Koncertní turné se v posledních letech proměnila v jedny z největších módních událostí současnosti. Každý outfit se během několika minut objeví na TikToku, fanoušci sledují jednotlivé převleky stejně pozorně jako setlist a módní domy soupeří o to, kdo oblékne největší popové hvězdy. Jenže zatímco od ženských interpretek dnes očekáváme desítky custom looků a neustálá vizuální překvapení, jejich mužským kolegům často stačí jedny kalhoty, tričko a mikrofon. Proč, sakra?
Od Madonny k TikToku
Existuje jen málo míst, kde dnes může módní návrhář ukázat svou práci stovkám tisíc lidí během jediného večera. Přitom ještě před několika desítkami let byl koncertní kostým především praktickou záležitostí. Měl vydržet dvě hodiny na pódiu, fungovat pod reflektory a být dostatečně výrazný, aby byl vidět i z poslední řady stadionu. Samozřejmě existovaly výjimky.
Cher, David Bowie nebo Madonna totiž dávno pochopili, že koncertní kostým není jen oblečení, ale součást vyprávění. Bowie prostřednictvím Ziggyho Stardusta vytvořil z koncertů divadelní performance, Madonna využívala módu k neustálému přepisování vlastní identity a na její špičatou podprsenku Jean Paul Gaultier z devadesátek jen těžko zapomeneme. I Cher proměnila převleky navržené Bobem Mackiem v jeden z hlavních důvodů, proč její show vidět naživo. Přesto šlo tehdy spíš o výjimky než o pravidlo.
Dnes je situace úplně jiná. Koncertní turné se stala jednou z největších módních platforem na světě. Zatímco dříve módní domy čekaly na red carpet nebo titulní stranu Vogue, dnes se o jejich práci mluví díky tříhodinové show na stadionu. Každý nový outfit se během několika minut objeví na TikToku, vznikají účty mapující jednotlivé looky, fanoušci vedou databáze barevných variant a módní média vydávají články věnované jedinému kostýmu – ano, mrkám směrem ke zlatému Reputation bodysuit, který Taylor vyměnila za červený až po 131 shows a v moment, kdy vstoupila na pódium, pravděpoodbně ohluchla z nadšení, který jediný kus oblečení vyvolal.
Už zkrátka nechodíme jen na koncert, ale jdeme sledovat celý vizuální svět, který kolem něj vznikl.
Taylor Swift změnila pravidla hry
Tak kdy se koncertní styling definitivně proměnil v samostatnou disciplínu módního průmyslu? Odpoveď je nasnadě: Eras Tour. Samotná čísla jsou téměř absurdní. Taylor Swift během turné odehrála 149 koncertů, vydělala přes dvě miliardy dolarů a během jednoho večera absolvovala až dvacet převleků, na které měla v průměru 40 sekund. Na vzniku kostýmů spolupracovaly značky jako Versace, Roberto Cavalli, Oscar de la Renta, Vivienne Westwood, Alberta Ferretti nebo Zuhair Murad. Výroba looků zabrala stovky hodin ruční práce, vše pod dohledem jejího dlouhodobého stylisty Josepha Cassella Falconeriho.
Jenže to nejzajímavější nejsou samotná čísla. Fascinuje mě spíš to, jak se proměnilo publikum. Fanoušci každý večer – ať už na stadionu nebo na livestreamu – napjatě sledovali, jestli se objeví nová varianta šatů pro Speak Now, jiný bodysuit během Midnights nebo nové barevné kombinace kostýmů pro 1989. Existují účty, které během několika minut identifikují každého návrháře, každou změnu výšivky, barevné kombinace nebo nový pár bot. Móda se tak oficiálně stala součástí hry. A i důvodem, proč se o koncertu mluví ještě týdny po jeho skončení.
Nestačí zazpívat. Je potřeba vytvořit svět.
