To, jak může být styling na premiéru důležitým marketingovým prvkem celé kampaně, dokázala Margot Robbie už během Barbie maratonu. A i letos, na press tour k očekávanému filmu Bouřlivé výšiny, se Robbie spolu se svým dlouholetým stylistou Andrewem Mukamalem vrací k tomu, co jim jde nejlíp: vyprávět příběh ještě předtím, než jej diváci zhlédnou na plátně. Jen tentokrát místo růžové servírují goth realness a znovu připomínají, jak silným nástrojem současných filmových kampaní se stal styling a takzvaný method dressing.
Korzety, krajka, samet, peří a výrazné siluety balancující mezi romantikou a dramatem odrážejí celkovou náladu filmové adaptace knihy Emilie Brontë. A ne jen kostýmy, ale i press tour styling dnes už dávno není jen oblečením na premiéry. Je to prodloužená ruka kampaně, která pracuje s emocemi, náladou a očekáváním publika. Ideální press tour styling? Být vidět, být čitelný, ale nebýt patetický a moc doslovný (koukám tvým směrem, Dakoto Johnson v šatech s pavučinou na premiéru Madame Web).
Jak být method ale ne patetický?
Často se pro tento přístup používá termín method dressing – tedy styling, který přímo vychází z konkrétní postavy nebo světa filmu. Tenhle koncept explodoval právě u Barbie a velmi rychle se stal novým standardem filmových premiér. Law Roach a Zendaya na press tour k Duně zabodovali, zatímco u Challengers mě tenisová estetika začala rychle nudit – na můj vkus byla až moc doslovná. Podobně rozporuplné reakce vyvolal method dressing u Jenny Ortegy na premiéře Wednesday. A co teprve press tour k Wicked, kdy se nám z Ariany Grande doslova před očima stala G(a)linda a Cynthia Erivo snad tři roky nevyšla z domu jinak než v zelené.
Ale právě proto mě současná Robbie baví. U Wuthering Heights totiž mistrně balancuje na velmi tenké hraně – mezi funkčním storytellingem a hrozbou patetičnosti. Její red carpet styling není doslovnou ilustrací postavy, spíš jejím atmosférickým… stínem. A to je podle mě klíčové: za mě method dressing funguje, když není popisný, ale interpretační. Když nechává prostor pro vlastní interpretaci, místo aby servíroval odpověď na stříbrném podnose.
Goth queen Margot
A jaké looky Margot Robbie byly podle mě absolutně nejlepší? Beverly Hills otevřela tříkusovým lookem od Dilary Findikoglu – korzet s volánovým hřbetem, šněrování, had, mikrosukně (Jestli něco je u Margot jistota – she will serve legssssss). Mňam! A co jiného vynést v Paříži, než Chanel – nejlépe ten custom od Matthieua Blazyho. A ten full black look od Thom Browne Couture asi nutně potřebuju ve skříni!
Nejvíc mě bavilo to, jak styling pracoval s příběhem: historické šperky (i když ten indický šperk byl trochu za hranou – ale o tom třeba jindy!), repliky, vintage brože, žádná prvoplánová temnota. Ne kostým, ale pocit, atmosféra, prostě vibe. A taky že nešlo jen o red carpet looky – Margot vařila i v talk shows nebo na procházce městem, na letišti nebo parkovišti. A všem chutnalo.
To je přesně ta nuance: rozdíl mezi stylingem, který se za každou cenu snaží být tematický, a stylingem, který si věří natolik, že si dovolí být jen vibe.
Vypadat dobře už nestačí – někomu
Je ale fér si přiznat ještě jednu věc: tlak na press tour styling se zdaleka netýká všech stejně. A i když letos Jacob Elordi na červených kobercích Bouřlivých výšin bodoval (viděla jsem ten custom grillz a dámské sako Chanel, mňam mňam!), nároky na ženský styling zůstávají nesrovnatelně vyšší. Mužům stačí dobře vypadat, ženy musí něco říkat, mít přesah. Jejich outfit by měl být chytrý, čitelný, zapamatovatelný, ideálně virální – ale zároveň ne přehnaný, ne too much, ne sprostý, ne kostým. Easy, ne? Navíc je každý red carpet look je okamžitě rozpitván a ohodnocen – navíc často jazykem, který by si u mužských kolegů nikdo nedovolil. Nehodnotí se jen styling, ale i tělo, věk, váha…
A právě tady uhodili Robbie a Mukamal hřebíček na hlavičku: u dobrého press tour stylingu žen nesmíte vypadat, že se snažíte přelstít systém, který vás neustále hodnotí a předurčuje k fiasku, ale že ho umíte přečíst a využít ve svůj prospěch.
Jen pro vyvolené
Je ale fér říct i to, že method dressing není jen kreativní koncept, ale obrovský logistický a mocenský aparát. Funguje totiž především pro velká jména, která mají přístup ke custom lookům, přednost v zápůjčkách z archivů a možnost plánovat styling měsíce – někdy i roky – dopředu. Vyžaduje úzkou spolupráci se značkami, couture ateliéry i PR týmy, které jsou ochotné investovat čas, peníze a kapacitu do jednoho konkrétního looku. Na menších trzích je takový přístup téměř nemožný: ne proto, že by chyběla kreativita, ale proto, že chybí infrastruktura, rozpočty a hierarchická pozice, která vám dovolí říct „tenhle look potřebujeme přesně takhle a takhle v ten a ten den. A basta!“. Škoda!
Takže abych nabídla odpověď: Myslím, že nejsme unavení z method dressingu, ale spíš z jeho mechanického používání. Press tour styling má skutečně obrovskou sílu – ale jen tehdy, když není jen o tom „být tematický“ (a vzít si pavučinu protože hraju ve filmu o pavoucích), ale o tom vyprávět stejným příběh jiným jazykem. Rafinovaně.
 nástrojů filmového marketingu?){kind=link}