Bangkok je mekka. Je to chrám, zkoumání nepoznaného a rajská zahrada plná hříchu. Eden jednadvacátého století. Ne nadarmo byl letos zvolen městem Generace Z. A taky útočištěm pro mou další výstavu. Kam kromě ní musíte rozhodně vyrazit? Radí už skoro lokál Jan Bican.
Před první návštěvou jsem byl hodně skeptický, ale karty byly rozehrané jinak a správně. Džungle, která roste rychleji než samotná královna Amazonka. Při každém dalším návratu dýchám inspiraci, nekonečnost ostrosti lidských osudů a barevnosti pokory. Koktejl prolínající se do míchání mého akrylu i výběru oblíbených míst. Bangkok, Khop khun khrap (thajsky děkuji).
Benjakitti Park
Kdyby bylo město ztělesněním barev a Benjakitti park jedna z nich, bude sytě zelená. Relativně nově zrekonstruovaný lesopark na místě bývalé tabákové továrny. Až na to, že místo komínů se dnes kouří z běžců, run clubů a vůbec sportovců, kterým se stal útočištěm. Mým nejoblíbenějším je Sabai Run Club. Každou neděli od 7, patřící se stovkami účastníků k největším v Asii. Nepopsatelný. Ocení i kdejaký ne-běžec. Slibuju, přísahám, jakože se příjmením Bican jmenuju.
The Commons
Vpředu byznys, vzadu párty. Nahoře kafe, dole drink. A v mezipatře opět, nečekaně, prosíme fanfáru, sportovní aktivity. Common-space, kde můžeš strávit celý den. Začneš výběrovou kávou, tureckými vejci a končíš sushi rolkou s oranžovým vínem. Tuhle kombinaci si zamiluješ. PS: Hledáme investora, kdo nám tohle zaplatí zrealizovat ve stověžaté?
Polo Fried Chicken (Soi Polo)
Restaurace, kterou bys na první pohled přešel. A ejhle, Michelin Bib a smažené kuře v hoře česneku, na který tvoje chuťový buňky nezapomenou. V kombinaci s papaya salad (phet noi, thajsky málo palivý) mi budeš děkovat, že si tento svatostánek navštívil.
Chatuchak market – Red building
V Praze máme Second Hand 1981, v Bangkoku Red Building. První ze zmíněných tu pobočku ještě (zatím) nemají, to ale neznamená, že by tu neznali vintage culture. Ba naopak. Barák plný nábytku, analogů, hodinek, vinylů, svatých rób i 00s tees. All in one.
Dib Museum
Současný umění schovaný v masivním betonu. A vůbec první velký mezinárodní muzeum v Thajsku. Ideální na víkendový date i všední poznávání. A výběrová káva k tomu.
Vanich House
Místo, který jsme objevili velkým omylem. Nebudu lhát, chtěl jsem ho dát na první místo, ale bylo by to moc okatý. Vanich je můj druhý domov, místo, kde jsem už dvakrát vystavoval a taky ateliér, kde tvořím nový plátna. Mimo to chrám vintage kousků, úžasnýho thai tea a majitelů, kteří tohle všechno dělají prokazatelně s láskou.
Gaggan v Louis Vuitton
Fine dining s velkým F. Chef Gaggan je považovaný za kulinární rockovou hvězdu, která mění vnímání indické kuchyně. Má dva Micheliny. A v tomto případě tě ukazuje přímo nad LV storem. Brutalismus.
Tischuca Rooftop
Pojďme to nakonec zapít, což? Výhled na celý město, vítr ve vlasech (pokud nějaký máš), DJ a parket přímo v širým nebi. Nepřeháním. Budeš si připadat, že tu točíš videoklip a město je tvůj komparz. Nepopsatelný.
Loďkou na Icon Siam
Nic nepřekoná přesun loďkou na druhou stranu břehu, třeba k obrovskýmu centru Icon Siam. Jízdenka za sotva pár korun a rázem jste v jiným světě.
Cloud 11
Jako na obláčku, tak se tady budeš cítit. Úžasný prostory, nový centrum, obrovská terasa a galerie. Právě tam mám v listopadu další výstavu, Gospel of Desire, která potrvá až do ledna. Kurátorský dohled má Tereza Kotěšovská z Galerie Kvalitář, vystavuju pod záštitou Českého velvyslanectví v Thajsku a Bunditpatanasilpa Institute of Fine Arts. Gospel of Desire se ptá, čemu vlastně věříme ve chvíli, kdy po něčem toužíme. Co jsme ochotni směnit za krásu, bezpečí, uznání nebo představu lepšího života? A co zůstane ve chvíli, kdy se příslib naplní? See ya thereeee.
Corner House
Rohový dům, what a surprise, který na několika patrech nabízí klenoty jako na stříbrným podnose. Od kavárny po vinylový ráj, kde si jednotlivý LP můžeš rovnou poslechnout.
Hong Sieng Kong
Není jen kavárnou, ale vyhlídkový skvost na břehu řeky Chao Phraya. Sedět zde můžeš hodiny a nebudeš mít dost. Pozorování proudu řeky, která s sebou nese linky městské vodní dopravy, klády stromů, ale i skákající ryby.
Autor: Jan Bican


