyslu nové odborníky dle vrozených dispozic orientovaných dvěma směry. Modeláři nalezli své pracovní uplatnění v národních podnicích. Posláním výtvarníků bylo prezentovat módu v kresebné řeči, čímž zároveň utvářeli podobu časopisů věnovaných módě a tématům odívání. Předpokladem vynikajících výsledků měla být rovněž optimální spolupráce s dalšími ateliéry při textilní katedře VŠUP, které vedli persony českého umění – tkané textilie měl na starost Antonín Kybal, Emilie Paličková krajku a filmový tisk Alois Fišárek.

Roku 1970 se kormidla vedoucího oděvního ateliéru chopila Zdena Bauerová, kterážto výtečně navázala na základy tradičního školení položené Vlkovou, především však na tvorbu v duchu francouzského vysokého krejčovství. V souvislosti s orientací na úlohu módní kresby a ilustraci pak po roce 1996 tento odkaz nebývale silně rozvíjela zejména Magdaléna Křesťanová (za svobodna Janečková), načež po třech letech zdejšího působení na její místo nastupuje Helena Krbcová. Klíčovou roli v historii oděvního ateliéru sehrála osobnost Josefa Ťapťucha, jenž se do čela ateliéru postavil roku 2003 a setrval zde až do roku 2012, kdy jej na postu vedoucího vystřídal Pavel Ivančic. Pod jeho dohledem je v současné době důraz kladen především na snaze rozvíjet podporovat u studentů autenticitu a osobité pojetí.

Podobné texty

#BRANDLOVEㅣBODE: značka, která získala srdce Harryho Stylese

S novým rokem spouštíme také novou sérii #BRANDFOLIO, ve...

Rina Sawayana – star roku 2023, která září i letos

Japonská zpěvačka, modelka a nyní i herečka Rina Sawayama...

MÓDNÍ VĚŠTBA aneb co bylo a co bude: trendy pro rok 2024

Rok se s rokem sešel a módní svět zažívá...

Zimní Dr. Martens vás v mrazech zahřejí

Dr. Martens s vniřní stélkou v podobě umělého kožichu...