Podobně funguje i Tay-daughter Sabrina Carpenter. Máte možná na první pohled pocit, že nosí pořád totéž: korzet, punčochy a podpatky? No, ale ona téměř na každý koncert přináší nový custom bodysuit – ještě ke všemu vtipně odkazující na lokalitu, kde zrovna vystupuje. Důkazem budiž třeba černý bodysuit se stříbrným “Hollywood”, modrý bodysuit s newyorskou skyline nebo Super-woman bodysuit jako oslava Halloweenu. Vždycky má jinou barvu, jiné kamínky nebo drobnou úpravu siluety. Přesně tolik změn, aby internet dostal to, na co čeká, ale zároveň zůstala zachovaná jasně rozpoznatelná identita celé tour. Je to vlastně neuvěřitelně chytrá práce s publikem, za kterou stojí dlouhodobý stylista Sabriny Jared Ellner.
Opačnou cestou jde Ariana Grande na její Eternal Sunshine Tour, kde pod vedením stylisty Law Roache nevytváří sérii překvapení, ale jeden konzistentní svět. Jednotlivé outfity spolu komunikují, podporují atmosféru koncertu a fungují skoro jako kostýmy v divadelním představení.
Jinými slovy – i když se estetika liší, očekávání zůstává stejné. Nestačí dobře zpívat. Nestačí mít dobře postavenou show. Dnes se od ženské (a tady dávám vykřičník) popstar očekává, že bude zároveň nositelkou vlastní módní identity. A taky se očekává, že v její wardrobe je rozhodně víc než jeden outfit – publikum chce víc! Víc outfitů! Víc překvapení! Víc barev! Víc tanečníků! Víc ohňostrojů! Víc, víc, víc!
Nemusíme ale koukat jen za hranice – co takhle Trojka Edenů Ewy Farné, kde každá část koncertu taky měla vlastní vizuální identitu, vlastní outfit, nebo choreografii? Diváci nešli jen na koncert Ewy – šli za komplexním vizuálním zážitkem, ve kterém styling Zdenka Marka hrál jednu z hlavních rolí.
I u Annet X je móda od začátku neoddělitelnou součástí její hudební identity a koncertní styling není něco, co se řeší až těsně před vystoupením. Naopak. Pracuje s jasně definovanou estetikou, která se propisuje do videoklipů, vizuálů i živých vystoupení. Důkazem budiž její poslední tour, kterou spojovala trička Baby girl – po vzoru Sabriny reflektující jednotlivé lokace. Nebo její custom róba od Tomáše Němce na zahájení letošního Karlovarského festivalu, ke které sladila všechny detaily včetně barvy vlasů. Její koncerty a obecně appereances ukazují, že i na české scéně se stále častěji očekává, že interpretka bude budovat vlastní vizuální svět, ne jen dobře zpívat.
A pak jsou tu muži. 🙂
O to víc mě fascinuje, jak odlišná pravidla platí pro mužské interprety.
Harry Styles ještě během tříleté Love On Tour ukazoval, že i mužská koncertní móda může být hravá, extravagantní a odvážná. (Ačkoliv muž a outfit change? Ha ha ha.) Jeho spolupráce s Alessandrem Michelem a Gucci a dlouhodobým stylistou Harry Lambertem vytvořila jeden z nejikoničtějších koncertních šatníků posledních let. Flitry, krajky, overal, perly nebo péřová boa se staly stejně důležitou součástí koncertu jako samotné písně a často jste potkali fanoušky v kopích outfitů z minulých koncertů.
Jenže když se dnes podíváme na Together Together tour, jako by před námi stál někdo jiný. Volné kalhoty, jednoduché košile, oversized saka a kravaty. Občas trochu funky, občas vlastně docela obyčejné, vždycky jen jedna varianta outfitu na koncert. A víte co? Nikdo to moc neřeší. Vždyť je to chlap!
