Lehkost, prostor a pocit, že na chvíli nemusíme nikam spěchat. Přesně takovou atmosféru zachycuje nová kolekce Light Between Layers designérky Daniely Peškové. O inspiraci letním bezčasím, práci s hedvábím i o tom, proč je pro ni minimalismus především otázkou nadčasovosti, jsme si s designérkou povídaly v rozhovoru pro Fashion Map.
Light Between Layers je poetický název. Co pro tebe symbolizuje a jak vznikl?
Když začínám pracovat na kolekci, většinou nejprve přemýšlím nad pocitem, který by měla v člověku vyvolat. Už delší dobu si uvědomuji, že chci, aby věci, které tvořím, nesly určitou lehkost – nejen vizuální, ale i vnitřní.
Název kolekce vznikl až na jejím konci, když jsem si hrála s různými spojeními slov, která by tento pocit dokázala zachytit. Light Between Layers pro mě znamená světlo, které proniká mezi jednotlivými vrstvami materiálu, ale také prostor a vzduch, který mezi nimi zůstává. Je v tom jemnost, pohyb i určitá neuchopitelnost, která je pro celou kolekci důležitá.
Nová kolekce působí velmi klidně, vzdušně a nenuceně. Jaká byla první myšlenka, od které se celý koncept začal odvíjet?
Po dlouhé době vnímám léto velmi smyslově. Myšlenkami jsem se vracela do dětství, kdy se letní dny zdály nekonečné a člověk někdy ani nevěděl, jaký je den. Bylo v nich zvláštní bezčasí, pocit, že je na všechno dost prostoru a není potřeba nikam spěchat.
Právě tuto atmosféru jsem chtěla v kolekci zachytit – pocit, že čas patří jen nám a že se v něm můžeme na chvíli ztratit. V poslední době to se mnou velmi rezonuje, zvlášť v době, kdy o naši pozornost neustále soupeří tolik různých podnětů a chvíle skutečného klidu se stávají čím dál vzácnější.
Kolekce stojí především na hedvábí a ramii a nově výrazněji pracuješ také s hedvábným dupionem. Čím tě právě tento materiál zaujal a co ti jako designérce umožnil vytvořit?
Hedvábí je pro pocit lehkosti, který jsem chtěla v kolekci vytvořit, naprosto zásadní. S hedvábným dupionem jsem si přála pracovat už delší dobu. Má krásnou nepravidelnou strukturu a působí na mě něžně, ale zároveň trochu syrově.
Oproti saténu nebo krepdešínu je dupion sošnější, drží tvar a umožňuje výrazněji pracovat se siluetou. Líbí se mi kontrast mezi téměř tekutým saténem a tvarově stabilním dupionem. Každý z těchto materiálů reaguje na tělo a pohyb jiným způsobem, ale dohromady vytvářejí velmi přirozený celek.
Ve tvé tvorbě je dlouhodobě cítit velký důraz na kvalitní materiály. Co musí látka splňovat, aby ses rozhodla s ní pracovat?
Materiál je pro mě zásadní, protože právě u minimalistických oděvů vynikne jeho charakter ještě mnohem více. Musí být příjemný na dotek, kvalitní, dobře se chovat při nošení a zároveň zapadat do kolekce barevností i strukturou.
Nejčastěji pracuji s hedvábím a vlnou, která je pro své vlastnosti naprosto geniální. V této kolekci používám také hedvábný žoržet s příměsí elastanu. Díky tomu je praktičtější, méně se mačká a není tak choulostivý jako například hedvábný satén.
Velkou slabost mám také pro plisované materiály, protože se s nimi dá pracovat téměř sochařsky. Často bývají vyrobené z umělých vláken, právě díky nim si ale dokážou dlouhodobě zachovat svou strukturu. U materiálu pro mě proto není důležité pouze jeho složení, ale také to, aby dával smysl vzhledem k výslednému oděvu a jeho funkci.
