V září proběhl v Praze jubilejní desátý ročník kulturně-módního festivalu We’re Next, který se už tradičně nese v duchu udržitelnosti, recyklace a upcyklace. Jak vnímám celou akci já, redaktorka Fashion Map?
Do hlavního města se sjeli tvůrci nejen z české scény, ale i z celého světa, aby předvedli, jak různorodě a odvážně lze s těmito tématy pracovat. Kolekce byly plné experimentálních střihů, nečekaných materiálů i kritického pohledu na módní průmysl, a přitom si zachovaly silně osobní rukopis jednotlivých návrhářů.
Festival se odehrál v moderních prostorách Roztyly Praha, které svou otevřeností, světlostí a množstvím denního světla nabídly úplně jinou atmosféru než například MBPFW v industriálním temném Sasazu. Zatímco tam vládne temnota a dramatický patos, tady byl cítit větší klid a uvolněnost. Kontrast mezi oběma akcemi byl patrný na každém kroku – nejen v prostoru, ale i v tvorbě designérů, která působila hravěji.
Páteční program patřil čtyřem návrhářům, z nichž každý přivezl do Prahy silně odlišný pohled na současnou módu. Jako první se představili Myus Stadio a Jade by Jaded Li, následovala Maja Pilarek support by Xiaomi (dokonce na svém defilé přijela na elektronické koloběžce) a večer zakončila Miss Bos.
Právě její kolekce byla pro mě osobním favoritem večera. Už samotný nápad rozdávat divákům před přehlídkou zapalovače s nápisem „This is not a shameless capitalist plot so you buy a new dress“ naznačil, že půjde o kolekci s jasným kritickým postojem. Modely Miss Bos působily sebevědomě a s určitou lehkostí se vysmívaly konzumu, který stojí v jádru módního průmyslu. Přesto, ikdyž jsem si myslela, že právě tato kolekce zvítězí, si cenu odnesl Jaded Li, jehož kolekce vycházela z konceptu odmítnutí a nechtěného. Siluety byly objemné, výrazně barevné a postavené na materiálech, které by jinak skončily v odpadu. V doprovodu hutné techno hudby gradovala přehlídka až k závěrečné performanci, kdy na modelku v jemných šatech vychrstli vodu a ona se točila jako baletka s utrápeným výrazem v obličeji.
Pokud byl pátek spíše rozehřívací, sobota nabídla plnohodnotnou módní jízdu. Hlavní program se skládal ze dvou přehlídkových bloků, v nichž se dohromady představilo dvaadvacet kreativců. Vše běželo hladce a publikum mělo možnost naplno vnímat rozdíly nejen mezi samotnými modely, ale i mezi kulturami a inspiracemi, z nichž návrháři vycházeli. V některých kolekcích se ozývala poetika japonského vrstvení připomínající tvorbu Yohjiho Yamamota, jiné naopak čerpaly ze severského minimalismu. Jeden z návrhářů dokonce doprovodil svou přehlídku zablácenými gumáky a kravským zvoncem místo hudby, kdy atmosféru dotvářely pouze zvuky pobřeží. Tento kontrast ukázal, jak pestrý a mnohovrstevnatý může být současný pohled na módu.
Z bohatého sobotního programu mi nejvíce utkvěla v paměti kolekce českého dua Kryštof Bača a Anna Dunděrová, kteří představili černobílou linii s názvem The Hunter’s Prey. Na mole se objevily sofistikované sakové siluety, večerní šaty i kabáty s kožešinovými a peříčkovými detaily. Celá kolekce působila jako současná reinkarnace lovecké elegance minulých dob a kladla otázku, zda být v módním příběhu lovnou zvěří, nebo samotným lovcem. Úplně jinou energii pak přinesla kolekce Kláry Drevenák, která vsadila na éterickou jemnost. Transparentní látky, lehké mini sukně a vlající materiály evokovaly dojem, že sledujeme víly v pohybu, zatímco jemná hudba dodávala celé přehlídce snovou atmosféru.
Festival zakončila oslavná afterparty, nechyběl dort ani DJ set, které ještě více podtrhly radostnou a neformální náladu celé akce. Desátý ročník We Are Next jasně ukázal, že móda zůstává prostorem experimentu, odvahy a osobní kreativity.
Foto: archiv We’re Next @kateship_