Stejně tak Justin Bieber. Oversized mikina, tepláky, pantofle nebo kšiltovka jsou už roky součástí jeho veřejné image. Nikdo nevede excelové tabulky jeho outfitů. Nikdo neřeší, že měl stejné kalhoty na třech koncertech po sobě. Nikdo nepíše články o tom, že by mohl příště přijít s něčím novým. Prostě mu stačí si sednout na stage a pouštět videa (lol).
Alespoň malinko se tomuto narativu snaží vymanit Bad Bunny s jeho Debí Tirar Más Fotos tour, kde se alespoň párkrát převlékne – šup z full Addias looku do full Zary. No ale tak i malý krok je krok! Plus co si budeme, možná i jemu chybí white male sticker na to, aby si mohl dovolit všechno úplně podcenit… Ale o tom třeba jindy!
Nejde o flitry. Jde o očekávání.
A ne, nechci tím říct, že by se muži měli začít převlékat dvacetkrát za koncert. Ani že je koncert lepší jen proto, že obsahuje víc krystalů Swarovski (i když…). Mnohem víc mě zajímá, proč jsme přijali jako úplně normální, že se od žen vedle hudebního výkonu očekává ještě tolik dalších věcí – tanečníci, stage, show, kostýmy….
Jak říká Taylor Swift: „I’m so sick of running as fast as I can, wondering if I’d get there quicker if I was a man.“ Věta o neviditelné práci, kterou ženy odvádějí navíc – a to nejen na pódiu, i když tam je to prostě pod těmi reflektory fakt až často nepříjemně vidět. Protože být dobrá je teprve začátek – musíte být ještě krásná, dokonale oblečená, vizuálně zajímavá a hlavně pokaždé trochu jiná.
A možná právě proto mě dnes koncertní turné baví sledovat skoro stejně jako fashion weeky. Ne proto, že bych chtěla spočítat, kolik outfitů měla Taylor Swift nebo Sabrina Carpenter (i když…). Ale protože na nich krásně vidíme, jaké nároky jsme si jako společnost zvykli klást na ženy. A jak překvapivě odlišné zůstávají u mužů. Možná je koncertní wardrobe víc než jen kostým… možná zrcadlem popkultury? Nebo i přístupu nás samotných?
Kdo na tom vlastně benefituje!?
Ale dobře, shikatanaine (je to, jak to je): očekávání vůči ženám jsou nesrovnatelně vyšší. Ale stalo se díky nim taky něco dost zajímavého. Popové zpěvačky a jejich stylisté z koncertního šatníku udělali další uměleckou disciplínu. Další důvod, proč o turné mluvit, další způsob, jak zvýšit traction, další kapitola příběhu, která žije vlastním životem na sociálních sítích i v módních médiích. Když dnes vyjde nový custom look Taylor Swift nebo Sabrina Carpenter, není to jen „nový outfit“. Je to zpráva. Marketingový boom. Další dílek skládačky, který prodlužuje život celé tour.
Tak si říkám, jestli na tom vlastně muži trochu netratí? Jestli tím, že se od nich podobná míra kreativity nikdy neočekávala, nepřicházejí o možnost vytvořit kolem své hudby další vrstvu příběhu? O další způsob komunikace s publikem. O další moment, jemuž byl nejblíž právě Harry a jeho Love On Tour.
Jak by teda vypadala koncertní kultura, kdyby podobnou péči věnovali svým turné i muži? Přibylo by víc kreativity a víc toho, co by přesáhlo samotnou hudbu? Nebo by se jen znovu posunula laťka ženám a přibyly by další požadavky na to, jak vyrovnat hřiště, na kterém se od nich od začátku očekává mnohem víc? Protože pokud dnes ženy získávají pozornost i díky tomu, že kromě hudby nabízejí další vizuální vrstvu, co by se stalo ve chvíli, kdyby totéž začali dělat i jejich mužští kolegové? Nebyly by ženy nucené přijít zase s něčím navíc, aby si stejnou pozornost udržely? Protože historie popkultury nás učí jednu věc: nové standardy se málokdy stanou možností a spíš se velmi rychle se promění v očekávání.
