Současný stav módního průmyslu má své prvopočátky v devadesátých letech, kdy oděvní značky hledaly cesty, jak maximalizovat své zisky a začaly svoji výrobu přesouvat do zemí s levnou pracovní silou. V momentě, kdy s nabídkou oblečení přišly i řetězce supermarketů a začaly prodávat své vlastní módní kolekce za velmi nízké ceny, oděvní značky se dostávaly pod čím dál větší tlak.
Historicky existovaly pouze dvě módní kolekce za rok – jaro/léto a podzim/zima. Bylo ovšem třeba získat zájem zákazníků i v mezidobí, a tak se začaly tvořit kolekce další. A protože se to u spotřebitelů setkalo s velkým úspěchem, počet vyráběných kolekcí stoupal. Oděvní značky postupně dokázaly vyvinout tak propracovaný systém, kdy nově navrhnuté modely dokázaly dostat z papíru na prodejnu za pár týdnů. Co bylo možné vidět včera na módní přehlídce už viselo za pár dní na ramínkách v obchodech. Začaly se objevovat hesla jako „MADE FOR ALL“ nebo „LUXURY FOR EVERY WOMEN EVERYWHERE“.
A protože s jídlem roste chuť, zákazníci kupovali a kupovali až se situace dostala do dnešního extrému, kterému se říká fast fashion, nebo-li rychlá móda. Standardní kolekce již prakticky neexistují, přísun nového zboží do obchodů je kontinuální. Je ho stále více a je stále levnější, protože jsme ochotni za oděvy utrácet stále méně. A tak se používají levnější materiály, zjednodušují se střihy, využívá se levná pracovní síla a především, vyrábí se ještě víc v horší kvalitě a s myšlenkou, že oděv má být brán jako věc na jedno použití. Aby bylo možno oděvy za takto nízké ceny vyrábět, musí být objem prodejů dostatečný. A tak nám ten svetr déle než pár nošení prostě vydržet nemá. A my to víme, víme, že kvalita oděvů je mizerná, ale přesto, je pro nás tato kvalita dostačující. Nízké ceny nás nenutí se o oděvy starat. Když se nám rozpárá šev nebo upadne knoflík a my ho neodneseme zpátky do obchodu k reklamaci, stane se z toho standard. Neumíme už ocenit kvalitní řemeslnou práci. Se ztrátou šicích dovedností, jsme zapomněli, kolik času je třeba věnovat konstrukci střihu a kolik samotné výrobě, aby ten výsledný produkt za něco stál a vydržel.
Na vině jsou všichni. My, jakožto spotřebitelé, kteří chceme každý rok nové a nové oblečení a chceme ho levně. Na vině jsou řetězce, které levné oblečení vyrábějí a prodávají. Stav módního průmyslu je z hlediska společnosti a životního prostředí velmi aktuálním problémem a jeho řešení je během na dlouhou trať. Postupně na ni ale vyběhne každý. Jak zákazníci, tak oděvní značky.
Velké značky už dnes v obavě o ztrátu dobrého jména pod tlakem nejrůznějších aktivistických či spotřebitelských kampaní snaží změnit svůj přístup. Problém však stále představují menší nebo tzv. „no name“ značky. Lidé k nim totiž nemají žádný jiný vztah, než jen ten, že jsou levné. Nemají pro ně žádnou přidanou hodnotu, a tudíž je velmi těžké apelovat na jejich vedení o nutnosti změny.
Nízká cena je vždy na úkor něčeho. Bohužel ovšem ani v momentě, kdy si koupíte oblečení dražší vám nikdo nezajistí, že byl oděv vyroben v důstojných podmínkách a ten, kdo ho šil za něj dostal řádně zaplaceno. Je to začarovaný kruh. Jak z něho ven? Možná můžete tím, že začnete sledovat kampaň Fashion revolution Czech Republic and Slovakia. I malé kroky každého z nás mohou pomoci měnit módní průmysl.
