unnamed-9.jpg

Móda a technologie? Vypěstujte si vlastní oblečení!

Zuzko, mohla bys nejprve představit program, který jsi studovala? Na co konkrétně je zaměřen?

Obor, který jsem vystudovala, se nazývá MA Textile Futures. Je celkem těžké popsat, na co je přesně zaměřený. Tento kurz podporuje multidisciplinární přístup k designu a vede studenty ke kritickému myšlení. Klade velký důraz na materiál jako základní kámen jakéhokoliv návrhu a často studenty povzbuzuje k tomu, aby přehodnotili, co vlastně termín materiál zahrnuje a znamená. Řídí se principem dlouhodobě udržitelného rozvoje – pojmem, který se v dnešní době stává stále známějším a důležitějším. Výsledným studentským projektem tak často není konkrétní objekt nebo kolekce, ale spíše kritická studie a výzkum. 

Sama jsi původně vystudovala Textilní a oděvní návrhářství. Co tě vedlo k výzkumu v oblasti materiálů?

Vztah k materiálům a uvědomění si jejich důležitosti v procesu navrhování jsem si vytvořila již během bakalářského studia, ale prohloubil se hlavně v období, kdy jsem pracovala jako oděvní návrhářka v Istanbulu. Považuji se za součást skupiny lidí, kteří považují výzkum a vývoj v oblasti materiálů za základní kámen inovace. Materiál určoval vývoj historie a pokroku celého lidstva a pro mě je neskutečně zajímavé tento vztah mezi námi a světem materiálů zkoumat. 

Myslím si, že my – lidé, kteří pracovali anebo studovali módu a textil – máme více vyvinutý smysl pro materiál. Často je pro nás elementem, na který se díváme jako první a který nás inspiruje v celém procesu. Nechtěla jsem však zůstat jen u materiálů, které se přirozeně pojí k textilu. Právě proto jsem se rozhodla svoje znalosti prohloubit v rámci mého magisterského studia. 

A věděla jsi, do čeho jdeš, když jsi se na CSM hlásila, nebo tě program překvapil svou náplní?

Abych řekla pravdu, nevěděla jsem úplně přesně, do čeho jdu. A myslím si, že většina studentů, kteří se tam hlásí, to neví. Původně jsem se chtěla dál věnovat oděvnímu designu, ale při hledání magisterských programů jsem narazila na tento kurz, který mě velmi zaujal svým konceptem a etosem. Čím víc jsem o něm četla, tím víc se mi líbil. CSM jsem znala především v souvislosti s Louise Wilson a oděvním návrhářstvím. Až po tom, co jsem tam začala studovat, jsem poznala plný potenciál a identitu této školy. 

Jaká je po tvé zkušenosti identita CSM? 

Povězme to takto: je to moderní škola a světové centrum kreativního myšlení s cílem inovovat a přinášet exkluzivní, často experimentální design. To, co vyjde z CSM, vás podle mě vždy ohromí – ať už v dobrém či špatném slova smyslu, většinou si to zapamatujete. Také musím podotknout, že je to jedna z nejlépe vybavených škol a co se týče workshopů a technické podpory, málokterá evropská škola se jí může rovnat. 

Jaký je profil studenta, který se hlásí na tento program? Co je klíčem k úspěchu při přijímacím řízení?

Myslím, že program má celkem široký záběr. Hlásí se sem lidé z mnoha odvětví: textilní, produktový, grafický design, umění, věda… To dává celému kurzu prostor k zajímavým diskuzím. Všeobecně bych řekla, že kurz hledá lidi, kteří přemýšlí ‚out of the box‘ – čili myslí a nahlíží na svět z unikátní perspektivy. Každý z mých spolužáků měl jiné důvody se sem hlásit a každý si z kurzu odnesl něco jiného. Klíč k úspěchu? To je těžko říct. Asi být sám sebou a na nic si nehrát. Jestli je tento kurz pro vás nebo ne, zjistíte velmi rychle po příchodu. 

Je environmentální šetrnost a udržitelnost hlavním tématem vývoje? Jaké další problémy průmysl a studenti řeší?

