Případy, kdy kvůli toxickým chemikáliím v džínách musely být zákaznici amputovány obě nohy jsou výjimečné. Reakce na textil v podobě vyrážek a alergií jsou častější, i tak jste se s nimi nemuseli setkat.
Český trh zaplavily tuny zboží, které je nejen nekvalitní, ale nebezpečné. Oproti Číně jsme uprostřed Evropy chráněni legislativnou, která zakazuje dovoz zboží s obsahem toxických chemikálií přesahující povolený limit (Čína začala velmi přísnými normami chránit své obyvatele až nedávno). Navíc se jistě držíte pokynů a oblečení před jeho nošením vyperete, čímž z něj odstraníte nadbytečné chemikálie, které by se jinak uvolnily na vašem těle a pronikly by do vaší kůže. K tomu dochází především v případě, kdy se na vás oblečení namočí, nebo se v něm zapotíte. Co to znamená pro lokality, kde je oblečení vyráběno? Co to znamená pro dělníky, kteří barví textílie, manipulují s nimi, dýchají částice, které se z nich uvolňují? Co to znamaná pro planetu, do jejíchž řek jsou tyto látky bez čištění vypouštěny? Jak se vypořádá s toxickým odpadem textilního průmylu?
Za posledních 50 let byla drtivá většina textilu a oděvů vyrobena v Číně. Tato země trpí vejvyšší mírou znečištění ovzduší a řek a textilní a oděvní průmysl – určený jako druhý nejšpinavější průmysl na světě – na tom nese svou vinu. Extensivní používání chemikálií při pěstování bavlny, zpracovávání a barvení textilií a nešetrné nakládání s odpady a znečištěnou vodou zničili nejen místní krajinu, ale i život v ní. 75% nemocí v Číně jsou způsobené právě znečištěním místních řek a vody. Voda se pohybuje po světě v cyklech a tak její znečištění nikdy nezůstane lokálním problémem.
Pokud legislativa Evropě dovoluje obsah toxických chemikálií v oděvech při jejich dovozu do Evropy, znamená to, že tato látka se používá ve výrobě. V procesu její hodnoty v oblečení mohou být mnohonásobně vyšší. Po odstranění chemikálií praním jsou často bez čištění vypuštěny zpět do řeky. Evropské a americké děti jsou tedy podle norem vystaveny jen malým dávkám těchto toxických látek. Čínské děti si v nich musí hrát. Musí je dokonce i jíst a pít.
Životní prostředí v Číně je znečíštěné do té míry, že se roušky stávají módním trendem a ti, kteří si to mohou dovolit, plánují odsun z Číny do Evropy, aby svým dětem zajistili bezpečné dětství a pevné zdraví.
Nezapomínejme, že nejde jen o Čínu. Země je kulatá. Plánujeme sice všichni, jak zbohatneme a odstěhujeme se na Mars, ale stále se přikláním k názoru, že planetu máme jen jednu. Stejně tak je o tom přesvědčená i Christina Dean, zakladatelka neziskové organizace Redress sídlící v Hongkongu. Již od roku 2007 se věnuje boji za lepší módní průmyslu – čistší, šetrný ke zdrojům, spravedlivý k lidem. Její velmi inspirativní TED konferenci a její životní příběh od zubařiny k udržitelné módě můžete shlédnou zde.
‚Každé ráno, když protahujete hlavu výstřihem trička nebo zapínáte knoflíčky na košili, když si natahujete džíny, stáváte se komplicem jednoho z nejšpinavějších průmyslů na světě.‘
Dnes západní civilizace spotřebuje o 60% víc nového oblečení než před deseti lety, přitom ale nenavyšuje rozpočet na jejich zakoupení. To znamená, že kvalita oblečení klesla, abychom si ho za méně peněz mohli pořídit víc. Nákupčí našli země s levnější pracovní silou a slabší legislativou. Jak jsem zmiňovala již v minulém článku: v tomto systému chudneme všichni. Přicházíme o nenahraditelné hodnoty – naše zdraví a bezpečí. Pokud to na sobě necítíme dnes, pocítíme to na sobě za několik let, uvidíme to na našich dětech.
Dnes nejde jen o Čínu. Jde především o to, že módní průmysl se rozpíná do dalších zemí a kontinentů, kde se chystá na tu stejnou ekologickou katastrofu, kterou způsobil v Číně. Nezapomeňte, že každé ráno se stáváte komplicem tohoto průmyslu, že s každým zakoupeným kusem oblečení volíte svět, ve kterém chcete žít.