Tvoje estetika dlouhodobě stojí na kultivovaném minimalismu. Jak se tvůj pohled na minimalismus během let proměnil?
Vždycky jsem měla potřebu design postupně očišťovat až do podoby, ve které vím, že mi na něm ani z dlouhodobého hlediska nebude nic překážet. Mám ráda oděvy, které mohou s člověkem dál žít a postupně získávat další význam. Často s nimi máme spojené vzpomínky, které si chceme uchovat.
Dříve, kdy minimalismus nebyl tak výrazným trendem jako dnes, jsem si svou potřebu jednoduchosti musela do určité míry obhajovat i sama před sebou. Obzvlášť při tvorbě kolekcí určených na přehlídkové molo, kde přirozeně více vyniknou expresivní a vizuálně výrazné outfity.
Dnes je v tomto ohledu situace jednodušší, ale přináší zase jinou výzvu. Minimalistické tvorby je kolem nás mnohem více, a proto je důležité hledat vlastní rukopis v proporcích, konstrukci, materiálu a detailech, které nemusí být na první pohled nápadné.
Ve tvých kolekcích je cítit ženskost, ale nikdy nepůsobí prvoplánově. Jak ji sama definuješ?
Ženskost pro mě vychází především z vnitřní síly a z upřímnosti k sobě samé. Je v ní schopnost být silná i křehká a nepovažovat tyto dvě polohy za protiklady.
Vnímám ji také jako schopnost přijmout, že se nemusíme za všech okolností cítit silné, a netrestat se za to. Umět své potřeby a pocity vnímat, pojmenovat a komunikovat. Právě tato vnitřní pravdivost je pro mě mnohem silnější než jakákoli prvoplánová představa ženskosti.
Myslíš při navrhování na konkrétní ženu, která bude tvé modely nosit? A pokud ano, pro jakou ženu vznikala právě kolekce Light Between Layers?
Při samotném navrhování jsem v hlavě neměla jednu konkrétní ženu. Spíš jsem přemýšlela nad způsobem, jakým se bude v oděvech pohybovat a jak se v nich bude cítit.
Když jsem ale začala hledat modelku pro focení kolekce, velmi silně mi do její atmosféry zapadala Jesenija Sitnikova, kterou jsem v poslední době zaznamenala na fotografiích Daryi Rasokhiny. I proto jsem je nakonec obě dvě oslovila ke spolupráci. Jejich citlivost a způsob práce se s kolekcí krásně propojily a celý výsledek do sebe velmi přirozeně zapadl.
Jaký pocit bys chtěla, aby lidé zažili, když si obléknou kousek z tvé tvorby?
Chtěla bych, aby cítili, že k nim ten oděv přirozeně patří. Aby v něm nebyli převlečení, ale naopak se ještě více cítili sami sebou.
Jak dnes vnímáš českou autorskou módní scénu? Máš pocit, že se za poslední roky nějak proměnila?
Českou autorskou módní scénu vnímám jako velmi silnou. Máme zde mnoho talentovaných designérů s osobitým rukopisem a vysokou úrovní řemeslného i koncepčního přemýšlení.
V posledních letech zároveň vnímám, že se česká autorská móda dostává více do povědomí a lidé se o ni začínají aktivněji zajímat.
Co by sis přála, aby si lidé při nákupu lokální módy uvědomovali častěji?
Přála bych si, aby lidé více vnímali příběh a hodnotu věcí, kterými se obklopují. Ne ve smyslu, že bychom si měli každý nákup příliš komplikovat, ale spíš abychom se občas zastavili a zamysleli se nad tím, odkud daná věc pochází, kdo ji vytvořil a kolik práce, zkušeností a péče v ní je.
U lokální autorské módy navíc často vzniká jen velmi omezené množství kusů. Člověk si tak nepořizuje pouze oděv, ale také něco osobního a poměrně výjimečného. Zároveň svým nákupem velmi konkrétně podporuje existenci značky, práci designéra i lidí, kteří se na výrobě podílejí.
úvodní foto: @martenska