Myslím, že téma environmentální ochrany je jen jedním mezi směry vývoje. Dalšími jsou například snaha o změnu chování spotřebitelů a společnosti celkově. Snaha adresovat problémy, které daný projekt opravdu zahrnuje, a nevytvářet jen design založený na identitě a egu daného designéra. 

Mohla bys představit nějaký projekt, který tě během studia zaujal? 

Kurz, který jsem studovala, proslavily hlavně futuristické projekty zaměřené na spekulaci o budoucnosti. Budoucnost je něco, co se v naší době řeší a na co se klade o mnoho větší důraz, než kdy předtím. Nové technologie, věda, genetická manipulace… Existuje celé odvětví spekulárního designu, které se těmito tématy zabývá. Konkrétně bych uvedla Carole Collet a její projekt BioLace. Carole Collet v tomto spekulativním projektu rozvinula téma genetické manipulace a naší lidskou snahu přizpůsobovat přírodu našim potřebám a měnit ji. Carol navrhuje řešení pro krizi textilního průmyslu a přelidnění planety pomocí genetické manipulace. Její nový typ jahody by byl pěstován nejen pro ovoce, ale i pro krajku, kterou by vytvářela ze svého geneticky přeprogramovaného kořenového systému.) 

Dále mě zaujaly projekty, které se zabývají tradicemi a světem, jaký býval a jak se všechno promítá do současného způsobu života, například projekt Luffa Lab od Mauricia Alfonsa nebo vědecký výzkum s designem a uměním od Lisy Park: Eunoia – transformace výzkumu do audiovizuální zkušenosti. 

Sama jsi absolvovala se svým projektem Neviditelné Zdroje. Můžeš nám ho představit?

Uf, no dobře. V mém závěrečném projektu jsem zkoumala potenciál mikroorganizmů pro výrobu materiálů budoucnosti. Mikrobiologie nám nabízí nespočetný počet řešení pro naše současné problémy s prostředím a výrobními procesy. Každý mikrob je zodpovědný za určitý metabolický proces – například čištění oděvů, těžení nerostů, tvoření materiálů atd. Spojení mikrobiologie a designu bylo také představené v několika revolučních projektech designérů jako Susanne Lee, Jannis Huelssen nebo Nasai Chieza. 

Sama jsem spolupracovala s mikrobiologem, který mi pomohl celou tuto oblast biologie lépe pochopit a najít spojení mezi přírodou a designem. Během projektu jsem se soustředila na mikroba, který ‚vyrábí‘ bakteriální celulózu – materiál strukturou podobný papíru nebo kůži. Chtěla jsem vědět, do jaké míry je možné tento živý materiál kontrolovat a jak bych asi mohl tento způsob kontroly probíhat v budoucnosti. Na základě experimentů s pěstováním tohoto mikrobu a na základě výzkumu jsem vyvinula koncept stroje, který je schopný kontrolovat tvar, hustotu, barvu a strukturu tohoto materiálu na základě způsobu pěstování. Stroj tedy slouží jako bio 3D tiskárna, která místo, aby materiál tiskla, tak materiál ‚živí‘ a tím stimuluje jeho růst v místech, kde chceme, aby narostl. Když materiál ‚sklidíte‘, může mít kvalitu papíru, kůže, laminátu nebo folie. Záleží na hustotě a tvaru do jakého jsme materiál vypěstovali. V budoucnosti to takto tedy může fungovat. Na druhou stranu vás to ale přinutí zamyslet se nad tím, kam nás naše lidská potřeba kontrolovat všecko živé vede. Čím víc chceme přizpůsobit tento přírodní materiál standardům, na jaké jsme zvyklí z období po industriální revoluci, tím složitějším se celý proces stává a oddaluje se od původního konceptu – přírodního a jednoduchého. 

Pokud sedíte u monitorů s ústy dokořán a nevýslovnou touhou podívat se, jak se krmí bakterie a vyrábí se z nich materiál, máme pro vás dobrou zprávu. Zuzana představí svůj projekt již v září v Londýně na Londýnském Festivalu Designu a dokonce v Praze v rámci letošního Design Bloku v rámci sekce Diploma Selection.

Link: http://zuzana-gombosova.squarespace.com